Hlavní obsah
Lidé a společnost

Marta Kubišová říká, že už to nechce tlačit. A já chápu, co tím myslí

Foto: David Sedlecký/David Sedlecký, CC BY-SA 4.0

Říká o sobě, že už „táhne z posledního“ a nechce nic tlačit. Marta Kubišová nikdy nepředstírala sílu, kterou neměla. A i v téhle upřímnosti zůstává symbolem svobody, pokory a nezlomné cti.

Článek

Byla hlasem naděje, když jsme ji nejvíc potřebovali. A teď se učím přijmout, že i ten nejsilnější hlas může ztichnout. Když Marta Kubišová přiznává, že už „táhne z posledního“ a že nechce nic tlačit, zní v tom obrovská pokora – i neochvějná poctivost.

Některá loučení začnou dřív, než skutečně přijdou. Čtu její slova o dnech, kdy se jí dobře spí a mluví, a o jiných, kdy jí síly docházejí. Přiznává, že ji bolí záda a kolena, že schody už nejsou nic snadného. Ale nevzdává se – venčení její jorkšírky Brillinky je pro ni pořád každodenní terapií.

A slyším v tom odhodlání nic nepředstírat. Nikdy se neprodala. Ani teď, když by si mohla hrát na nezdolnou legendu. Raději přizná únavu než aby slibovala, co nemůže dát.

Její hlas je kus naší svobody. Byla umlčená, zakázaná. Dvacet let nesměla zpívat. Ale nikdy nezradila. Nepodepsala. Nepřistoupila na kompromis, který by ji zradil. Modlitba pro Martu se díky ní stala symbolem vzdoru i smíření. Zpívala za všechny, kteří nemohli. A my jsme na to tak rádi zapomínali – dokud jsme ji znovu nepotřebovali slyšet.

Já jsem byl na jejím koncertě v Berouně před 25 lety. Pamatuju si, jak byla skromná a pokorná. Jak se usmívala a mluvila s lidmi bez velkých gest. Nebyla to hvězda, co si zakládá na slávě – byla to žena, která věděla, kolik stojí říct pravdu.

Nechci si ji pamatovat jako unavenou paní. Chci si uchovat její sílu. Tu tvrdohlavou čest. Ale chápu ji, když říká, že už nechce nic tlačit. Že na zářijovém koncertě zazpívá jen dva své hity, které dobře zná. Že už se nechce znovu učit texty. Protože ví, kolik toho ještě má – a že si už nechce hrát na někoho, kdo zvládne víc.

S jejím odpočinkem mizí i kus naší jistoty. Není to jen o ní. Je to o nás všech. O generaci, která věděla, co je to říct „ne“. O lidech, kteří za svobodu platili osobní cenou. Když odchází oni, odnáší s sebou i připomínku, že morálka není samozřejmost.

Neumím tvrdit, že je to snadné. Možná je to přirozené. Ale vůbec to není lehké. Možná proto o tom píšu – abych si přiznal, že se mi s tím těžko smiřuje. A abych se naučil vážit si toho, že tu pořád je. Že ještě pořád chce stát na jevišti – i když jen na chvilku. A že už nechce nic tlačit.

Děkuju, Marto. Za to, že jsi nikdy nic nenutila. Že jsi zpívala, když bylo nejhůř. Že jsi se nikdy nezaprodala – ani za cenu ticha. A promiň, že se mi tak těžko smiřuje s tím, že teď už chceš být víc v klidu.

Zdroje:

VIPživot.cz – Marta Kubišová přiznala, že už „táhne z posledního“

Seznam Zprávy – „Svět ovládají psychouši“, říká Marta Kubišová

Novinky.cz – Marta Kubišová se v září vrátí na pódium

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz