Hlavní obsah
Lidé a společnost

Alenka v 17 letech cítila bouličku za uchem. Za pár týdnů vyrostla do velikosti tenisáku

Foto: David Švarc/ChatGPT, ilustrační foto

Alenka na maturitním plese – s korunkou na hlavě a jizvou na krku. Krása bojovnice.(ilustrační foto)

Chtěla jen dokončit školu a fandit s kamarádkami. Místo toho čelila diagnóze, která jí málem vzala všechno. Příběh Alenky z Georgie je lekcí odvahy, tvrdohlavosti i vděčnosti za život.

Článek

Říkejme jí Alenka. Ale její skutečné jméno je Aubrey Barnett. Sedmnáctiletá holka z americké Georgie, která během posledního ročníku střední školy objevila na krku bulku. Nejdřív si z ní nic nedělala. Jenže za pár týdnů byla velká jako tenisák. V září 2024 slyšela diagnózu, kterou nikdo jejího věku nechce slyšet: Burkittův lymfom – extrémně agresivní rakovina, co se zdvojnásobuje každých 24 hodin.

Nemohli to vyoperovat. Byla jsem oteklá, s jizvou, a přesto jsem šla fandit. Bála jsem se, ale nechtěla jsem, aby mě to zastavilo.“
Chemoterapie začala pár dní po diagnóze. Vedlejší účinky byly drsné – horečky, afty, nevolnosti, únava. Nejhůř ale nesla vypadávání vlasů.
„Vlasy mi rostly pět let. Byly až k bokům. Musela jsem si oholit hlavu. Rozbrečelo mě to. Cítila jsem se cizí.“

Alenka milovala sport, běhání, fandění. I během hospitalizace se snažila být součástí školního života. Když jí doktoři zakázali jít na fotbalový zápas, přítel jí přinesl do nemocnice ručně vyrobenou korunku. Vyhrála soutěž o královnu maturitního plesu – a nemohla tam být osobně.

Můj trenér udělal moji figurínu v životní velikosti. Bráchové ji nesli na hřiště místo mě. Vysílali to online. Celý stadion povstal.

Její rodiče s ní byli v nemocnici skoro každý den.
Máma, táta i bráchové byli pořád se mnou. Drželi mě, když jsem nemohla mluvit. A taky mě tahali ven, když jsem chtěla všechno vzdát.“

Léčbu zakončila v prosinci 2024. Pět chemoterapií. Osm lumbálních punkcí. Zvonek na konci zněl jako hymna přežití.

„Nechtěla jsem, aby rakovina ovládla celý můj život. Vzala mi hodně, ale chtěla jsem si vzít zpátky, co šlo.“
Alenka se hned v lednu vrátila do školy. I když chodila jen na jeden předmět, byla zpět. A s návratem přišla i otázka: co běh?

Zpočátku nedávala ani jednu míli pod 11 minut. Plakala. Pochybovala. Ale trénovala. A jednoho dne to přišlo. 5:57. Osobní rekord. Po rakovině.

Když to zvládnu já, zvládne to každý. To říkali moji spolužáci. To mi pomohlo běžet dál.

Na maturitním plese si vzala šaty, které koupila ještě před léčbou. Zlatobílá. Třásně. Korunka jí tentokrát opravdu seděla na hlavě.
V květnu promovala. Na TikToku ji sledují statisíce lidí. Chce pomáhat dalším – balíčky pro pacienty, neziskovka, 5kilometrový závod.

Chtěla bych být dětská onkologická sestra. Všichni tam se ke mně chovali jako k rodině. Chci to vrátit.“

Alenka dnes chodí na kontroly už jen dvakrát ročně. Když jí doktor neucítí na krku nic podezřelého, je to v pořádku. A zatím je. Víc než v pořádku.
A jestli hledáš důkaz, že život má smysl i po pádu na dno – tady ho máš. Má jméno Alenka.

Zdroje:

(Příběh vychází ze skutečné výpovědi americké studentky Aubrey Barnett, zveřejněné 17. června 2025 v magazínu PEOPLE.)

https://people.com/how-i-conquered-cancer-my-senior-year-of-high-school-exclusive-11752422

https://www.wikiskripta.eu/w/Burkitt%C5%AFv_lymfom

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz