Článek
Maska se stala součástí jeho moci
Ve filmové trilogii potřeboval Fantomas modrozelenou masku, cizí hlas a občas také létající Citroën. Jeho největší zbraní ale nebyla technika. Byla to nejistota.
Nikdo pořádně nevěděl, za koho se právě vydává, odkud přijde další úder ani co je jeho skutečným cílem.
Český Fantomas žádný Citroën nepotřebuje. Stačí mu účet na Facebooku, veřejné registry, schopnost spojovat informace a jméno, které ve skutečnosti nemusí patřit vůbec nikomu.
Thomas Paukner dnes míří na politiky, novináře, státní instituce i velké podnikatele. Ukazuje na vazby, smlouvy a peníze, kterých si podle něj ostatní nevšímají.
Zatímco o svých terčích chce zjistit téměř všechno, o sobě neprozradil ani to základní.
Přirovnáním k Fantomasovi ho neoznačuji za zločince. Podobnost spočívá v něčem jiném: maska se stala součástí jeho moci.
Tvář neznáme, vliv už vidíme
Thomas Paukner přestal být anonymním autorem ze zapadlého koutu internetu. Na Facebooku ho sledují desítky tisíc lidí, jeho články přebírají další stránky a odkazují na ně politici.
Podle Deníku N jeden z jeho textů o zakázce na policejní a hasičské vrtulníky sdílel také ministr vnitra Lubomír Metnar. Premiér Andrej Babiš na Pauknera později odkázal přímo při slovním střetu s novinářem stejného deníku.
To už není hlas z internetové diskuse. Anonymní značka pronikla do nejvyšších pater české politiky.
Nemusí představit redakci a nikdo přesně neví, kdo za jejími texty nese odpovědnost. Přesto dokáže určovat témata a dostávat konkrétní jména pod veřejný tlak.
Paukner trefil slabé místo českých médií
Bylo by příliš snadné celý fenomén shodit větou, že jde pouze o anonymní účet. Pauknerova popularita nevznikla náhodou.
Část veřejnosti dlouhodobě nevěří politikům ani velkým médiím. Lidé sledují jejich vlastníky i financování a mají pocit, že na některé politiky se tlačí tvrději než na jiné.
Do tohoto prostředí vstoupil autor, který otevírá registr smluv, obchodní rejstřík, veřejné zakázky a výroční zprávy. Informace potom poskládá způsobem, který je srozumitelný, ostrý a snadno sdílitelný.
Některé otázky, které pokládá, jsou naprosto legitimní. Veřejné zakázky se mají kontrolovat. Politici mají vysvětlovat své vazby a miliardáři musejí počítat s tím, že se někdo bude zajímat o jejich vliv.
Právě proto Pauknera nelze jednoduše odmávnout. Současně však platí něco, na co jeho nadšení čtenáři občas zapomínají: pravý dokument ještě automaticky neznamená pravdivý závěr.
Ze stejné smlouvy mohou dva lidé vyvodit odlišná vysvětlení. Rozhoduje, koho autor osloví a které souvislosti ukáže či vynechá. Mezi oprávněnou otázkou a hotovým obviněním může být velmi krátká věta.
U řady Pauknerových závěrů zatím chybí rozhodnutí soudu, výsledek policejního vyšetřování nebo nezávislé odborné ověření. To neznamená, že se musí mýlit. Znamená to, že jeho texty mají být podnětem k prověření, nikoliv pravomocným rozsudkem.
Kolem vlastní identity udržuje mlhu
Pauknerův profil na Médiu nese označení „PR agentura“ a upozornění, že účet je spojen s komunikační agenturou. Sám Paukner vysvětloval, že je pouze administrativně veden na firmu, která dříve vydávala podnikové časopisy. Odmítá, že by jeho články vznikaly jako politická zakázka.
Deník N spojil založení účtu se jménem Davida Melína. Později upozornil na prakticky totožný článek, který vyšel v češtině pod jménem Thomas Paukner a v angličtině pod Melínovým jménem. To je relevantní stopa, nikoliv definitivní důkaz, že Melín píše dnešní texty nebo celý projekt řídí.
Paukner odpověděl, že novináři spolkli připravenou návnadu. Veřejně však nepředložil důkaz, že Melín byl skutečně jen nastrčenou postavou.
Tak se mlha dále zahušťuje.
Objevují se jména, firmy a nové stopy, ale skutečný autor stále stojí mimo světlo. Spor o údajný únik dat ze Seznamu přinesl další dvě protichůdné verze: Paukner mluvil o získání chráněných údajů, Seznam únik odmítl. Jedna strana tvrdí, že odhaluje politický projekt, druhá mluví o útoku na nepohodlného autora. Fantomas zatím zůstává pod maskou.
Z blogera roste placená mediální značka
Anonymita může být pochopitelná. Člověk útočící na mocné skupiny se může obávat o sebe, rodinu nebo zdroje. Kolem Pauknera už ale nevzniká pouze občanský blog.
Existuje placený profil Paukner Media na HeroHero. Autor oznámil vznik vlastního hybridního média s textovým, zvukovým i obrazovým obsahem a mluvil také o budoucím crowdfundingu zaměřeném na firmy.
Ohlásil rovněž širší tým. Má v něm podle jeho slov působit mediální manažerka, investigativní reportérka, policista z NCOZ, právníci a produkční. Zároveň slíbil, že svou totožnost odhalí začátkem září.
Zatím není možné ověřit, kdo tito lidé jsou, zda už pro Pauknera pracují a jakou roli měli při přípravě dosavadních textů.
Paukner už ale neprodává pouze informace. Prodává důvěru ve značku, jejíž skutečné vedení veřejnost nezná.
Když lidé posílají peníze, politici používají články a označené osoby mohou čelit vážným následkům, přestává být otázka identity pouhou zvědavostí. Veřejnost má právo vědět, kdo vybírá témata, kontroluje důkazy, přijímá peníze a nese odpovědnost.
Nejdůležitější otázka zní: komu to pomáhá?
Nemáme důkaz, že Thomase Pauknera platí politická strana, miliardář nebo jiná zájmová skupina. Bez důkazů by bylo nezodpovědné něco takového tvrdit. Politický dopad jeho textů však sledovat můžeme.
V posledních měsících se soustředil především na STAN, Víta Rakušana, představitele bývalé vlády, prezidenta Petra Pavla, Deník N, Seznam a podnikatele ze zbrojařského průmyslu. Jeho texty potom využívají politici, kterým útoky na tyto osoby pomáhají v jejich vlastním boji.
To žádnou tajnou spolupráci nedokazuje. Každý přesně zacílený útok ale někomu uškodí a někomu jinému uvolní prostor. Platí to i tehdy, když se autor s příjemcem této výhody nikdy nesetkal.
Médium neurčuje pouze zveřejněný obsah. Stejně důležitý je výběr témat, načasování a rozhodnutí, o kom psát nebude.
Možná chce Paukner skutečně pomáhat veřejnosti a donutit pohodlné instituce, aby začaly pracovat. Možná současně pomáhá politikům, kteří jeho texty používají proti soupeřům. A možná především buduje výnosnou značku založenou na rostoucí nedůvěře lidí.
Tyto možnosti se navzájem nevylučují.
Jeho vlastní metr musí platit také na něj
Když Thomas Paukner rozebíral financování Deníku N, radil sledovat peníze. V tomto bodě má pravdu. Peníze často ukážou víc než tisková prohlášení a vznešené řeči o nezávislosti.
Stejnou metodu však musíme použít také na Paukner Media. Kdo vlastní značku? Komu chodí předplatné? Kdo může projekt financovat? Kdo vybírá terče? Kdo ověřuje závěry? A kdo ponese odpovědnost, pokud některé vážné obvinění nebude pravdivé?
Jméno v občanském průkazu přitom nemusí být nejdůležitější odpovědí. Mnohem podstatnější bude průhledná redakční struktura, financování a jasně určená odpovědnost.
Thomas Paukner možná v září masku skutečně sundá. Do té doby bychom jeho texty neměli automaticky odmítat, ale už vůbec bychom je neměli přijímat jako nedotknutelnou pravdu jen proto, že míří na lidi, kterým sami nevěříme.
Fantomas Thomas Paukner nemusí být padouch. Dokud ale neukáže, kdo řídí jeho palbu a z jakých peněz vzniká, nebudeme vědět, zda pomáhá veřejnosti, někomu v pozadí, nebo především sám sobě.
Děkuji za každé srdíčko, komentář i sdílení. Pokud vám text dává smysl, budu rád, když ho pošlete dál.
Podpořit mě můžete i symbolicky přes tlačítko „Podpořte autora“. Každý váš příspěvek beru jako pochvalu za mé texty a výzvu k dalšímu psaní.
Za to vám ze srdce děkuji, David.
Zdroje:
medium.seznam.cz/autor/thomas-paukner-19998
denikn.cz/2109243/kdo-je-tajemny-paukner-jehoz-texty-vyzdvihuji-vladni-politici-stopy-vedou-k-agenture-a-dvema-muzum/
echo24.cz/a/HwpTK/zpravy-domov-paukner-znovu-na-scene-tvrdi-ze-novinarka-odcizila-data-ze-seznamu
