Článek
Spor s vládou dopadl na diváka
Třetího listopadu začala celodenní stávka zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu. Na ČT24 nahradily část běžného zpravodajství archivní záběry. Člověk, který si ráno pustil televizi, aby věděl, co se děje, dostal omezenou službu.
Právě tady mám problém. Rozumím tomu, že zaměstnanci chtějí dát svůj nesouhlas najevo. Jenže k jeho prosazení používají vysílání, které má sloužit veřejnosti. Divák se tak ocitá uprostřed politického střetu, aniž si takovou roli vybral.
Obavy o budoucnost televize nezesměšňuji
Protest se týká nahrazení poplatků financováním ze státního rozpočtu, plánovaných škrtů i strachu z politického ovlivňování. Bylo by nepoctivé dělat, že zaměstnancům jde pouze o zachování pohodlí. Jejich výhrady mají zaznít a vláda na ně má odpovědět.
Přesto odmítám přijmout, že souhlas se zrušením televizního poplatku znamená souhlas s poslušnou televizí. Já chci nezávislé zpravodajství. Zároveň si nemyslím, že jeho nezávislost zaručuje samotná existence jedné povinné platby. Zajímají mě konkrétní pojistky proti zásahům politiků a pravidla, podle kterých bude instituce dostávat peníze.
Požadavek na stažení zákona už míří přímo do politiky
Iniciativa Veřejnoprávně chce mimo jiné stažení návrhu měnícího financování obou médií. Omezené vysílání má pomoci tohoto výsledku dosáhnout. V tom vidím pokus zasáhnout do rozhodování politické moci prostřednictvím veřejné služby. Takový tlak považuji za nepatřičný.
Od novinářů očekávám nepříjemné otázky, prověřování vládních tvrzení a zveřejnění všeho, co politici raději zatají. Když ale zaměstnanci prostřednictvím obrazovky prosazují konkrétní výsledek sporu, který mají také pokrývat, těžko v tom hledám potřebný odstup. Zvlášť když se rozhoduje o jejich vlastním zaměstnavateli.
Na ČT24 zaznělo: „Děláme všechno pro to, abychom mohli i v budoucnu poskytovat veřejnou službu v plném rozsahu a kvalitě.“
Rozumím tomu sdělení. Přesto mě nepřesvědčuje, že právě omezení této služby je přiměřenou cestou k její obraně.
Lidské pochopení ještě neznamená souhlas. Strach o práci nebo o něco, co člověk léta budoval, je pochopitelný. Stejně pochopitelný je ale postoj diváka, který se změnou financování souhlasí. Také jemu má Česká televize sloužit. Neměl by mít pocit, že její obrazovka v tomto sporu stojí proti němu.
V použití vysílání jako páky na vládu a Parlament už cítím umanutost. Chybí mi ochota připustit, že veřejnoprávní televizi lze chtít zachovat a přitom nesouhlasit s jejím dosavadním financováním.
K České televizi bych měl mít důvěru i ve chvíli, kdy se její zaměstnanci a já na poplatcích neshodneme. Právě tehdy se podle mě pozná, jak vážně svou službu veřejnosti bere.
Děkuji, že jste dočetli až sem. Pokud vás moje články baví, budu rád za sledování mého profilu, reakci nebo komentář. Každá zpětná vazba mi pomáhá vědět, která témata vás zajímají a ke kterým má smysl se vracet.
David
Zdroje:
www.novinky.cz/clanek/domaci-vysilame-v-provizornim-rezimu-v-ct-a-cro-se-stavkuje-40606233
www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-prekvapeni-ve-snemovne-jak-reaguji-zamestnanci-ct-a-cro-sledujte-brifink-318614
