Článek
Geneze konfliktu
Přestože je snadné útočit na prezidenta Trumpa a vinit ho z nestability aliance, je třeba uznat, že Evropa nese svůj podíl viny. Excentrické a často i neurvalé výroky amerického prezidenta jsou jen vyvrcholením dlouhodobé tenze v transatlantických vztazích. Už během prezidentství Baracka Obamy USA jasně deklarovaly, že těžiště jejich zájmů se přesouvá do oblasti Indopacifiku. Roku 2014 byl navíc na summitu NATO ve Walesu přijat závazek vydávat na obranu alespoň 2 % HDP. Tyto události ve spojení s anexí Krymu a válkou na Donbasu byly jasným signálem pro Evropu, která se o svou bezpečnost musí starat sama.
Kladivo jménem Trump
Už během svého prvního mandátu prezident Trump několikrát obvinil spojence z nedodržování svých závazků. Odmyslíme-li si hrubiánskou rétoriku amerického prezidenta, dojdeme k závěru, že jeho rozhořčení bylo z velké části oprávněné. V roce 2021, tedy pouhý rok před počátkem ruské invaze na Ukrajinu, plnilo své závazky pouze 9 ze 30 členských zemí. Česká republika tehdy dávala na obranu pouhých 1,4 %. To, že Donald Trump během svého druhého prezidentství ještě zintenzivnil tlak na členské státy aliance, jde s ohledem na minulost chápat. Je možné, že jedině hrozba odchodu USA z aliance může donutit spojenecké státy k plnění svých závazků.
Evropa jako spící gigant
Můžeme konstatovat, že Evropa svou mírovou dividendu maximálně vytěžila. Doby se ale mění a časy, kdy se Evropané mohli spolehnout na ochranu ze strany Spojených států a sami si budovat sociální státy, jsou pryč. Ačkoliv je transatlantická vazba důležitá, rozhodně není pro Evropu existenciální. Jediný faktor, který Evropa není schopna zajistit bez Spojených států, je jaderné odstrašení, respektive parita v počtu jaderných hlavic. Zde jsou Evropané skutečně závislí na podpoře ze strany USA. Srovnání konvenčních armád evropských spojenců a té ruské jasně vyznívá pro alianční státy, a to i po dlouhých letech podfinancování. Zbrojní průmysl se jeví jako odvětví, které má potenciál oživit chabnoucí evropskou ekonomiku. Jsme součástí půlmiliardového společenství, které zažilo 30 let bezprecedentního období míru a blahobytu. Otázka naší bezpečnosti je tedy pouze otázkou vůle. Kdybych parafrázoval bývalého předsedu vlády, řekl bych „zdroje tu jsou, jen jde o to, jestli jsme ochotni je využít“. Přes všechny výše zmíněné problémy jsme silnější, než si často uvědomujeme, a tento fakt vědí i naši protivníci v Rusku. Neexistuje racionální důvod, proč by se Evropa nemohla starat o svou bezpečnost sama, po desetiletích spoléhání na americkou ochranu je to dokonce naše povinnost. Jediné, co je k takovému rozhodnutí zapotřebí, je vůle a odvaha, dvě kvality, které jsou u evropských lídrů bohužel raritou.
