Článek
Zamkl dveře. Za nimi dva malí chlapci. A pak? Pár tupých ran. Ticho. A nakonec plameny.
Když sociální pracovnice dorazila k mobilnímu domu v Grahamu ve státě Washington, držela v ruce papíry a v hlavě měla běžnou proceduru. Předání dětí otci – soudem schválená návštěva, kontrolovaná, na dohled. Ale tentokrát bylo něco jinak. Hned jak chlapci vešli dovnitř, Josh Powell zabouchl dveře. Zamkl. A už nikdy je neotevřel.
Susan Powell zmizela tři roky předtím. Manžel tvrdil, že kempoval se syny. V mínus deseti.
Nikdo mu to nevěřil. Jeho žena Susan byla pohledná, pracovitá, a hlavně – bála se. Kamarádkám si stěžovala, že ji Josh kontroluje. Účtenky, výslechy, podezření. V jejich domě vládla atmosféra dusna, ze kterého se chtěla vymanit. Jenže zmizela. Navždy. Policie neměla důkaz. Josh zůstal volný, ale bez dětí. Soud svěřil chlapce do péče jejích rodičů – Chucka a Judy Coxových.
„Prosím, přijeďte. Cítím benzín. Je tam zamčený s dětmi. Něco není v pořádku,“ hlásila zoufalá sociální pracovnice na lince 911.
Jenže bylo pozdě. Powell si připravil smrt jako inscenaci. Před návštěvou poslal e-mailem poslední rozloučení. Soudnímu znalci, rodině, přátelům. Dům naplnil benzínovými výpary, dětem uštědřil několik ran sekyrou – a pak zapálil peklo. Výbuch byl slyšet na míle daleko.
Pitva potvrdila, že chlapci ještě žili, když hořeli. Ta věta se vryla do paměti každému, kdo četl zprávu koronera. Nezabil jen své děti – zničil životy všech, kdo je milovali. A do případu, který už předtím zněl jako noční můra, přidal konečnou tečku.
Josh Powell byl klasický kontrolor. Navenek spořádaný muž. Uvnitř bomba tikající na ješitnost.
Psychologové mluví o narcistní poruše osobnosti – potřebě ovládat vše a všechny. Když mu vzali děti, ztratil svůj poslední nástroj moci. Místo smutku přišla pomsta. Ne partnerce – ale dětem. Trestal ji tím nejhorším způsobem. „Když je nemohu mít já, nebude je mít nikdo.“ Ta věta nebyla napsaná – ale byla přítomná ve všem, co udělal.
Susan se smrti bála. Už před svým zmizením sepsala závěť, kde výslovně uvedla, že pokud se jí něco stane, mají podezřívat manžela. Věděla. Ale systém neslyšel. A když už slyšel, bylo pozdě.
Susan se nikdy nenašla. Ale její rodiče bojovali dál. A v roce 2020 jim soud přiznal pravdu.
Stát Washington musel vyplatit 98 milionů dolarů – za selhání, za hluchotu vůči varovným signálům. Dnes se případ Susan a jejích synů učí jako odstrašující příklad. A jako připomínka, že ne všechno domácí násilí má modřiny. Někdy má ticho. A výbuch.
Zdroje:
ABC News: Josh Powell killed sons with hatchet before fatal explosion
Wikipedia – Disappearance of Susan Powell
KING 5 News: Washington must pay $98 million to Powell grandparents
YouTube: Susan Powell case – remains found in mine
