Článek
Je to první prasklina. A přichází z míst, kde to nejvíc bolí.
Martin Kuba nebyl žádná figurka. Byl to člověk, který dokázal vyhrát krajské volby s výsledky, o kterých se jiným jen zdá. A právě takový člověk teď říká nahlas: „ODS se už opravit nedá.“
Tohle není konflikt. To je rentgen.
A na tom rentgenu vidíme nádor, který rostl roky.
ODS ztratila schopnost reagovat. Ztratila cit pro voliče. Ztratila pokoru.
Zůstala jen uzavřená parta lidí, kteří si navzájem drží židle, jako by patřily jim a ne lidem, kteří jim je dali.
Tohle není politika. To je podnik na přežití vlastní moci.
A tady začíná moje osobní rovina. Proč si myslím, že tohle je dobře.
Jako člověk, co celý život sleduje politiku, vidím jednu věc:
Když strana ztratí svědomí, nemá nárok na budoucnost.
Ať má jakoukoliv historii, jakékoliv barvy, jakékoliv legendy.
ODS si tu ztrátu způsobila sama.
Dělala to tiše, pomalu, ale jistě.
Voliče si nechala jen na období kampaní.
Mezi volbami vládla pýcha, odtažitost a hlavně – ignorace problémů, které na ni dopadaly jako déšť.
A místo aby řekli: „Ano, máme problém,“ tak řekli: „Všechno je v pořádku.“
Jenomže v pořádku nebylo nic.
Aféry. Klientelismus. Podivné zakázky. Arogantní ministři. Panika při kritice. Ticho při skandálech.
Tohle není politika, to je obranný systém.
A každý obranný systém, který odmítá realitu, dřív nebo později padne.
Další osobní rovina: Pro mě je konec ODS spíš úlevou než ztrátou.
A řeknu to natvrdo:
Strana, která si nechá utéct člověka jako Kuba, který měl výsledky, regionální sílu a schopnost vést… taková strana už nemá co nabídnout.
Je to jako když sleduješ člověka, který se potápí, ale odmítá pustit batoh plný kamení.
Sleduješ a víš, že už mu nepomůžeš. On nechce.
ODS odmítá pustit své kameny. A vezme ji to ke dnu.
Kuba odchází.
Primátorka Budějovic odchází.
Náměstci odcházejí.
A vedení?
Tváří se, že jde o „osobní rozhodnutí“.
To je jako kdyby vám hořel dům a vy byste řekli: „To jen praská dřevo.“
Kolik času ODS zbývá?
Upřímně?
Může to být pět let. Může to být sedm.
Ale ta trajektorie je jasná:
ODS se řítí stejnou cestou jako ČSSD.
Pomalý rozklad.
Úbytek regionů.
Úbytek tváří.
Úbytek voličů.
A pak už jen nostalgie.
A teď zpátky ke mně – proč si myslím, že to musí přijít.
Protože politika, která nezná odpovědnost, nemá právo pokračovat.
Protože strana, která žije sama pro sebe, není strana.
A protože lidská paměť není tak krátká, jak si v ODS myslí.
Lidi už nesnesou, když se někdo usmívá jen při volbách a mizí, když jde o problémy.
A ODS je dnes už jen přesná definice tohohle chování.
Martin Kuba je začátek. Ne konec.
Začátek nového uspořádání politické mapy.
Začátek toho, že lidi přestanou volit logo a začnou volit práci.
A třeba začátek toho, že se v téhle zemi konečně přestane tolerovat politická pýcha a malost.
A jestli kvůli tomu musí jedna velká strana padnout?
Pak ať padne.
Protože to není tragédie.
To je očista.
Děkuju za dočtení.
Díky za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým má co říct.
A pokud Vám nedělá problém podpořit mě i jinak, můžete mi poslat třeba symbolicky 10 Kč přes tlačítko podpořte autora.
Upřímně děkuju.
David
