Článek
Když jsem si dnes přečetl zprávu o nemoci Jaroslavy Obermaierové, bylo mi smutno.
Podle Blesku, na který se odvolává také CNN Prima NEWS, se osmdesátiletá herečka léčí s rakovinou plic a dojíždí na chemoterapie. Popsala velkou slabost a vyčerpání. Unavuje ji i obyčejný rozhovor.
Právě u té poslední poznámky jsem se zastavil. Když člověka vyčerpává i mluvení, přání „hodně sil“ dostává docela konkrétní význam. Představuji si pod tím úlevu, možnost si odpočinout a mít vedle sebe někoho, s kým je mu dobře.
Jaroslava Obermaierová patří k herečkám, jejichž tvář znám tak dlouho, že jsem její přítomnost na obrazovce začal brát jako samozřejmost
Teď jsem si znovu připomněl některé její role. V komedii Happy end hrála po boku Vladimíra Menšíka už v roce 1967. V seriálu My všichni školou povinní byla Emilií Hrdinovou. A od roku 2005 ji diváci Ulice znají jako Vilmu Nyklovou.
Mezi těmi rolemi jsou desítky let práce. Vytvořit postavu, kterou divák pozná po několika větách, a dokázat se k ní vracet po dlouhé roky, podle mě zaslouží uznání. Vilma Nyklová umí být protivná a do všeho mluvit. Přesto nás má její příběh pořád zajímat. Udržet takovou postavu živou vyžaduje řemeslo, jehož náročnost při sledování často ani nevnímáme.
S některými veřejnými vyjádřeními paní Obermaierové jsem nesouhlasil.
Výhrady jsem měl i k jejím stížnostem na menší prostor v Ulici, který spojovala se svými politickými názory. Televize Nova takový důvod odmítala. Ani dnes bych netvrdil, že mě její vysvětlení přesvědčilo.
Dokážu si ale představit, že ubývání práce, které člověk věnoval většinu života, může bolet. Chybět mohou kolegové, běžný rytmus i pocit, že má člověk kam patřit. Nevím, co z toho prožívala ona. Při hodnocení jejích slov si chci nechat prostor i pro tuhle možnost.
Ostatně i o sobě vím, že ve chvíli zklamání nemusím vždycky najít ta nejšťastnější slova. Proto bych nerad celého člověka posuzoval podle jednoho rozhovoru. Mohu mít výhrady k tomu, co řekl, a přitom si vážit jeho práce i přát mu dobré věci.
Její herectví jsem obdivoval už před dnešní zprávou. Když si pustím film, ve kterém hraje, zajímá mě její výkon. Názorová neshoda mi ty role neznechutí. Pořád v nich vidím práci herečky, která pro český film a televizi hodně udělala.
Neznám ji osobně a vím o ní jen to, co se dostane na veřejnost.
Když říká, že je jí mizerně, beru to vážně. Přeji jí dost sil pro léčbu i možnost říct si o pomoc, když bude potřeba. A také lidi, před kterými může otevřeně říct, jak jí právě je.
Rád bych, aby cítila podporu diváků a zároveň měla tolik soukromí, kolik sama potřebuje. Jestli bude chtít o své nemoci mluvit, vyslechnu si ji. Jestli bude chtít klid, budu jí držet palce i bez dalších zpráv. O výsledku léčby nic nevím.
Doufám, že jí pomůže a že se dočká co nejvíc dobrých dnů.
Paní Obermaierová, děkuji vám za vaše role. Za práci, kterou jste věnovala českému filmu a televizi a která pro mě má trvalou hodnotu.
Ze srdce vám přeji, aby léčba zabrala, aby se vám ulevilo a abyste mohla být se svými blízkými tak, jak si sama přejete.
Zdroje:
CNN Prima NEWS – zpráva o onemocnění a léčbě
TV Nova – profil Jaroslavy Obermaierové
Národní filmový archiv – Happy end
Česká televize – My všichni školou povinní
eXtra.cz – vyjádření TV Nova ke spolupráci s herečkou
