Článek
Studentská pohotovost prezidenta Pavla
Tak to dnes působilo.
Mladí lidé v ulicích, urgentní tón, dramatická slova o hrozbě, která ještě ani nezačala.
Protest proti ministrovi, který nebyl uveden, nerozhodl, nezasáhl.
Protest proti stínu.
A já si kladu otázku
Ne tvrdím, ne obviňuji — jen se ptám.
Kde se to bere?
Kdo ten tón určuje?
A proč to zní tak povědomě?
Jako bych slyšel ozvěnu kampaně před druhým kolem prezidentských voleb.
Stejná naléhavost.
Stejná slovní kadence.
Stejná psychologická hra:
„Musíme teď hned, jinak je zle!“
Ne fakt. Jen můj dojem.
Studenti bojují proti ministrovi, který nic neudělal
To je fascinující.
Není uveden.
Nerozhodl.
Nezměnil žádný zákon.
A oni už hlásí poplach, vyhlašují pohotovost a bijí na ekologické zvony.
Jenže to není o ekologii.
To je o symbolech.
O tom, jak snadno se dá v mladých lidech vzbudit strach z fantomu, který si někdo nakreslí na tabuli.
A teď k věci, kterou studenti nechápou
Ne proto, že by byli hloupí.
Ale proto, že jim to nikdo neřekl.
Ministr je politická funkce.
Tečka.
Ne odborná.
Odborníci sedí v odborech, odděleních a sekcích, na analýzách, na výstupech.
Ministr je jen člověk, který drží volant podle programového prohlášení vlády.
A může to být klidně traktorista.
Už tu byli horší i lepší.
A svět se nezbořil.
Proč tedy ta hysterie?
Proč ten pocit ohrožení?
Proč ta slova o „katastrofě“, „úpadku“ a „zničení budoucnosti“?
Já ti řeknu svůj názor:
Protože mladí lidé jsou snadno manipulovatelní.
Ne zlí.
Ne hloupí.
Jen neopotřebovaní životem.
Nedostatečně zocelení.
Stačí jim dát rámec, tón, pocit naléhavosti… a jde to samo.
A přesně takhle to vypadalo před druhým kolem prezidentské volby.
Ne totéž.
Jen podobná chuť na jazyku.
A teď ironie celého dne
Mládí řve kvůli ministrovi, který nic neudělal…
ale mlčí tam, kde reálně krvácí jejich budoucnost:
u školství.
Moje dcera má na druhém stupni 36 hodin výuky týdně.
Bez jediného odpočinkového dne.
Bez času na tvořivost.
Bez prostoru pro kritické myšlení.
Bez dotyku s moderními technologiemi, které budou jednou řídit jejich svět.
Tady by protesty měly být.
Tady by měla být pohotovost.
Tady se bojuje o budoucnost.
Ne v ulicích kvůli ministrovi, který je zatím jen jméno na papíře.
Mám rád, když mladí vstoupí do ulice.
Je to energie.
Je to síla.
Je to chuť měnit svět.
Ale když vidím, jak snadno se nechají strhnout, jak rychle uvěří každému dramatickému slovu, jak bojují proti stínům…
je mi líto jednoho jediného:
Že jim uniká boj, který má skutečný smysl.
* * *
Děkuji za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, můžete tak udělat prostřednictvím tlačítka „PODPOŘIT AUTORA“.
A za to vám ze srdce děkuji, David.
