Článek
Pohroma. Tímto slovem lze popsat volební výsledek CDU v zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Křesťanští demokraté poprvé v historii nedokázali překročit pětiprocentní hranici a zůstali v zemském sněmu bez zastoupení. Jde o poslední ze série porážek vládní CDU, která rovněž neuspěla ve volbách v Sasku-Anhaltsku a v Berlíně.
Když k tomu připočteme preference na celostátní úrovni, nemůže být velkým překvapením, že pod spolkovým kancléřem Merzem se třese židle. Přesto předseda CDU oznámil, že na svůj post rezignovat nehodlá.
Německo na rozcestí
Když roku 1957 získal zakladatel CDU Konrad Adenauer jako jediný poválečný kancléř nadpoloviční většinu hlasů, pomohl mu k tomu legendární slogan „žádné experimenty“. V duchu tohoto hesla fungovala většina kancléřů z křesťanskodemokratického tábora. Jejich politiku reprezentují slova jako stabilita, kontinuita, pragmatismus nebo kompromis.
Doba se ale změnila, politický styl, jehož ústřední postavou byla Angela Merkel, už zkrátka nefunguje. Německá ekonomika, která od konce války fungovala jako švýcarské hodinky, se začíná pomalu zpomalovat. Německé automobilky zaspaly dobu a u elektroaut prohrávají s čínskou a americkou konkurencí. Silný německý průmysl dostal významnou ránu v podobě Green Dealu a také přišel o levné ruské energie poté, co Vladimír Putin zahájil své barbarské tažení na Ukrajině. K tomu všemu přidejme fatální rozhodnutí Angely Merkel o zavření jaderných elektráren a nesmíme zapomenout na nezvládnutou integraci imigrantů, především ze zemí třetího světa.
Po 4 letech vlády nevýrazného sociálního demokrata Olafa Scholze se Němci rozhodli svěřit vládu ve své zemi bývalému právníkovi s rozsáhlými zkušenostmi z finančního a korporátního světa Friedrichu Merzovi. Dlouholetý vnitrostranický rival Angely Merkel, který byl vlivem bývalé kancléřky odsunut na vedlejší kolej, měl do německé politiky konečně přinést změnu. Zvolen byl především s nadějí, že díky své ekonomické erudici a zkušenostem dokáže nakopnout skomírající německé hospodářství. Zároveň je Merz členem konzervativního křídla v CDU, kvůli tomu voliči očekávali, že bude zastáncem tvrdší migrační politiky.
Věčný kompromis jako koule u nohy
Po vítězných volbách do spolkového sněmu byl Merz vlivem okolností nucen vytvořit „velkou koalici“ se sociálními demokraty. Bohužel pro předsedu CDU je představa o nějakých výrazných pravicových reformách, když je ve vládě SPD, téměř vyloučena. Velká koalice sice přináší stabilitu a nutí politiky dvou tradičně největších stran hledat kompromis, ale ani jedno v současnosti Německo nepotřebuje.
V zajetí koaličního vládnutí se Merzův styl vládnutí zdá být totožný s tím u Angely Merkel. Německo stále nenašlo nový ekonomický model, což má za následek, že ekonomika stále stagnuje. Podpora CDU kontinuálně klesá a nejsilnější politickou stranou se stali extrémisté z AfD. Místo strukturálních reforem přinesl Friedrich Merz německé politice stabilitu, kontinuitu a kompromis, za což ho německý volič už několikrát potrestal.
Je fér přiznat, že Merzova pozice není jednoduchá, na druhou stranu, kdo by čekal, že vládnout největší evropské ekonomice bude jednoduché.
Změníme se nebo budeme zničeni
Nabízí se otázka, jestli z této prekérní situace existuje východisko? Pokud ano, musí spolkový kancléř rapidně změnit svoje vystupování a styl vládnutí. Musí jasně prosazovat program a vize, které ho do kancléřského křesla vůbec dostaly. Musí prosazovat strukturální reformy i za cenu koaličních střetů. Musí vzít vítr z plachet AfD tím, že si téma migrace adoptuje a ukáže Němcům, že vnímá jejich potřeby a problémy.
Nevím, jestli je takové proměny Friedrich Merz schopný, je ale jisté, že současný stav je neudržitelný. Pokud se Merz nezmění, bude vyměněn. Tak prosté to je, protože jednoho dne stranickým špičkám CDU při pohledu na propadající se preference dojde trpělivost.
Nejvýznamnější strana v poválečném Německu si zatím s propadem popularity neví rady. Otázka, jestli tuto turbulentní dobu spolkový kancléř ustojí, zůstává otevřená.
