Článek
Jako kluk chtěl hrát v pohádce. A vyšlo mu to.
Jakub Prachař přiznal, že jeho velkým dětským snem bylo zahrát si v pohádce Zdeňka Trošky. Nešlo jen o slávu, ale o svět, který ho fascinoval. A ten sen se mu splnil. „Tohle bylo moje dětský přání. Fakt. Hrát u Trošky. A vyšlo to,“ řekl v jednom z rozhovorů. Dnes na to vzpomíná s úsměvem, ale i s vědomím, že tahle kapitola je už uzavřená. „Byl to takový návrat do dětství. A zároveň možná rozloučení s ním,“ přiznal tiše.
V roce 2024 mu zemřela babička. A všechno ztichlo.
Herečka Jana Prachařová byla ženou, která ho ovlivnila možná víc než kdokoli jiný. Pro veřejnost známá jako matka Davida Prachaře a vdova po Iljovi Prachařovi. Pro Jakuba to ale byla hlavně babička, která ho držela nohama na zemi. „Říkala mi: Nebuď důležitej, buď milej. A tím se řídím celý život,“ vzpomínal na ni. Její odchod pro něj znamenal víc než jen rodinnou ztrátu. Něco v něm se změnilo. Začal mluvit méně. A možná i přemýšlet jinak.
Plánuje vlastní film. Prý je čas začít věci dokončovat.
V posledních měsících mluví o nové etapě. Chce natočit vlastní film. Ne kvůli slávě, ale kvůli sobě. „Jsem rozepsaná povaha. Potřebuju si dokázat, že něco dotáhnu,“ řekl pro Deník N. Téma ještě neprozradil, ale naznačil, že to nebude komedie. Spíš něco, co má v sobě i kousek ticha. Možná to bude ten film, který mu pomůže uzavřít něco hlubšího.
Zůstává oblíbený. Ale něco v něm se ztišilo.
Lidé ho mají rádi. Pořád umí být vtipný, ironický, svižný. Ale v poslední době je na něm znát jiný rytmus. Méně mluví, víc pozoruje. A i to je důvod, proč působí silněji. Jako někdo, kdo si prošel ztrátou a nezhroutil se – jen prostě přestal být pořád slyšet. A možná právě to dává jeho přítomnosti nový smysl.
Zdroje:
www.zeny.iprima.cz
www.tn.nova.cz
www.denikn.cz
