Článek
Nejdřív to musí udělat a pak teprve může uplatňovat ten nárok
V rozhovoru s Vladimírem Škutinou z roku 1968 spojoval Werich nárok na vedoucí postavení ve státě také se zajištěním práva občana na pravdu i omyl. A přidal podmínku: „nejdřív to musí udělat a pak teprve může uplatňovat ten nárok“.
Mluvil o politické moci. Já si jeho slova vztahuji k dnešní debatě o poplatcích. Čtu v nich otázku pro každého, kdo po mně žádá důvěru: čím jste si ji zasloužili?
U toho práva na omyl se zastavuji. Připomíná mi, že se může splést redaktor i já před obrazovkou. Když mi reportáž nabourá názor, ještě to není důvod ji odmítnout. Zajímá mě, jestli její závěry obstojí při ověření. A při chybě očekávám opravu stejně viditelnou jako původní zprávu.
Česká televize vysvětluje smysl poplatků oddělením svého financování od státního rozpočtu. Ten důvod beru vážně. Záleží mi na tom, aby mohla klást nepříjemné otázky kterékoli vládě.
Službu veřejnosti musím poznat z práce, kterou pro ni instituce odvádí
Ani dobrý důvod pro vybírání poplatků mi však nenahradí odpověď na otázku, jak s nimi televize hospodaří. Jako divák se na to můžu ptát. Od jejího vedení očekávám stejně věcnou odpověď, jakou bych požadoval od ministra. Právě tady pro mě Werichova podmínka získává dnešní význam: službu veřejnosti musím poznat z práce, kterou pro ni instituce odvádí.
K úvaze o nezávislosti patří i jeho vlastní osud. V roce 1974 vysvětloval Voskovcovi, že mu nikdo výslovně nezakázal psát, hrát nebo vystupovat v rozhlase a televizi. Jeho možnosti veřejně působit přesto režim omezoval. Člověka bylo možné umlčet i bez doručeného zákazu.
Werich zažil diktaturu, já dnes o financování televize můžu svobodně psát. Z jeho zkušenosti si ale odnáším potřebu zajímat se také o skutečné možnosti promluvit. U médií proto sleduji, kdo rozhoduje o jejich penězích a jak s tou pravomocí smí nakládat.
U politiků, kteří slibují zrušení poplatků a menší zátěž domácností, hledám konkrétní pravidla. Jak zabrání tomu, aby mohla vláda finančně potrestat redakci za nepohodlnou reportáž? Pokud by se televize měla každoročně ucházet o přízeň těch, které má kontrolovat, takovou úsporu bych nepovažoval za výhru.
Můžu přitom požadovat jiný model financování a současně hájit svobodnou televizi. Nevidím v tom rozpor. Od zastánců nynějšího systému však potřebuji slyšet, proč má právě jejich řešení sloužit veřejnosti nejlépe.
V té Werichově větě pro mě leží společné měřítko. Televize má svou práci obhájit před divákem. Politik má ukázat, že jeho návrh ochrání svobodné vysílání i tehdy, až bude kritizovat právě jeho.
Poplatek mi může uložit zákon. Důvěru si u mě musí zasloužit televize i politik, který ji chce změnit.
David
Zdroje:
1968.rozhlas.cz/rozhovor-s-janem-werichem-7578500
poplatky.ceskatelevize.cz/domacnost
www.irozhlas.cz/kultura/jan-werich-osvobozene-divadlo-cisaruv-pekar-zivot-role-komunismus-perzekuce_1801301741_pla
