Článek
Když někdo čtyři roky mlčí a pak začne řvát, nevypadá to jako politika, ale jako kabaret.
Fialova vláda měla celé období na to, aby udržovala a rozvíjela vztahy se Slovenskem. Nestalo se nic. Diplomatická rovina chladla, symbolické propojení obou zemí mizelo a společná tradice byla nahrazena jen prázdnými gesty. Československý sentiment se stal kulisou bez obsahu a reálných kroků.
Dnes někdo konečně veze do Bratislavy jasný signál: pojďme to dát dohromady.
Okamura jako nový předseda Sněmovny s podporou Babiše jako lídra nové vládní většiny odjel na Slovensko obnovit to, co předchozí vláda nechala rozpadnout. Jednal se slovenským premiérem, prezidentem i šéfem parlamentu a mluvil o novém začátku. O tom, že vztahy mezi Čechy a Slováky nejsou jen nostalgie, ale něco, co stojí za práci a pozornost.
A právě ve chvíli, kdy se něco opravuje, se opozice probouzí a spouští největší křik za dlouhou dobu.
Piráti, TOP 09, STAN i zbytky ODS začali hlasitě kritizovat, že v delegaci chybí opozice. A že si proto udělají „vlastní cestu“ na Slovensko. Tohle není standardní politické chování. To je pokus o gesto, které působí spíš jako výsměch voličům než jako snaha o diplomacii.
Je až absurdní sledovat, jak se ti, kteří vztahy se Slovenskem nechali vychladnout, najednou bijí do prsou jako jejich největší ochránci.
Čtyři roky se nerozběhlo nic. Nebyly mezivládní konzultace, nebyla snaha posilovat přirozenou blízkost, nebyla iniciativa k obnově V4. Jen politické signály a vnitropolitická gesta. Až teď, když někdo jiný začal jednat, opozice se rozhodla, že pojede také. Proč? Aby nebyla vidět jejich čtyřletá absence?
Otázka je jednoduchá: kdy přesně si opozice všimla, že Slovensko existuje?
Odpověď je stejně jasná: teprve ve chvíli, kdy události začaly běžet mimo ně. A když zjistili, že tentokrát nejsou u stolu, kde se řeší budoucí vztahy Česka se Slovenskem.
Opoziční křik vrcholí obviněním, že delegace „není pluralitní“.
To říkají představitelé pětikoalice, kteří čtyři roky rozhodovali jako jednotná formace, bez jediného odlišného názoru. A najednou jim vadí, že nejsou u delegace, která napravuje škody vzniklé právě za jejich vlády. Je to politický paradox, který hraničí s absurditou.
Nová návštěva Slovenska není problém. Problém je, že opozice neumí přiznat, že vztahy zanedbala.
Když dnes někdo vztahy obnovuje, opozice se snaží vypadat, že je to její téma. Jenže lidé si pamatují, kdo udržoval spojenectví při životě – a kdo nechal přirozenou blízkost obou národů vyhasnout.
Ten, kdo vztahy ničí, nemá morální právo křičet, když je někdo jiný začne opravovat.
Ať tedy opozice vyráží na Slovensko. Může si zaklepat na hlavu. A jet. Výsledky to nezmění.
A co si o tom myslíte vy?
Děkuji za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, můžete tak udělat prostřednictvím tlačítka „PODPOŘIT AUTORA“.
A za to vám ze srdce děkuji, David
Zdroje:
novinky.cz
irozhlas.cz
