Článek
Je to skoro paradox. Celá léta byl Jaromír Soukup zosobněním bulváru. Rozjížděl titulky, drby, rozhádával celebrity a s úsměvem jim servíroval mikrofon, aby si sami naběhli. Dneska je ale na druhé straně. Agáta na něj v podcastu brečí, vytahuje soukromé věci a on ji tepe tak, že to cinká na všech bulvárních titulcích.
Soukup se s tím nepáře. Ví moc dobře, jak ta hra funguje – a Agáta taky. Možná i proto je jediný, kdo se jí veřejně brání. Prachař mlčí, Dopita mlčí. Soukup ne. Protože on se v tomhle bahně naučil plavat a ví, že někdy musíte použít i špínu, abyste se vůbec ubránili.
Stačí si pustit Agátin podcast. „Pláče“ do mikrofonu, že ji rozbrečí představa, jak malá Róza vidí otce zmláceného mladším soupeřem. Popisuje to do detailu, aby to všichni slyšeli a prožili s ní. Podává to jako drama matky, co chrání dceru. Ale přitom přesně ví, že to je perfektní obsah.
Soukup? Ten odpálil odezvu naprosto ve svém stylu. Nazve ji „starou paní“, ironicky rozebere, jak směšné je to hrát na city, když jde jen o to, aby se to klikalo. Má v tom pravdu? Na jednu stranu je drsnej jak šmirglpapír. Na druhou stranu má sakra pravdu – protože ví, jak to celé funguje. A na rozdíl od Prachaře se prostě brání.
„Bylo to za mě úplně přes čáru. A ta jeho dcera to uvidí.“ – Agáta v podcastu brečí. Přitom v ten samý moment z toho dělá hlavní téma. Ví, že když to řekne, vznikne článek. Ví, že to přetisknou titulky. Že lidi kliknou. A že když zapojíte dítě, chytnete emoce.
Soukup na to reaguje po svém: „Stará paní, co brečí, že bijou starého pána.“ Drsný? Urážlivý? Ano. Ale ne pokrytecký. Na rozdíl od ní hraje s odkrytýma kartama. Říká přímo: přestaň dělat z toho citové vydírání, když to máš jako obsah.
A je to fascinující sledovat. Dva hráči, co víc než dekádu prodávali svůj život, své vztahy a svá jména. Dva lidé, co dokázali z rodinných scén udělat marketing. A teď se hádají, kdo z nich je větší hyena.
A tohle je jádro věci. Soukup totiž ví, že Agáta hraje tu hru, kterou se naučila i od něj. Ví, že tahat dceru do podcastu není žádné chránění dítěte, ale prostě surový prodej příběhu. Protože na tom se vydělává. Protože tohle lidi chtějí slyšet. Protože když to napíšete do titulku, naskočí reklamy a podcast se udrží na špici.
Soukup je tvrdý a sprostý, ale je v tom paradoxně čitelný. Nehraje na city. Neříká: „já jsem chudák tatínek“. Říká: „hele, tohle je šaškárna, kde mě prodáváš jak zboží.“ A to je důvod, proč se jí postavil jako jediný. Protože ostatní radši mlčí – on ví, že když mlčíš, prohráváš.
A tak sledujeme tuhle jejich reality show na pokračování. A je to trochu smutná komedie. Dva mistři mediální špíny, kteří si dnes už nemůžou přijít na jméno. A přesto se navzájem živí, protože jeden bez druhého by neměli co prodávat.
Osobní názor na základě veřejně dostupných informací a toho, co sami říkají.
