Článek
Mýtus, na kterém stojí náš klid
Většina z nás žije v jednoduchém přesvědčení: když nemáš dluhy, jsi v bezpečí. Exekuce se tě netýká. Nemůže. Nemá proč.
Tenhle klid je ale iluze. Pohodlná, tichá, zakořeněná. A právě proto nebezpečná. Exekuce není trest za špatné chování. Je to nástroj moci. A když se použije špatně, nezajímá se o to, koho trefí.
Nemusíš dlužit ani korunu. Stačí, že se někdo jiný rozhodne. Nebo že se systém na chvíli přestane ptát.
Když nemáš dluhy – a přesto musíš pryč
Jedné mamince s dětmi se to stalo. Neměla žádné dluhy. Nebyla povinnou v exekuci. V domě bydlela oprávněně.
Přesto přišel exekutor. Přesto musela s dětmi odejít. Ne proto, že by porušila zákon. Ale proto, že exekuce byla vedena proti jiné osobě a celý mechanismus se rozjel bez ohledu na realitu.
Později soudy popsaly, že exekuční řízení bylo účelově zneužito jejím tehdejším manželem, aby se jí zbavil. A státní moc – prostřednictvím exekutorky – tenhle zásah provedla.
Tohle není historka z cizí země. Tohle se stalo tady u nás v Česku. A může se to stát znovu.
Stát ví, že pochybil. Ale dlouho říkal: to stačí
Soudy uznaly, že šlo o nesprávný úřední postup. Odpovědnost převzal stát, žalovaným bylo Ministerstvo spravedlnosti.
Žena u soudů popsala těžké psychické dopady, návrat dřívějších potíží, rozpad zázemí pro děti. Znalecké posudky jí daly za pravdu.
Výsledek? Přes 650 tisíc korun odškodnění. Tečka.
Jenže stát tím vzkázal ještě něco jiného: ano, stalo se to. Ano, bylo to špatně. Ale úmysl nás nezajímá.
Druhý šok: „Neřešíme, proč se to stalo“
Městský soud v Praze odmítl odškodnění zvyšovat. Podle jeho názoru se při stanovení výše náhrady mají řešit jen následky na zdraví.
Jestli někdo jednal omylem, nebo úmyslně. Jestli zneužil autoritu. Jestli projevil lítost, nebo se snažil zahladit stopy. To všechno mělo být vedlejší.
To je moment, kdy by měl zbystřit každý, kdo věří ve spravedlnost. Protože jestli stát říká, že na úmyslu nezáleží, říká tím i něco o hranicích moci. A o tom, jak snadno se mohou rozmazat.
Nejvyšší soud: Ne. Na úmyslu záleží
Do případu vstoupil Nejvyšší soud a udělal to, co mělo přijít dávno. Řekl jasně: při stanovení výše zadostiučinění se musí přihlížet i k okolnostem hodným zvláštního zřetele.
A mezi ně patří i úmyslné a zlovolné jednání, zneužití moci, absence lítosti nebo snaha zakrývat pochybení.
Zásah do práv člověka je podle Nejvyššího soudu výrazně intenzivnější, jedná-li škůdce úmyslně. A tato intenzita se musí promítnout i do výše odškodnění.
Rozsudek odvolacího soudu proto zrušil a věc vrátil k novému projednání. Pro maminku s dětmi to znamená šanci na vyšší odškodnění. Pro stát nepříjemné zrcadlo.
Tenhle příběh není výjimka, kterou lze zamést pod koberec. Je to varování. Nemusíš dlužit, abys přišel o jistotu. Stačí, aby se systém rozhodl, že se ptát nebude.
Nejhorší je, jak dlouho trvalo, než někdo nahlas řekl, že úmysl nelze přehlížet.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář.
A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10 Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
Zdroje: ceska-justice.cz
