Článek
Na začátku byli motoristé
Tisková konference ministra zahraničí Petra Macinky, která objasňovala kontext výhružných sms zpráv zaslaných prezidentovi, se stala středobodem významné společenské debaty. Chování motoristů a celkovou vládní atmosféru tehdy spoluautor podcastu Kecy a politika Bohumil Pečinka, označil za buranokracii. Domnívám se, že jde o mimořádně přesný popis. Zachycuje situaci, v nichž se veřejný zájem mísí s osobní zhrzeností a hrubým vystupováním, které lze jedním slovem označit jako buranství.
Macinkova věta „No hrozní jsme, já vím.“ sice může působit úsměvně, avšak ve svém jádru reprezentuje něco významného. Důležitý je i kontext a to sice, že předseda Motoristů takto reagoval na dotaz, proč nebyla na tiskovou konferenci vpuštěna novinářka deníku N. Jde o změnu politické kultury, ministři už se nesnaží před médii obhajovat své kroky a naprosto nepokrytě demonstrují svou moc. Ministr zahraničí jasně ukázal, že pohrdá médii, tedy institucí, která zde po desetiletí fungovala jako kontrolor moci.
Babiš proti médiím
Někteří by mohli namítat, že exces jednoho ministra, tím spíš z nejmenší vládní strany, neznamená změnu politické kultury. To by se hlavním představitelem arogance moci, ale nemohl stát sám premiér. Od svého návratu do Strakovy akademie se Andrej Babiš pustil do frontální ofenzívy proti veřejnoprávním i soukromým médiím nebo neziskovým organizacím.
Způsob, kterým Andrej Babiš tento boj vede je značně znepokojivý. Z tiskové konference vlády vytvořil premiér bojovou arénu, kde nevybíravým způsobem útočí na média i konkrétní novináře. Zároveň premiér odmítá odpovídat na téměř jakýkoliv dotaz s byť sebemenším náznakem jakékoliv kritiky. Při otázce na důvody změn zákona, který napojuje financování ČT a ČRo na státní rozpočet, odpověděl premiér „Změnili jsme to, protože jsme to chtěli změnit.“
Výše zmíněné příklady ukazují na změnu politické kultury. Nejde o jednotlivé přešlapy Motoristů nebo premiéra, ale o celkovou změnu jazyka, který používá nová, respektive staronová politická elita. Nebylo by však fér přisoudit veškerou zodpovědnost politikům. Ti si totiž dovolí pouze to, co jim umožní volič. Jednou z možností, jak tento posun zvrátit, je tedy jasné odmítnutí tohoto chování ze strany občanů. Ať už u voleb nebo ve veřejné diskusi musíme toto chování odsoudit. Bez společenské reakce budou tyto výstupy pokračovat nebo se dokonce i zhoršovat.
