Článek
Moderátor, který baví národ, se teď ocitl v hlavní roli trochu jiného příběhu. Tísnivé výšky, pivo na kuráž – a pak pohled, který neměl být zaznamenán.
Na rozdíl od televizní zábavy, kde má scénář a čas na přípravu, tentokrát šlo o syrovou situaci. Žádná maska, žádný nadhled. Jen člověk v letadle, kterému stoupá tlak a klesá trpělivost. Všechno se odehrálo během běžného letu, ale díky známé tváři a chytrému telefonu se to proměnilo v mediální událost. Jenže když se odmaže jméno a tvář, zůstane to nejzákladnější: konflikt dvou lidí v uzavřeném prostoru. A ten jeden se nebál říct – byla to chyba. Moje.
„Nemám rád létání, to je pravda. Před letem jsem si dal pivo, to je taky pravda,“ přiznal bez vytáček.
Nešlo o žádnou divočinu. Ani o party v oblacích. Bylo to spíš jako když si někdo před návštěvou zubaře vezme panáka na kuráž. Jenže co se v někom odehrává uvnitř, to je věc, kterou diváci nebo spolucestující nevidí. Prachař netajil, že s létáním má problém dlouhodobě. Když pak uviděl, že si ho někdo natáčí v takové chvíli, nezvládl to. Není první ani poslední. Rozdíl je v tom, že se k tomu druhý den přihlásil do mikrofonu. A místo obhajoby nabídl pravdu.
„Omlouvám se. Já se omlouvám a tím to považuji za uzavřené. Chybami se člověk učí. Taky já jsem se poučil,“ řekl herec po příletu. A druhý muž jeho omluvu přijal.
Je snadné přidat se k davu a lynčovat. Je mnohem těžší si sednout, říct nahlas: „Mrzí mě to“ a nehrát si na oběť. Právě tenhle přístup ale na celé situaci působí jinak. Ne jako fraška, ale jako lidské selhání, které má vývoj. Druhá strana – muž, kterého natáčení zajímalo víc než empatie – to přijal. I on uznal, že měl přemýšlet. „Chtěl jsem natočit let, ne Jakuba. Mrzí mě to. Přijal jsem omluvu,“ řekl. Dva chlapi si prostě vyříkali, co měli. Bez přenosu, bez soudů, bez show.
Zkrácené řízení, žádná pokuta, žádný postih. Jen ponaučení a fér uzavřená kapitola.
Někdo jiný by se schoval. Vymyslel by PR verzi, vyhnul se novinářům. Ale Prachař šel opačnou cestou. Vystoupil s vlastním příběhem, popsal situaci, připustil chybu – a především neobviňoval. Mluvil o sobě. O tom, co v něm létání spouští, o tom, jak nefungoval tak, jak by si přál. A že to ví. Způsob, jakým to celé popsal, nebyl patetický. Byl opravdový. A v tom je možná ten rozdíl mezi hercem a člověkem. Když herec dohraje roli, klaní se. Když člověk udělá chybu, omluví se.
A když se ho na závěr novináři zeptali na Agátu? „Na Agátu se mě zeptejte jindy,“ řekl a usmál se. Nevyhýbal se. Jen si ten moment nechal pro sebe. A možná i pro ni.
Zdroje:
www.tn.nova.cz
www.cnn.iprima.cz
www.blesk.cz
https://cnn.iprima.cz/videa/moderator-a-herec-jakub-prachar-poprve-promluvil-o-incidentu-v-letadle
