Článek
Umřít ve chvíli, kdy to ještě jde zvládnout důstojně. Nebo čekat, až už nemůžeš říct vůbec nic.
Každý rok se na světě stane něco, o čem se tady pořád šeptá. Ve více než desítce zemí už je legální zemřít dřív – dobrovolně, na žádost, s pomocí lékařů. Říká se tomu různě: eutanazie, asistovaná sebevražda, „medical aid in dying“. A každý rok těch lidí přibývá.
V Nizozemsku je to už víc než 9 000 lidí ročně. V Belgii přes 3 400. Kanada loni překročila 13 tisíc. A i v USA už přes 1 300 lidí ročně dobrovolně zvolí smrt pod dohledem lékařů.
To nejsou statistiky z válek. To jsou čísla z nemocnic, pokojů, domovů a stolic, kde se lidé rozhodli, že už to prostě dál nejde.
Eutanazie. Asistovaná smrt. Vypadá to stejně, ale je v tom obrovský rozdíl.
Lidé často nerozlišují:
Eutanazie znamená, že ti smrt způsobí někdo jiný – lékař ti podá látku, která ti ukončí život.
Asistovaná sebevražda (např. v USA, Švýcarsku): lékař ti předepíše nebo připraví smrtící lék, ale vezmeš si ho sám.
V obou případech musí být jasný, dobrovolný a opakovaný souhlas. A nejčastěji jde o lidi, kteří trpí nevyléčitelnou, bolestivou nemocí. Ale čím dál častěji i o ty, kteří jsou „jen“ zlomení. Psychicky. Osaměle.
A právě proto se o tom vedou tak tvrdé debaty. Je to vysvobození? Nebo kluzký svah, kde pak skončí i ti, kteří by jinak ještě chtěli žít?
„Babička se dusila vlastními tekutinami. Koukal jsem na ni a brečel. Říkala jen ‚už mě nech jít‘,“ říká Lukáš.
Tohle nejsou jen právní definice. To jsou chvíle, kdy sedíš u postele. Kdy nevíš, co říct. Kdy už ani nechceš věřit, že to někdo nahoře ještě sleduje.
A přesně tam vzniká to ticho. To ticho, které tě nutí si říct: Měl by mít člověk právo odejít? Když už jen trpí? Když je vše hotovo, jen tělo to ještě nepochopilo?
Ale pak přijde jiná věta: A co když někdo bude cítit, že už je jen na obtíž? Co když to nebude jeho přání, ale jen únava a tlak okolí?
Těžko se v tom vyznat. Těžko se o tom mluví. Ale čím dřív s tím začneme, tím víc můžeme pochopit.
Nikdo nechce nikoho zabíjet. Ale možná chceme jednou jen odejít – s čistou hlavou, po svém.
Ve světě už tahle možnost existuje. V některých zemích jako lékařský zákrok, v jiných jako osobní volba pod dohledem. A v některých je to pořád tabu.
U nás se to teď začíná otevírat. Jedna strana (STAN) to zmínila ve svém programu. Není první, kdo to navrhuje. Ale je první, kdo to řekl veřejně.
Nejde o reklamu na žádný zákon. Ale o to, že nastal čas bavit se o konci života. Ne až když už není síla. Ale právě teď. Když ji ještě máme.
Ať už si myslíme cokoliv, měli bychom to říct nahlas. Protože až přijde ten den, kdy se někdo blízký nebude moci rozhodnout, může být pozdě.
Anketa
Eutanazie nebo asistovaná smrt je legální v několika zemích. V Nizozemsku ji ročně podstoupí přes 9 000 lidí, v Belgii kolem 3 400, v Kanadě už přes 13 000. Švýcarsko povoluje asistovanou smrt (cca 1 200 případů ročně), Španělsko hlásí 400–700 úmrtí. Ve 12 státech USA je schválená asistovaná sebevražda (přes 1 300 případů ročně). Nově ji legalizovala i Francie, dále je povolená v Lucembursku, Kolumbii, Austrálii a na Novém Zélandu.
Zdroje:
Seznam Zprávy – STAN a eutanazie
Wikipedia – Euthanasia
Reuters – Global legal status Tento článek vychází ze statistických údajů dostupných k roku 2024.
