Článek
Hvězda světového tenisu, která přiznala dno.
Alexander Zverev vypadl ve Wimbledonu už v prvním kole a místo běžných sportovních frází se zastavil. Řekl věty, které se v tomhle prostředí slyší málokdy:
„I’ve never felt this empty before.“
„Nikdy jsem se necítil tak prázdný.“
Je to tvrdé přiznání člověka, od kterého celý svět čeká chladnou sebejistotu, šampiona, který má trofeje, peníze i slávu. A přesto přiznává, že uvnitř je prázdnota. Tohle není póza. To je syrová pravda.
Tenis je osamělý sport – a sláva má svou cenu.
Zverev popsal, že se v téhle prázdnotě topí už od Australian Open 2025. Přiznal, že ani chvíle s jeho čtyřletou dcerou mu nedokážou přinést radost.
„Generally speaking, I feel quite alone in life.“
„Obecně se cítím v životě hodně sám.“
Tenis je krásný, ale krutý. Neustálé cestování, hotely, letadla. Tlak od médií i fanoušků. Všechno závisí jen na něm. Každé rozhodnutí, každý úder. Sláva, která nepustí domů. A pak přijde chvíle, kdy se to všechno sesype a nejde už předstírat, že je vše v pořádku.
Zverev otevřeně přiznává psychickou krizi:
„I struggle mentally… I feel very, very alone.“
„Psychicky bojuju… Cítím se velmi, velmi sám.“
Nahlas řekl, že vůbec poprvé v životě zvažuje návštěvu psychoterapeuta.
„Maybe I need to have somebody to talk to.“
„Možná potřebuju někoho, s kým si o tom promluvím.“
Tohle není slabost. Tohle je odvaha. V době, kdy spousta sportovců svádí v zákulisí vlastní tiché boje, on řekl pravdu do mikrofonu. Přiznal slabinu, ale tím ukázal sílu. Ukázal, že psychické zdraví je stejně důležité jako fyzická příprava. A že i slavní a bohatí můžou být křehcí a zranitelní.
Proč je to důležité i pro nás?
Zverevův příběh není jen o tenisu. Je o nás všech. O tom, že osamělost si nevybírá. Může potkat každého – i toho, kdo zvenčí vypadá jako vítěz. Přiznat si, že už to nejde zvládnout sám, není ostuda. Je to první krok k tomu, aby se něco změnilo.
Terapie není slabost. Je to nástroj, jak se zvednout z dna. Možná právě tohle potřebujeme slyšet i my. Že není špatné říct „už nemůžu“. Že je v pořádku chtít pomoc.
Pokud se cítíš prázdný, zkus dnes napsat tři věci, které ti dávají smysl. Pokud je nenajdeš – řekni to nahlas. Kamarádovi. Partnerovi. Terapeutovi. Protože i šampion potřebuje někoho, kdo ho podrží. A není to žádná ostuda. Je to lidské.
Zdroje:
https://www.ubitennis.net/2025/07/ive-never-felt-this-empty-alexander-zverev-discusses-mental-health-struggles-after-wimbledon-exit
https://www.si.com/onsi/serve/news/zverev-considering-therapy-after-wimbledon-never-felt-this-empty
https://www.puntodebreak.com/en/2025/07/01/zverev-i-feel-empty-and-very-alone-in-life-i-have-mental-problems
https://www.sportskeeda.com/tennis/news-i-ve-never-felt-empty-alexander-zverev-makes-brutally-honest-admission-needing-therapy-shock-wimbledon-1r-exit
