Článek
Případ, který rozdělil veřejnost
Všechno to začalo běžným pracovním dnem v kuchyni domova pro seniory v Kladně. Kuchařka si do igelitové tašky uložila:
Tři šišky houskových knedlíků
Dvě litrové láhve zelí s masem
Čtyři originálně balené sušenky Tortina
Když kontrola na konci směny tašku objevila, zaměstnavatel měl jasno: kuchařka kradla a následovala okamžitá výpověď.
Jak to viděla kuchařka?
Kuchařka se hájila tím, že:
1. Netušila, že něco porušuje.
2. Jídlo bylo jejím nedojedeným obědem.
3. Část potravin byly zbytky určené k likvidaci.
Podle ní bylo běžné, že si zaměstnanci brali domů zbytky, které by jinak skončily v odpadu. První soud však rozhodl v její neprospěch. Argumentoval, že objem jídla nebyl „obyčejný oběd“, ale spíš „hostina pro osm lidí“.
Odvolání: Naděje na změnu
Kuchařka se však nevzdala a odvolala se. Tentokrát jí odvolací soud dal za pravdu:
Kuchařka byla devět let zaměstnaná bez kázeňských prohřešků. Zbytky by se jinak vyhodily. Neexistoval důkaz, že zaměstnavateli vznikla škoda.
Zdálo se, že spravedlnost zvítězila. Jenže zaměstnavatel se s verdiktem nesmířil a případ skončil až u Nejvyššího soudu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu: Krádež je krádež
Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch zaměstnavatele s tím, že:
Kuchařka porušila důvěru a pravidla.
Zneužila své postavení a přístup k potravinám.
I malé krádeže mohou mít velký dopad na důvěru na pracovišti.
Nejvyšší soud navíc zdůraznil, že zaměstnanec je povinen řádně hospodařit s majetkem zaměstnavatele a chránit jej před ztrátou či zneužitím. Porušení této povinnosti, i když v drobném měřítku, může vést k okamžitému rozvázání pracovního poměru.
Jaký trest kuchařka dostala?
Nejvyšší soud neuložil žádný trest ani podmínku. Případ nebyl posuzován jako trestný čin, ale jako porušení pracovního práva. Kuchařka tedy nemá žádný trestní záznam, ale přišla o práci a musela čelit soudnímu procesu.
Byla reakce přehnaná?
Celý případ vyvolal veřejnou debatu o přiměřenosti trestu. Ačkoliv hodnota odcizených potravin nebyla přesně stanovena, mluví se o částce do 100 Kč. V tomto případě ale nešlo ani tak o hodnotu, jako o princip.
Podle odborníků je situace varováním pro všechny zaměstnance, že i drobné porušení pravidel může vést k tvrdým následkům. Zaměstnavatelé zase musí dbát na to, aby jasně komunikovali pravidla ohledně nakládání s potravinami či zbytky.
Co si myslíte vy?
Byl verdikt spravedlivý, nebo přehnaně přísný? Měli by zaměstnavatelé více zohlednit lidský přístup, nebo je porušení pravidel prostě nepřípustné? Dejte mi vědět v komentářích.
Tento precedent se stal v roce 2010.
I když už mámě téměř 40 let po revoluci, bohužel vidím všude možně v okolí, že zaměstnanci stále kradou. Jednou je to toaleťák nebo jar. Podruhé je to kancelářský papír. Potřetí to můžou být odřezky masa a po čtvrté třeba nafta.
Protože jsem téměř celý život pracoval sám na sebe a je jedno v jakých oblastech, je mi doslova trapně, když to stále vidím. Protože okrádat zaměstnavatele znamená, že mu dělá zaměstnanec ztrátu. A díky tomu třeba nemůže vyplácet takové výplaty, jaké by jsi zaměstnanci přáli.
David Řezník Švarc
Zdroj:
Kladenské listy
