Článek
Zhasnuté světlo spustí v mozku poplach starý miliony let. A v moderním světě to není o nic lepší.
Tma je zvláštní. Nestane se vůbec nic – jen zhasne světlo. A přesto se něco stane v nás. Ztichneme. Zpomalíme. Znejistíme. Dospělí si to schovají za „pohodlnější“ světýlko, děti to řeknou naplno: „Bojím se tmy.“ Ale co když to není dětská hloupost? Co když je tenhle strach mnohem starší než pohádky o čertech pod postelí?
Tma jako kódovaný varovný signál
Mozek člověka si na světlo zvykl až relativně nedávno – v historickém měřítku. Po miliony let jsme přežívali právě díky tomu, že nás tma děsila. Evoluční psychologové, jako například John Archer, připomínají, že strach je nástroj přežití. A ve tmě bylo riziko největší – nevidět znamenalo riskovat. Zvuky, pohyby, neznámé tvary… to všechno mohl být predátor nebo cizí kmen. Dnes už v ložnici nečíhá lev, ale mozek to neví. Tmu stále vyhodnocuje jako potenciální hrozbu.
Když si mozek doplňuje temnotu
Mozek nesnáší prázdno. Když nemá dost dat, začne si domýšlet. Ve tmě chybí zraková kontrola a ostatní smysly přebírají vládu. Zvuk v chodbě, stín na stěně, tiché lupnutí pod podlahou – to všechno je v mozku jako otevřená záložka. A než si stihnete říct „asi dřevo pracuje“, mozek vám už pustil trailer hororu, který jste nikdy neviděli.
Podle neurologie se v takových chvílích aktivuje amygdala – naše centrum strachu. Nečeká na potvrzení hrozby. Stačí možnost. Tma je jako pozvánka k panice.
Evoluce, nebo dětské trauma?
U někoho tenhle strach zmizí. U někoho přetrvá až do dospělosti. Podle výzkumu Muris a kol. v tom hrají roli dětské zážitky, opakované strašení, ale i vliv médií. Výsledkem může být nyktofobie – tedy chorobný strach ze tmy. Podle odhadů se vyskytuje u 10–15 % populace, ale často zůstává nepřiznaná a neléčená.
Tma jako symbol
Tma je víc než jen fyzická nepřítomnost světla. Je to kulturní a duchovní symbol. V Bibli je spojována s odloučením od Boha. V řecké mytologii byla temnota prvotním stavem světa – z chaosu a temnoty se zrodilo světlo. V moderní kultuře je kulisou hororů, psychologických dramat i poezie. Proto je tolik temných míst v našich snech – jeskyně, sklepy, noc bez měsíce. Když někdo říká, že má z tmy „divný pocit“, možná se dotýká právě téhle roviny.
Věda v ložnici
Tma ovlivňuje i naše tělo. Spouští se tvorba melatoninu – hormonu spánku. Klesá tep, tělesná teplota, tělo se připravuje na regeneraci. Ale mozek zůstává ostražitý. Studie publikované Sleep Research Society potvrzují, že lidé spící ve tmě mají lepší spánek, ale také častěji zažívají lucidní sny a noční můry. Tělo a mysl se ve tmě dostávají do zvláštní rovnováhy mezi uvolněním a bdělostí.
Co s tím? Strach se dá ochočit
Nemusíš přestat se bát – ale můžeš rozumět proč. Pokud je tma nepříjemná, můžeš ji zkrotit:
Postupné stmívání, večerní rituály, tlumené světlo s teplým odstínem, bílý šum (např. déšť),
nebo jen vědomá práce s dechem.
Dětem pomáhá, když si tmu pojmenují a zlidští – třeba jako kamaráda, co dává odpočinout očím.
Strach, který přežil elektřinu
I když žijeme ve světě plném světel a obrazovek, strach ze tmy nezmizel. Jen se přeměnil. Z lovců se stali myslitelé – a dnes už se nebojíme vlka, ale samoty, myšlenek, ticha. Tma nás nutí slyšet to, co přes den přehlušíme. V tom je její síla. A právě proto před ní někdy sami zhasneme.
A co vy? Zhasli byste úplně?
Někdy stačí nechat oči pár minut přivyknout – a strach se rozplyne. Jindy pomůže dotek, blízkost, světlo. Ale příště, až vás tma zneklidní, neříkejte si, že jste divní. Řekněte si spíš, že jste napojení. Na ty, kdo přežili. Díky tomu, že se báli.
Další zdroje:
National Sleep Foundation. Melatonin and Sleep.
American Psychiatric Association. DSM-5: Diagnostic Criteria for Specific Phobias (incl. Nyctophobia).
