Článek
Leoš Mareš. Pro někoho nejhlasitější hlas v zemi, pro jiné jen „ten frajer z Evropy 2“. Dřív byl všude. V rádiu, v televizi, na Instagramu, na pódiu, na billboardu. Jeho jméno mělo zvuk, jeho styl měl barvu, jeho tvář měla výraz. Ale poslední roky? Ticho.
Sem tam rodinná fotka na Instagramu, slzy v televizi, a pak zase ticho. Žádné velké titulky, žádné provokace, žádné rádoby kauzy. Jen klid. Jen to, co chce pustit ven. Možná jste si toho ani nevšimli. Možná to byl záměr. A možná v tom tichu je víc pravdy, než v celé jeho kariéře dohromady.
V Berouně mu tehdy říkali prostě Leoš. Hrál diskotéky v kulturáku Plzeňka. Kamarádka mě tam vzala, že tam hraje skvělý DJ. Psal se rok 1997, možná 1998. Už tehdy měl energii, která vyčuhovala z místnosti. Ale že bude jednou král billboardů a večírků? To by mě nenapadlo.
A pak přišly roky slávy, kabelky, koncerty, večírky, mikrofony. A jednoho dne – smrt otce. V roce 2015. Bez titulku. Bez hysterických výkřiků. Jen mlčení. A pak pomalé změny.
Podstoupil kolonoskopii. Prevence, říká. Ale víme, co to znamená, když táta odejde kvůli rakovině. Víme, jak to uvnitř hlodá. Od té doby se Leoš občas rozpláče v Česko Slovensko má talent. A není to show. Je to tíha. Vpředu sedí kluk, co už nechce být hlasitý.
„Já teď prostě brečím častěji,“ přiznal kdysi v rozhovoru. A lidi to nepochopili. Někdo se posmíval. Ale většina mlčela. Možná proto, že poznali ten výraz. Výraz člověka, který už nepotřebuje být slyšet. Stačí mu být. Stačí, že tam je.
Jeho dcera Alex má dnes tři roky. Má i starší děti. V jeho fotkách není žádná strategie. Jen táta v mikině, v kuchyni, u dortu. Přesně ten, co před dvaceti lety rozdával pásky na VIP party. A dneska ti ohřeje kaši.
A taky dosáhl všeho, čeho v téhle zemi dosáhnout můžeš. Hrál ve vyprodaných arénách. Měl vlastní show. Moderoval největší formáty. A ano — zpíval s Karlem Gottem. To už není o slávě. To je o tom, že jsi vrytej do paměti národa. A i přesto všechno ho smrt otce rozložila. Jen o tom nemluvil. Nesložil se na pódiu. Složil se v sobě. A šel dál, jiný.
Neznám Leoše osobně. Ale jednou jsem ho potkal, ještě než ho znal celý národ. A i dnes, po těch všech slovech, koncertech a selfies, mám pocit, že ten kluk z Plzeňky je pořád tam. Jen už nemá potřebu přehlušit svět. Možná proto, že ho pochopil.
Možná proto, že si řekl: teď mluvte vy. Já budu chvíli jen poslouchat.
Další článek autora:
Zdroje:
www.magazin.aktualne.cz
www.tn.nova.cz
www.instagram.com/leosmares
www.queenie.cz
