Článek
Všechno to začalo láskou
Poznala jsem Honzu v šestnácti na zábavě. Byl to typ kluka, který okouzlí každou. Já byla tichá, stydlivá holka, ale on mě viděl. Vážně viděl. Po pár týdnech jsme byli nerozluční partneři. Jezdil za mnou i na internát. Zůstal se mnou, když jsem dokončila střední školu. A když moje máma řekla, že se spolu „jen taháme“, Honza přišel s kyticí a požádal rodiče o mojí ruku. Byla jsem v šoku. Ale řekla jsem ano.
Po svatbě se nám narodila dcera Zuzka.
Peněz nebylo nazbyt. Honza dřel v práci, já byla doma. A právě tehdy se do našeho příběhu začala vplétat Honzova máma. Při jedné návštěvě jsem si posteskla, že všechno stojí majlant – pleny, Sunar, benzín. A ona jen kývla hlavou a řekla, že nám pomůže. Psala prý pohádky, sem tam vydala knížku. Nechápala jsem, ale ona byla neústupná. Peníze začaly chodit. Deset tisíc, patnáct… každý měsíc.
Stavěli jsme dům. A žili ve lži.
Rozhodli jsme se s Honzou, že zbytek peněz využijeme na stavbu domu. Koupili jsme pozemek, plánovali budoucnost, narodila se nám druhá holčička Edita. Všechno běželo jak v pohádce. Honza pracoval, já obíhala úřady, řešila stavebníky. A pak nám zavolal truhlář, že naše kuchyň je hotová. Křičela jsem radostí.
O víkendu jsme měli oběd s rodinou. Bylo týden před kolaudací. A tehdy to přišlo. Zazvonili. Dva páni u vrat. Honza šel dolů a přišel s nimi zpátky: „Jani, tohle jsou pánové z kriminálky…“ Hlas měl jiný, celý bledý a držel slzy v očích. Mě se zamotal celý svět a omdlela jsem.
Když jsem se probrala, řekli mi, že Honzova máma zpronevěřila 10 milionů z firmy, kde dělala účetní. A nejen to. Ve stejné firmě dělal i Honza. Takže padlo podezření, že o tom věděl.
Tři roky vězení, ztráta domova. A propast mezi námi
Tchyně si odseděla tři roky. Přišla o byt. Do konce života bude splácet škodu. My přišli o všechno – dům, peníze, čest. Museli jsme vše prodat. Velká část byla z našich vydělaných peněz. Vyšetřování Honzy trvalo dlouhé dva roky. Nakonec se prokázalo, že o ničem nevěděl. Ale to čekání, ten stín podezření, to nás málem zničilo.
Já onemocněla. Honza se uzavřel do sebe. Zůstali jsme spolu, ale byli jsme jiní. Formálně jsme se museli rozvést, abychom ochránili naše děti. Exekutory nezajímá nic jiného, než ničit a zabavovat všechno a všem. Víc podezíraví. Víc opatrní. A hlavně – unavení.
Tento příběh je opravdový a skutečně se stal v Ústeckém kraji.
Je převyprávěný naší kamarádkou, které se to celé stalo.
Zničilo jí to fyzické i psychické zdraví. Dnes je v invalidním důchodu.
Bohužel už to nejde vzít zpátky.
