Článek
Z jeho rolí cítím klid
Když se na Jana Hartla dívám, nemám pocit, že sleduji herecký výkon. Spíš cítím přítomnost. Nestojí přede mnou někdo, kdo by se snažil zaujmout. Je tam někdo, kdo je.
V jeho projevu cítím zdrženlivost, ticho i vnitřní kázeň. Nemusí nic vysvětlovat. Nemusí ukazovat emoce navenek. Stačí drobnost – pohled, pauza, nevyřčená věta. A já vím, že tohle není hrané na efekt. Tohle je herectví, které mě neruší.
Pak přichází osobní zlom
Když přemýšlím nad jeho životním příběhem, uvědomuji si, jak křehká je chvíle, kdy se člověk konečně může opřít o někoho druhého. A jak snadno se to může zlomit.
Jan Hartl ztrácí manželku v roce 2007, po dlouhé nemoci. Zůstává sám se dvěma dětmi a s odpovědností, která se nedá odložit. Není to dramatický zlom navenek, spíš tiché a nevratné přeuspořádání života.
Všechno dál funguje, ale jinak. A právě tahle změna - nenápadná ale zásadní - dává jeho příběhu váhu, která nejde přehlédnout.
Všechno se podřizuje rodině
V tu chvíli je zřejmé, že se jeho svět přeskupuje podle jediného měřítka. Rodina jde na první místo. Ne jako heslo, ale jako každodenní rozhodnutí. Dvě děti nejsou okolnost, jsou středem všeho.
Vidím v tom vědomé stažení se z prostoru, kde by musel vysvětlovat, objevovat, reagovat. Tohle není útěk. To je volba. Být doma. Být přítomný. Být tam, kde je potřeba nejvíc.
Soukromí se stává hranicí
Je patrné, že si ho hlídá důsledně a dlouhodobě. Ne proto, že by se chtěl skrývat, ale protože ví, co je křehké.
Rodinu nevystavuje. Nevytahuje ji do rozhovorů, neukazuje jako součást veřejného obrazu. Nechodí po akcích, kde by se musel usmívat a odpovídat.
Drží jasnou hranici mezi tím, co patří jemu a jeho dětem. A tu hranici nepřekračuje. Vidět je méně, ale vědomě.
Nevnímám to jako zmizení, ale jako kontrolu nad vlastním životem. Ukazuje se jen tam, kde to dává smysl. Bez potřeby připomínat se. Bez nutnosti být součástí provozu.
Rodina zůstává chráněná právě tím, že není součástí obrazu. A to je dnes výjimečné. Ne okázalé, ne hlasité – ale pevné.
Přesně takové, jaký je i jeho způsob bytí.
Dnes už jsou jeho děti dospělé, přesto si Jan Hartl dál pečlivě chrání soukromí a rodinu – a nemá důvod na tom cokoliv měnit.
Jan Hartl se narodil 12. září 1952 a je mu 73 let. Má dvě děti, Kláru a Prokopa. Dlouhodobě žije v Praze.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář. A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale dostal se k lidem, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba zasláním symbolických 10 Kč prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
Zdroje:
wikipedia.org/wiki/Jan_Hartl
csfd.cz/tvurce/1058-jan-hartl
narodni-divadlo.cz/cs/profil/jan-hartl-1594282
