Článek
Desítky let byl Jan Cimický vnímán jako člověk, který má odpovědi na bolesti druhých.
Objevoval se v televizi, psal knihy, radil lidem, kteří hledali naději.
Místo aby chránil, sbíral si obdiv a budoval image všemocného odborníka.
Všichni mu tleskali – dokud se nezačaly ozývat první hlasy těch, které v sobě roky dusily bolest.
Na světlo vyšly příběhy plné strachu, vydírání a ponížení.
Obvinění nebyla ojedinělá — čtyři znásilnění, 35 případů sexuálně motivovaného vydírání.
Oběti byly mladé, zranitelné, často na samém dně sil. Přicházely za ním pro pomoc – a místo ní dostaly ránu, která je poznamenala na celý život.
A co Cimický?
Přišel cynismus. Popírání. Výmluvy. Neúčast u soudu.
Ale svědectví bylo mocné. A počet těch, které se nebály promluvit, rostl.
S každým dalším příběhem bylo jasnější, že tenhle pád už nikdo nezastaví.
Ale žádný rozsudek nevymaže to, co jeho oběti zažily.
Traumata obětí
Těm ženám nezmizela bolest v okamžiku vynesení rozsudku.
Strach, stud, noční můry, pocity viny – to všechno s nimi zůstalo.
Ztracené roky života, potlačené sny, pokřivené vztahy k sobě i druhým lidem.
Tohle nejsou jizvy, které zahojí čas. To jsou rány, které budou krvácet při každé vzpomínce.
A nejhorší na tom je, že mnohé z těchto žen nesly své trauma tiše. Roky. Desítky let.
Pokud soucítíte s těmi, které měly odvahu promluvit, pokud věříte, že spravedlnost má mít hlas, podpořte tento článek symbolickým srdíčkem vlevo dole.
David Řezník Švarc
Zdroje:
Česká televize (ct24.ceskatelevize.cz)
Deník.cz (prazsky.denik.cz)
iDNES.cz
České noviny
Seznam Zprávy
