Článek
Vláda nastartovala buldozer. A ten buldozer už nesrovnává jen staré bariéry.
On ničí společnost, rozjíždí se přes hodnoty a drtí důvěru, kterou lidé desetiletí budovali.
Žádná brzda. Žádný směr. Jen politické přežití za každou cenu.
Česko 2025. Stát přijal kryptoměnu v hodnotě jedné miliardy korun od drogového dealera. Neprověřil původ peněz. Nepočkal na rozhodnutí soudu. Jednoduše to prodal.
A pak nalepil na trezor cedulku: Pozor, probíhá šetření. Neotvírat do voleb.
To není výmluva. To je strategie. Ticho jako nástroj řízení.
Ministr Blažek sice rezignoval. Ale na nikoho nepadla vina. Nepřišla omluva.
A hlavně – nikdo neřekl: tohle už se nesmí stát.
ODS a STAN si mezitím kryjí záda.
ODS mlčí k Dozimetru. STAN se nešťourá v bitcoinech. Vzájemná ochrana, tichá dohoda.
Stát se stal kulisou. Zatímco herci v zákulisí domlouvají, kdo bude první na řadě.
A pak přišla Eva Decroix. Nová ministryně spravedlnosti. Žena, která roky používala titul Mgr., přestože jí nikdy nebyl oficiálně udělen.
Tvrdí, že to byla chyba. Laxnost. A možná i zvyk.
Jenže ta samá žena poslala do Sněmovny zákon, který napsala skupina PPF.
Zákon o lobbingu se tak stal lobbistickým projektem. A vláda? Místo odporu – schválení.
Veřejnoprávní televize? V troskách.
Rada ČT není schopná zvolit nového ředitele. Radní si posílají maily s tím, koho vyškrtnout a koho podržet.
Zvolit se nedá nikdo. Důvěra? Už vůbec ne.
Lékárny? Nejsou sirupy pro děti. Chybí antibiotika.
Výpadky se vysvětlují logistikou, výrobou, klimatem, válkou. Vším, jen ne neschopností.
A přitom to všechno má jeden výsledek: lidé začínají vzdávat očekávání, že stát pomůže.
Ti, kteří celý život pracovali, dnes slyší, že na jejich důchody nezbyde.
Začali chodit do práce, když se ještě psalo tužkou. A teď?
Teď jim stát říká: nezlobte se, ale vy už pro nás nejste priorita.
A do toho: zdražování.
Káva, která stála před měsícem 129 korun, dnes leží v regálu za 229.
A zítra? Určitě 399! Vlastní zkušenost.
Z běžné snídaně se stává luxus. Z nákupu nutnost vyškrtávání.
Tady už nejde o jednu aféru.
Tady se systematicky ničí důvěra, kterou si stát u lidí ještě kdysi držel.
Zákony se upravují pro vlivné.
Ministři mají falešné tituly.
Aféry se zakrývají heslem: vyšetřuje se.
A na závěr?
Chceme žít v zemi, kde zákony píší lobbisté?
Kde se tituly falšují? Kde se důchody považují za rozmar?
Nebo je čas říct dost?
Tohle není výkřik. Není to brekot. Není to výzva k chaosu.
Je to výzva k tlaku.
Abychom znovu připomněli politikům, že nám mají sloužit.
Aby nesloužili firmám. Ani sobě. Ale lidem.
Protože jinak už nebude co napravovat.
Všichni chceme jedno. Mít se líp.
A pokud to nejde shora, musí to přijít zdola.
Pokud to taky cítíte takhle, pokud vás tenhle článek mluví za vás – pošlete ho dál.
Stačí kliknout na srdíčko ❤️ nebo ho sdílet tam, kde má smysl.
Ať se o tom nemluví jen potichu mezi čtyřma očima. Ale nahlas. Společně.
