Článek
Seriál Byli jednou dva písaři mám spojený s lehkostí, škádlením a dokonalou souhrou dvou herců
Jiří Sovák a Miroslav Horníček v něm působí, jako by je nemohlo nic vyvést z míry. Během natáčení se však odehrál příběh, který na obrazovce nepoznáme. Když jsem ho poznal, začal jsem Horníčkův klid vnímat jako něco mnohem těžšího než hereckou samozřejmost.
Písaři měli být vrcholem. Do natáčení vstoupila smrt
Seriál podle nedokončeného románu Gustava Flauberta Bouvard a Pécuchet měl premiéru v lednu 1973. Scénář napsal Jaroslav Dietl a režie se ujal Ján Roháč. Velkou část jeho kouzla ale vytvořili sami Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Jejich humor nestál pouze na připravených vtipech. Vycházel z načasování, pohledů, slovních přestřelek a ze vzájemné důvěry.
Česká televize uvádí, že Horníček považoval Písaře za vrchol své televizní kariéry. Právě do vzniku díla, které mu mělo přinést jednu z nejkrásnějších profesních vzpomínek, ale vstoupila nejhorší událost jeho soukromého života.
Místo spojené s komedií se během několika hodin proměnilo v místo, na které už nemohl vzpomínat pouze s úsměvem.
Jediný syn přijel za otcem na natáčení
Jan byl jediným synem Miroslava Horníčka a jeho manželky Běly. K filmovému prostředí měl blízko a za otcem přijel také na natáčení do Trojanova mlýna v pražském Suchdole. Horníček později vzpomínal, že Jan po prodělané klíšťové encefalitidě trpěl epileptickými záchvaty.
Jan si šel zachytat ryby. Posadil se na betonovou propust, dostal záchvat, spadl do vody a utopil se.
Není potřeba tuto chvíli přikrášlovat dalšími silnými slovy. Stačí vědět, že zatímco se před kamerou rodila jedna z nejoblíbenějších českých komedií, jen kousek odtud vyhasl život jediného syna jejího hlavního představitele. A jeho otec ještě netušil, co se stalo.
Horníček syna hledal. Sovák už znal pravdu
Když se Miroslav Horníček vrátil z natáčení, Jan doma nebyl. Ráno ho proto začal hledat. Mezitím se zpráva o tragédii dostala k lidem kolem natáčení a Jiří Sovák už věděl, že jeho přítel hledá člověka, který se nevrátí.
Horníček později v dokumentu České televize vzpomínal: „Přišel za mnou Jirka Sovák a říkal: ‚Pojď, jedeme, je v nemocnici.‘“
Nebyla to pravda. Jan v nemocnici neležel. Sovák jeho smrt v té chvíli skutečně zatajil. Neudělal to však proto, aby přítele klamal déle, než bylo nutné. Potřeboval ho dostat k lékařům, kde se měl zdrcující zprávu dozvědět pod jejich dohledem.
Pravdu mu řekli až lékaři
V nemocnici dostal Horníček injekci na uklidnění a lékaři mu oznámili, že jeho syn zemřel. Bylo mu 21 let. Ve své vzpomínce už neuvedl, jak mu podání injekce vysvětlili.
Sovák tedy nebyl tím, kdo vyslovil samotnou zprávu o smrti. Byl člověkem, který už všechno věděl, ale musel několik dalších chvil před přítelem nést verzi o nemocnici.
Jiří Sovák bývá připomínán jako drsný, pohotový a někdy prudký muž. V této chvíli ale nebyl slavným komikem ani hereckým partnerem.
Byl přítelem, na kterého připadl úkol, jaký by nechtěl dostat nikdo.
Musel rozhodnout, že celou pravdu ještě na chvíli nevysloví, a současně zůstat vedle člověka, jehož život se měl během okamžiku změnit.
Práce bolest nevyléčila. Dala dnům řád
Seriál byl dokončen a na obrazovce není poznat, čím Miroslav Horníček během jeho vzniku procházel. Český rozhlas jeho další cestu shrnuje prostě: s tragédií se vyrovnával prací a oporou mu byla manželka Běla.
Nechci z toho dělat příběh hrdiny, který bolest porazil. Smrt dítěte není zkouška, kterou lze úspěšně složit. Mně připadá spíš tak, že práce dala jednotlivým dnům alespoň nějaký řád. Bylo potřeba přijít, naučit se text, reagovat na Sováka a dokončit scénu. Na několik hodin měl život znovu konkrétní úkol.
Důležitá je také zmínka o Běle. Nebyla pouze manželkou slavného herce, která mu pomáhala pokračovat. Byla matkou, která přišla o stejné dítě. Práce nebyla lékem a blízkost druhého člověka nemohla ztrátu vymazat. Obojí však mohlo být zábradlím, jehož se člověk přidrží, když pod ním najednou není pevná zem.
Smích není důkazem lehkého života
„Smích je jediný způsob, jak propašovat mládí do pozdního věku,“ říkal Miroslav Horníček. Po tom, co prožil, dostává jeho věta ještě jinou hloubku.
Na obrazovce zůstali dva směšní písaři, jejich pokusy, hádky a drobné prohry. Nic z toho nepůsobí falešně jen proto, že za kamerou stála skutečná bolest. Humor nemusí znamenat, že člověk nic těžkého neprožívá. Někdy je naopak jedním z mála způsobů, jak s těžkou skutečností vydržet v jedné místnosti.
Horníčkův výkon nedokazuje, že mu bylo dobře. Ukazuje, že i člověk nesoucí ztrátu může na několik hodin nabídnout druhým lehkost. Diváci od něj dostali to, co uměl nejlépe: nadhled, přesnou větu a chvíli, během níž mohli zapomenout na vlastní starosti.
Útěchu hledal ve velmi těžké představě
Po letech Horníček v dokumentu České televize připustil, že se trochu utěšoval představou, podle níž by se Janovy epileptické záchvaty patrně dál zhoršovaly.
Vytržená z kontextu může taková věta působit chladně. V kontextu rodičovské ztráty však může znít jako pokus najít alespoň nepatrnou útěchu v události, která žádné přijatelné vysvětlení neměla.
Nebyla to úleva nad synovou smrtí ani důkaz skutečného smíření. Spíše slova člověka, který se snažil unést další den a potřeboval si připustit, že budoucnost mohla být pro jeho syna stále těžší.
Smích zůstal. Ticho také
Na Písaře se proto nedívám s lítostí, ale s větším respektem. Znalost příběhu z natáčení nebere seriálu nic z jeho humoru. Jen ukazuje, kolik může zůstat skryto za klidem člověka, který baví ostatní. Miroslav Horníček bolest neporazil. Nesl ji.
Právě proto jeho humor ani po letech nepůsobí prázdně.
Vnímáte po znalosti tohoto příběhu Miroslava Horníčka a seriál Byli jednou dva písaři jinak?
Děkuji za každé srdíčko i komentář.
David
Zdroje:
www.ceskatelevize.cz/porady/11997910996-miroslav-hornicek-humor-neni-zadna-sranda/
dvojka.rozhlas.cz/miroslav-hornicek-klaunovy-rozpravy-dokudrama-ze-serie-pribehy-slavnych-slozene-7492031
dvojka.rozhlas.cz/byli-jednou-dva-pisari-v-legendarnim-serialu-radili-sovak-s-hornickem-8906664
