Článek
Tenhle týden rozhoduje.
Každý rok to vidím znovu a znovu. Spousta lidí nakupuje už v říjnu, ale ti, kteří počítají každou korunu, prostě čekají. Ne ze zlosti nebo pohodlnosti. Ale proto, že nemají jinou možnost.
A právě tihle lidé mají teď poslední týden na to, aby objednali dárek z největšího čínského internetového tržiště. Pro stovky tisíc rodin je to reálně jediná cesta, jak udělat dětem radost.
Jak to vím? Protože s těmi lidmi jsem v kontaktu.
Pomáháme lidem, kteří často nemají vůbec nic.
Samoživitelky, důchodci, lidé v exekucích, ti, co se po nemoci znovu staví na nohy.
Když se s nimi bavíme o Vánocích, slyšíme vždycky totéž:
„Já letos nevím, jestli něco koupím.“
A pak přijde ta věta, která člověka zasáhne:
„Bez těch levných dárků z Číny by děti neměly nic.“
Nikdo z nich nehledá luxus.
Nechtějí telefony za deset tisíc.
Chtějí panenku za stovku, světýlka do dětského pokoje, stavebnici, malou hračku.
Přesně ty věci, které v českých obchodech stojí dvoj- nebo trojnásobek.
A když máte v peněžence 128 korun do výplaty, neřešíte lokální ekonomiku.
Řešíte, aby vaše dítě rozbalilo dárek.
A proto jsou pro ně čínská tržiště spásou.
Bezesporu.
A teď něco z praxe, ne z reklamy.
My sami těm lidem pomáháme. Vidíme jejich nákupy, jejich tracking, jejich stres i úlevu.
A realita je takováhle: doručování z těch největších čínských tržišť se výrazně zrychlilo.
Z našich zkušeností a ze zkušeností klientů, se kterými mluvíme často, se balíky pohybují v rozmezí 7 až 10 dní.
Týden až deset dní.
Co to znamená?
Že teď, právě tenhle týden, je poslední bezpečný okamžik, kdy lze objednat dárek a s klidem ho mít doma ještě před Štědrým dnem.
A to je pro naše lidi obrovská úleva:
„Letos to stihnu včas. Poprvé bez stresu.“
Pamatuju si jeden příběh, který mě zlomil.
Samoživitelka, které jsme pomáhali, objednala před pár lety malou stavebnici.
Držela se jí jak naděje.
Balík přišel… 5. ledna.
Do telefonu mi tehdy šeptala:
„Nejde o tu hračku. Jde o to, že jsem nedokázala svému dítěti dát nic většího“
Tohle je realita, kterou většina společnosti nevidí.
A proto nesoudím nikoho, kdo hledá levnější cestu.
Tohle není debata o morálce.
Je jednoduché se smát lidem, kteří nakupují „z Číny“.
Ale když s nimi sedíte u stolu, vidíte jejich strach, jejich snahu, jejich boj o každý den.
A pochopíte, že ty levné věci nejsou rozmar.
Jsou to jediné dárky, které si můžou dovolit.
Nechci nikomu říkat, kde má nakupovat.
Ale říkám jedno: pokud víte o někom, kdo to letos má těžké, připomeňte mu, že ještě má čas.
Že objednat se dá, že se to stihne, že nemusí stát u stromku a myslet si, že selhal.
A pokud někdo říká, že Vánoce nejsou o dárcích, má pravdu.
Ale zkuste tohle vysvětlit dítěti, které rozbalí jeden malý dáreček pod jinak prázdným stromečkem.
Proto nesoudím nikoho, kdo kupuje levně, rychle, odkudkoliv.
Lidi se snaží, jak umí.
A to je víc, než dokážou vysvětlit všechny chytré články dohromady.
Děkuji za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak, můžete symbolickou částkou přes tlačítko „Podpořte autora“.
Děkuji moc, David.
Zdroje:
Osobní zkušenosti autora
