Článek
Končí ranní program Snídaně a hned na to začíná seriál, o kterém jsem léta neslyšel.
Najednou tam prostě naskočí: Pojišťovna štěstí – 1. díl. Bez varování, bez upoutávky, jako by se ten televizní program rozhodl otevřít staré dveře a pustit na mě vzpomínky. Sedím u kafe, ještě trochu rozespalý, a najednou koukám na obrazovku a vím, že tohle znám. Že jsem to kdysi sledoval pravidelně, večer co večer, s rodinou, někdy sám, někdy s někým, koho už vedle sebe nemám.
A najednou jsou tu zpátky všechny ty tváře.
Ti, co tu pořád jsou, i ti, co už nejsou. Jiřina Bohdalová a Petr Nárožný se zase hádají jako malí a člověk má pocit, že svět je v pořádku. Jiřina Jirásková s tím svým pohledem, co dokázal zastavit i čas. Alena Antalová jako Anna Jánská, největší srdce seriálu – mladá, krásná, křehká a pevná zároveň. Miroslav Etzler, elegantní a lidský, co dokázal být tvrdý i dojemný. Kateřina Brožová ve své zvláštní klidné síle, která působila tak samozřejmě.
A pak ti, co byli děti.
Nikol Štíbrová, dnes Leitgeb, se stejným úsměvem, jen s vlastní rodinou a svým životem. Vojta Kotek, z roztomilého kluka s rošťáckým úsměvem vyrostl herec, kterého zná celá země. A člověku dojde, jak ten čas utekl. Jak vyrostli oni. Jak jsme zestárli my.
Je zvláštní vidět je všechny na začátku té cesty.
Je to trochu dojetí a trochu smutek. Protože si člověk uvědomí, co všechno se od té doby změnilo. Kdo zůstal, kdo odešel, co jsme si řekli a co jsme nestihli. Připomene to chvíle, kdy jsme si mysleli, že máme všechno před sebou. Že se všechno dá spravit. Že láska a odpuštění nakonec zvítězí. Seriál to sliboval a my jsme tomu možná chtěli věřit víc než dnes.
A přesto je to krásné.
Protože i když jsme zestárli, pořád si to můžeme pustit. Pořád si můžeme vzpomenout. Pořád můžeme někomu napsat nebo zavolat. A říct mu, že je pro nás důležitý. Třeba právě proto, že jsme spolu kdysi sledovali tenhle seriál. Nebo proto, že víme, jak rychle umí život utéct.
A já za to vlastně děkuju.
Protože někdy stačí jedno obyčejné ráno a nečekaný první díl starého seriálu, aby nám připomněl, odkud jsme přišli. Co všechno máme. Koho jsme potkali. A že je dobré se zastavit, vzpomenout si a říct těm svým, že je máme rádi. Protože právě o tom to celé bylo. A pořád je.
Zdroje:
www.csfd.cz/film/156436-pojistovna-stesti/prehled/
//www.serialzone.cz/serial/pojistovna-stesti/obsazeni/
//cs.m.wikipedia.org/wiki/Poji%C5%A1%C5%A5ovna_%C5%A1t%C4%9Bst%C3%AD
