Článek
Na mapě působí nenápadně. Ale ti, kdo se plavili do vod mezi Japonskem a Marianami, věděli své.
Ďáblovo moře, známé také jako Dračí trojúhelník, si vysloužilo pověst místa, kde se lodě i letadla ztrácely beze stopy.
Zmizení výzkumné lodi Kaio Maru No.5 v 50. letech minulého století, spolu s 31člennou posádkou, jen upevnilo děsivou pověst oblasti.
Místní rybáři hlásili podivná světla pod hladinou, námořníci mluvili o náhlých bouřích a piloti o šíleně se točících kompasových jehlách.
Ale co na to věda?
Geologové upozorňují, že oblast je mimořádně aktivní — podmořské sopky, zemětřesení a výrony plynů z mořského dna.
Výbuchy metanu mohou snížit hustotu vody natolik, že i velká loď se během několika sekund potopí, aniž by vyslala nouzový signál.
Další faktor jsou magnetické anomálie.
V některých místech se magnetické pole Země mění natolik, že přístroje selhávají – a člověk se ocitá ve vodách, kde mu navigace přestává být spojencem.
Přidáme-li k tomu prudké změny počasí, vzniklé z rozdílu teplot oceánu a proudů, máme místo, kde se drobné selhání snadno promění v tragédii.
Z vědeckého hlediska je Ďáblovo moře učebnicovým příkladem souběhu extrémních přírodních sil.
Není třeba hledat mimozemšťany ani nadpřirozeno — stačí pochopit, jak divoká a nevyzpytatelná může být příroda sama.
A přesto, i dnes, kdy známe sílu oceánu víc než kdy dřív,
Ďáblovo moře zůstává symbolem toho, jak malé místo má člověk v obrovské a stále tajemné přírodě.
