Hlavní obsah
Názory a úvahy

Vydá se Česko směrem k proruskému Slovensku, nebo k evropskému Bavorsku?

Foto: Pavel Vondráček

Bavorský premiér Markus Söder, jenž chce spolupracovat s Českem na vývoji atomové energie, v Pasově ostře kritizoval USA

V těchto dnech to tak nevypadá, Česko se hlásí k tzv. ochotným. Jenže ještě nepropukla předvolební hysterie, kdy část našinců bude volat po přichýlení se k ruskému dubisku…

Článek

Věnováno plukovníkovi Milanu Kubesovi

Byl to dvouhodinový fascinující projev plný ekonomických, politologických, geostrategických rozborů. Ale i vtipných nadsázek, metafor a podobenství (Politická Popeleční středa 5. 3. 2025 Sportovní hala v bavorském Pasově).

Ironie, sarkasmus – vůči politickým oponentům: krajní levici, krajní pravici a nacionalistickým populistům. Bavorský premiér Markus Söder (CSU), budoucí člen německého vládního kabinetu, v tmavém „kamizolském“ obleku s knoflíky z parohů jelena – nepotřeboval čtecí zařízení. Jen ruční poznámkový blok, do něhož občas nahlédl. Měnil hlas, napodoboval imitátorsky sardonisticky politické oponenty, aniž by ale zraňoval jejich důstojnost. Premiér evangelík v katolickém Bavorsku miluje karnevalové třeštění. Na mnichovském masopustu před osmi lety křepčil přestrojený za Homera ze Simpsonových.

Vyceněné tesáky ruského medvěda

Pět tisíc lidí ve sportovní hale v Pasově bouří a tleská; jejich hlavy se v tuplákovém skle pivního moku nepřirozeně zvětšují. Pak jsou tiše, že slyšíte jen slabé ťukání sklenic, když budoucí ministr mluví o tom, že se bude muset ve velkém zbrojit a opět bude nutné zavést v Německu povinnou vojenskou službu, protože nelze věřit člověku, který vidí rozpad Sovětského svazu jako největší katastrofu dvacátého století.

Bavorský předseda vlády se svěřuje, že se obává toho, že se ruský imperiální medvěd s vyceněnými tesáky opět vydá do střední Evropy… „Nemohu mluvit o podrobnostech, ale je to všecko mnohem blíž, než si všichni myslíme…,“ Naráží na to, že má přístup ke zprávám německé rozvědky. (Až po napsání tohoto textu jsem se nově z českých médií dozvěděl, že šéf německé rozvědky Bruno Kahl prozradil, co jeho špióni v Moskvě vypátrali. Po rychle uzavřeném míru na Ukrajině bez záruk pro napadenou zemi, jak ji konstruují USA a Rusko, chce podle prezidenta BND (německá zpravodajská služba) vyzkoušet, jak budou členské země NATO reagovat na solidární článek 5, v němž se zainteresovaní zavazují pomoci napadenému.Vyzkoušet pevnost článku 5 může Moskva jen napadením země, která je součástí Severoatlantické aliance).

Karneval vášnivých diskusí

Tradice německých politických Popelečních střed sahá až do roku 1580, kdy bavorští sedláci poprvé na dobytčím trhu ve Vilshofenu vášnivě diskutovali nad královskou politikou, která ovlivňovala i jejich podnikání. Od té doby se – až na krátkou pauzu v době nacismu – se scházejí počátkem března i v jiných německých spolkových zemích deseti tisíce voličů svých politických stran, aby se mohli osobně setkat s veřejnými činiteli, které volili a probrat s nimi vše možné. Včetně výhledu – jak dál…

Od roku 1946 se koná Popeleční středa křesťanských sociálů (CSU) na stejném místě v Pasově. U nás nic obdobného v této podobě nebylo ani za Masarykovy republiky s masovým členstvím v politických stranách. Dnes jsme ale úplnou biafrou zájmu o politiku, která ale – ač chceme či nechceme – naše životy spoluurčuje. Dnes více než kdy jindy.

Může za to Václav Havel?

U nás je hodně rozšířený odpor k politickým stranám jako takovým. Politika je prostě vždycky věc špinavá. Tyto postoje jsou možná i nepřímým dědictvím moralizujícího Václava Havla s jeho afinitou k tzv. nepolitické politice mravně povznesených osobností. Ale v liberální demokracii jde vždy o střetávání programů politických stran. V Bavorsku a v Německu stále ještě berou veřejné dění jako objektivně existující arénu střetů kultivovaného nesouhlasu v rozumném hledání kompromisů. Ať probíhá na karnevalových akcích typu Popelečních střed, na radnicích nebo v zákonodárných sborech.

Jen pro zajímavost: Bavorsko má skoro stejně obyvatel jako Česko. Konzervativní bavorská CSU má 110 tisíc členů. Naše konzervativní strany: Lidovci: 18 tisíc, ODS: 11 tisíc. ANO (nově se hlásící k národnímu konzervativismu): 2 700 členů.

Goodbye, Ameriko

Všichni věděli, že to musí přijít…

Nemůže se tomu vyhnout ani bavorský předseda vlády, který ztělesňuje i názor koaličního partnera – stranu budoucího kancléře Friedricha Märze (CDU). Nový německý kancléř se stane brzy společně s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem zosobněním nového akčního sjednocování Evropy jako protiváhy USA a Ruska.

Je 12:30, středa 5. 3. 2025. Markus Söder se napil minerálky a chvilku mlčí, deset tisíc očí jej pozorně sleduje; kamery jemně bzučí, fotoreportéři připraveni jako ohaři u startu dostihu. Začíná část projevu, který se věnuje zahraniční politice Německa. Ale Markus, jak mu tu všichni familiárně říkají, stále mlčí. Vypadá rozechvěle.

„Ještě před třemi měsíci by mě nenapadlo, že úkol, před kterým stojíme nyní, se bude odehrávat v dimenzi, kterou jsem za celou dobu svého působení nezažil…“ Pak bavorský premiér vzpomíná na to, jak si jako kluk hrával s americkými vojáky, kteří jeho vlast spolu se Sověty osvobodili od nacismu. Vyznal úctu k zemi za Atlantikem, která Němce naučila demokracii, respektovat názor druhého, pokud není úplně mimo lidskost a důstojnost bližního.

Ukazováky asi třicítky fotografů mačkají spoušť senkvenčního snímání, které umožňuje zachytit následující děj v rychlé řadě za sebou. Fotoreportéři se trefili. Vytušili ten historický okamžik. Markus Söder do ztichlé haly skoro šeptá, jako by se bál toho co právě vyslovuje. „Od svého mládí jsem byl vášnivým atlantistou… Ale s tím je nyní konec… Události v USA jsou zásadní změnou. Jsou jasným vzkazem nepřátelům, ale i přátelům… Jsou zásadní změnou. Naříkači nebudou ve Washingtonu slyšet. Naši zemi musíme zásadně přezbrojit. Už jsme se s pravděpodobnými koaličními partnery – sociálními demokraty – čtvrtého března dohodli -, že kvůli výdajům na zbrojení uvolníme dluhovou brzdu…“

Zpravodaj francouzské agentury AFP vedle mě ťuká do počítače titulek: Německo se emancipuje od USA. Ze všech německých, ale i evropských médií, kromě českých (z našich aktuálních deníků a webů či agentury ČTK není nikdo přítomný) – se už po hodině line on-line zpravodajství, kde se píše, že poprvé od pětačtyřicátého kritizuje přední německý politik USA. Po osmdesáti letech. Nám v Česku to tak nepřijde. Ale západní Německo od svého založení částečně koordinovalo svou zahraniční politiku s USA. Ještě před půl rokem. Nikdy přední němečtí politici – od levého středu po pravý střed – Spojené státy jako osvoboditele od nacismu moc nekritizovali. Podle bavorského premiéra neměli moc za co… Ale nyní jde o svobodu Evropy. Nastává doba, že se USA může stát i nepřítelem. Podobně jako Rusko.

Markus chce český atom

Je smutné, že nikdo z českých politiků nevyužil možnosti zúčastnit se přelomové Popeleční středy, zvláště když kromě velké evropské politiky, Markus Söder dělá dost i pro tu středoevropskou. Usiluje o to, aby se rychle napravilo katastrofické železniční spojení mezi Mnichovem a Prahou. A hlavně je velkým přívržencem atomové energie. Vidí ji jako základ udržitelné sítě nejen v Bavorsku, ale i v celém Německu. Budoucí ministr německé vlády (možná ministr hospodářství) řekl před půl rokem v Praze: „Má to smysl – spolupracovat s Čechy na výstavbě našich jaderných elektráren. Mají v tom velkou zkušenost.“

Přestože je to z od českých hranic do Pasova padesát kilometrů, nebyl na Popeleční středě nikdo ani z regionálních politiků Jihočeského kraje, kteří tu bývali v devadesátkách pečení vaření. Něco jiného jsou oficiální schůzky nad projekty kraje a Dolního Rakouska – a karnevalová zábava u piva, která vždy pomáhá lidové diplomacii. Zvláště v době, kdy nás opět velké dějiny hodily do nových kvalit možné spolupráce. Máme o ní vůbec upřímný zájem?

Nebezpečí východní trajektorie?

Absolutní změně kursu bavorské a německé politiky se u nás v médiích nikdo moc nevěnuje, zatímco našemu jižnímu sousedovi ano. Desítky reportáží a analýz o tom, zda slovenská politika „všech azimutů“ není jednosměrná šipka – směr Putinova Moskva. Myslím, že se jedná o jasnozřivé novinářské vhledy. Ale schází mi analýzy toho, zda také Česko po volbách nenaskočí do východní trajektorie. Nebylo by to v dějinách poprvé, jak jsem se snažil naznačit před týdnem – záměrně apokalypticky – v pokusu o sociologickou esej Zavedou nás ANO a ODS opět do ruské náruče? - Médium.cz

Co mě vede k této hypotéze? Říká se, že jací voliči – takoví politici. A jací jsou u nás vůbec politické a hodnotové postoje voličů? Před čtyřmi lety proběhl rozsáhlý sociologický průzkum agentury STEM, Masarykovy demokratické akademie a Nadace Friedricha Eberta „Jedna společnost – různé světy“. Takové sondy se konají na západ od nás dost často. Jsou základem pro společensko-vědní zázemí nadací a think tanků politických stran, aby se vůbec dozvěděly, co si různé sociální vrstvy a skupiny myslí. Z toho se pak částečně vytvoří malé ideologie, s nimiž se jde do kultivované politické soutěže a do hledání kompromisů s konkurenčními stranami. To je prazáklad fungování liberální ústavní demokracie.

Jak dopadla analýza u nás? Úplně jinak než ve starých zemí EU. Tam vyzkoumali jasné hodnotové kontury v pohledu na svět. U nás – k velkému překvapení sociologů – nic takového neexistuje. Tisíce respondentů z různých socio-profesních a sociálních skupin mají světopohledově mlhu přede mnou i mlhu za mnou. Mají rozpité obrysy politického světonázoru. „Postoje se tekutě převalují, rozpojují… Jako plovoucí kry v řece,“ říká šéf agentury STEM, sociolog Martin Buchtík. „My nevíme, kdo má blízko k sociálním demokratům, ke konzervativcům nebo k liberálům. Naši respondenti se v tom vůbec neorientují,“ kroutí hlavou sociolog. Největší absurdity? Většina lidí chce silný sociální stát, ale nízké daně (pro ty nejbohatší jsou u nás jedny z nejnižších v Evropě). Uvědomují si katastrofy, kdyby stoupla teplota o dva stupně, ale nepřejí si ani upravený Green Deal. Každý se má podle průzkumu starat pouze sám o sebe, ale přitom chtějí respondenti robustní sociální systém. Nechtějí tu žádné cizince, i když se už bez jejich práce neobejdeme a jejichž fortel sami často využívají. Na čem se ale všechny „proudy neproudy“ českého veřejného mínění shodnou? Na averzi k jakémukoli náboženství a také, že je nutné – co nejdříve si posvítit na zneužívaní dávek tzv. nepřizpůsobivými.

Přestože velká část našinců neví, jaké mají hodnoty, hlásí se ale často okázale ke konzervativismu. Ke světonázoru, který nemá v Česku skoro vůbec žádnou tradici. Už z toho důvodu, že vychází z víry v Boha nebo aspoň z nějakého dotyku transcendence. V zajímavé studii Obrana konzervativismu – proti „konzervativismu“ politolog a šéf zaniklé konzervativní ODA rozebírá (Forum 24, 26. 8. 2021), že obsah pojmu konzervativismu – je u nás jiná než všude jinde na Západě. Příklady si můžeme ukázat na rozdíl právě mezi německou CDU-CSU a ODS, na stranách, jež se hlásí k pravému středu.

1)

U německých lidovců (CDU-CSU) existuje sociální proud, v němž mírně progresivní zdanění a práva odborů nejsou – na rozdíl od ODS – zakázané pojmy.

2)

Němečtí lidovci (CDU-CSU) se teď – v čase, kdy Světu vládnou narcistní sociopati – vydávají novým směrem. Premiér Bavorska Markus Söder (CSU), vyznavač atomové energie na výše zmiňované Popeleční středě v Pasově ironicky zesměšňoval Zelené s jejich přepjatostmi. „Teď nepotřebujeme přilepená víčka na plastových lahvích, ale tanky!“ hřměl z tribuny. Němečtí konzervativci společně se sociálními demokraty v nové vládě osekají Green Deal – jak to jen půjde. Ale nejsou žádní antiekologičtí fanatici. Některé programy dekarbonizace zachovají. Modernizují se tím mnohé sektory průmyslu, který už vydělává. Naše konzervativní ODS je proti Zelené dohodě jako takové, nekompromisně radikálně. Pravděpodobně se ale ODS zachová „konzervativně vyčůraně“. Po Česku. Bude křičet proti Green Dealu, ale tisíc miliónů ze zeleného fondu EU na dekarbonizaci, snižování energie, na tepelné elektrárny a dopravu – potichoučku nenápadně odhlasují.

3)

Německá CDU-CSU chce prosadit tvrdší azylovou politiku. Rychlé vyhoštění toho, kdo azyl nedostane. Kdo by se chtěl vrátit do země – kriminál. V Německu s nedostatkem pracovních sil je ale vítaný skoro každý, kdo něco umí. Německo se těší na kontingent třiceti tisíc Indů i s rodinami, techniků i expertů, z nichž už stovky pracují i ve zbrojní sféře. Německo potřebuje přijmout ročně kolem 300 000 cizinců, aby hospodářství fungovalo. Je dnes pestrobarevným multietnickým státem. Na Popeleční středě v Pasově bylo i plno členů a voličů CSU s imigrantským původem, kteří volí nexenofobní konzervativce. A co dělá česká konzervativní vláda, která rétoricky stojí za Ukrajinou a jejím lidem? Na vrůstající xenofobní protiukrajinské nálady v Česku zareagovala 10.2. 2025 speciální vládní vyhláškou.

(Než vás s ní seznámím, krátká vsuvka. Pro Reportéry ČT jsem po ruské invazi natáčel o ukrajinských lékařkách a architektkách. Některé v těchto týdnech odcházejí do Německa. Nikoliv kvůli nějakým dávkám, které u nás braly jen na počátku pobytu. Svěřily se mi, že za poslední rok přibývá slovních útoků, když někdo zjistí, že nemají úplně čistou češtinu. I když mají z domova vysokoškolské diplomy, musí si je částečně obnovovat a komise jsou – podle nich – velmi tvrdé, což jim tolik nevadí. Ale nemohou přezkušování dělat v angličtině. Od kamarádek v Německu vědí, že v tomto jsou Němci velkorysejší. Vše probíhá v angličtině. Lidé se v té zemi chovají buď mile nebo chladně nezúčastněně. Nikdo je ale slovně nenapadá. Německý stát platí i imigrantům několikaleté studium němčiny. Počítá s tím, že velká část Ukrajinců všech profesí v zemi zůstane. Německo si to přeje).

Naše Konzervativní vláda (ODS, TOP 09, Lidovci, STAN) vydala 10. 2. 2025 nařízení, že umožní po ukončení války dlouhodobý pobyt jen dvaceti tisícům Ukrajinců, ze čtyř set tisíc. Jen těm, co mají nejvyšší platy. Ti, co je mají průměrné a podprůměrné – budou muset Česko po válce opustit. Je zajímavé, že tuto vyhlášku naši konzervativci nekonzultovali s podnikateli, kteří dlouhodobě žádají o navýšení počtu cizinců (s Ukrajinkami a Ukrajinci jsou většinově velmi spokojeni), jinak se bude hospodářství postupně hroutit.

Podle mě budou naši Ukrajinci bez jistoty životů do budoucna odcházet ve velkém do Polska a Německa, kde takové dehumanizační restrikce neexistují. Je zajímavé, když už vláda uvažuje nelidsky technokraticky, že nařízení vydává v době, kdy český stát na našich Ukrajincích už dost vydělává; přebytek na daních a pojištění.

4)

V kuloárech Popeleční středy v Bavorsku se hodně chválilo Polsko za předsednictví v Radě EU. Také za úvahy o urychlení ve vytváření evropské federace s jedním centrem a s jedním vedením. Přední polští státníci mluví v těchto turbulentních týdnech o zrušení práva veta (ODS je tvrdohlavě stále pro). Ministr zahraničí Polska Radoslaw Sikorski před čtrnácti dny prohlásil, že se už v EU neobejdeme – jen jako volné sdružení národních států (ODS je právě jen pro tuto úzce nespolupracující volnost). Když minulý týden vnesl na Českém rozhlasu Plus náš bývalý velvyslanec v Paříži Petr Janyška otázku evropské federace – nikdo – z našich konzervativců – ani nikdo jiný – na nepřímou výzvu k diskusi o Spojených státech evropských nereagoval.

Další naši „konzervativci“

Napravo od ODS máme plno stran a straniček. Hnutí Stačilo Kateřiny Konečné nemá s internacionálním revolučním marxismem například německé Levice nebo francouzské Nové lidové fronty – nic společného. Konečná podporuje americké Republikány pod vůdcovstvím Trumpa stejně jako zakladatel ODS Václav Klaus (podobně jako část antievropských členů ODS). Teď, pod vlivem českých národních socialistů, které nedávno přijala jako kvočna pod svá křídla – přitvrdila v xenofobním slovníku, stejně jako „národně konzervativní“ SPD. Podobný elektorát mají oblíbenci Václava Klause staršího – Motoristé, jejichž láska k benzínu a modernitě naruby – mi připomíná „antiprogresivněprogresivní“ futuristické výzvy italského fašistického básníka Marinettiho…

Ví Petr Fiala – co je to Západ?

Není den, aby náš premiér nemluvil o tom, jak se musíme držet Západu. Jak potřebujeme pevné spojení se Západem. Prostě inflace slov o occidentu. Náš předseda vlády mluví ve vlastním sebeklamu o Západu tak, že do hloubky neví, jak se tento kulturně-civilizační projekt po poslední válce vyvinul a jaké humanistické hodnoty vyznává. Dal jsem si tu práci a vyhledal Fialovy zásadní články a rozhovory za poslední léta. Nikdy se jasně nevymezil k protievropské nacionalistické politice maďarského premiéra Viktora Orbána. Nerozumí uměřené sociální politice západních států, kde je konsensus od demokratického leva do prava. Fiala odsuzuje „přepjatou politickou korektnost Západu“, i když ta je spíše jen základní lidskoprávní úctou k jednotlivci, bez paušalizace skupiny. V posledním desetiletí jsme byli svědky série nestoudných rasistických, xenofobních a homofobních názorů členů ODS s nádechem uznávání kolektivních vin celých skupin obyvatel, což je na Západě (který nesmíme opustit) ve veřejném prostoru tabu.

Do takového evropského Západu – podle logiky věci – Fiala přece ale nechce? Kam tedy chce? Pokud někdo stále dokola říká Západ! Západ! Západ! – je to fakt podezřelé. Je to jako ta postava militaristického generála ve filmu Americká krása, který nenáviděl homosexuály, jelikož sám byl utajeným gayem.

Co když premiér chce Východ, ale sám o tom ani neví… Vždyť Vladimir Vladimirovič Putin, zve do své široké náruče země supernízkých daní pro nejbohatší a utaženého sociálního systému (sociálně-darwinisticky: každý se za svůj úděl může sám…). Bývalý rozvědčík KGB Putin dnes říká: Opusťte dekadentí Západ zelených pomatenců, LGBT a preferovaných gayů, leseb, transgender osob. Navraťme se ke slovanským křesťanským kořenům. Německo a Francie čeká velká výměna – great replacement – kdy brzy křesťanské rodinné hodnoty nahradí evropské blízkovýchodní vzorce. A džihád… Vždyť mi v Rusku představujeme ty pravé evropské hodnoty. To my jsme teď Západ!

Jako bych slyšel Donalda Trumpa – až na to slovanské křesťanství -, kterému většinou „odéesáci“ drželi před volbami palce a stále mu – už potichoučku – fandí. Ještě se nevzdali vždycky utopické myšlenky, že blbé západoevropské nápady budeme brzdit chtěným vlivem Ameriky ve středovýchodní Evropě…

Maluju čerta na zeď

Co nás čeká v následujících měsících?

Jak už jsem uvedl, ze sociologických průzkumu vyplývá, že velká část veřejnosti „neví, co chce…“ Názory našinců se rozpojují jako kry v řece – opakuju slova sociologa Martina Buchtíka z agentury STEM. Této bezhodnotové pomatenosti se chopí krysaři, kteří budou hrát na píšťaly svůdné častušky, tak oblíbené u našich národních obrozenců.

Malá česká předvolební občanská válka bude mít, podle mne, tuto podobu: ANO, jež je v protievropské frakci Patriotů v EP, rozjede kampaň, že Ukrajina nechce mír (takový mír, který si ale teď přejí bez záruk USA a Rusko). Narativ Ruska úplně převezmou Stačilo, SPD a Motoristé. Všechny tyhle protievropské trumpovsko-putinovské síly budou demagogicky útočit proti zvýšování výdajů na zbrojení, když jsou peníze přece více zapotřebí ve zdravotnictví a školství.

ODS se svými protievropskými geny nedokáže čelit této sofistikované kampani, zvlášť když jí některé její prvky nebudou úplně cizí. Bude bezmocná s ostatními stranami pravého středu vůči kolektivní psychóze protievropského tažení.

Vítěz voleb ANO půjde do koalice s národně populistickou protizápadní ultrapravicí – pokud se někdo z Motoristů, Stačilo či SPD dostanou do parlamentu.

Druhá varianta: velká koalice ODS a ANO. Obě tyto možnosti vyhovují i části našich malých i velkých oligarchů, jež si – podobně jako média – už rozdělili sféry vlivu i v politice. Myslím, že jsou v převaze ti, kteří nechtějí větší integraci se Západem. Chtějí být aspoň doma – co největšími pány s vlivem na zákonodárné procesy, když už je v současné západní Evropě trápí regulace a dodržování různých sociálních standardů. Prostě to vyjde skoro nastejno, ať zvítězí kdokoli. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.

Západní Evropu podle mne čeká velký hospodářský a sociální rozvoj. Tandem Francie a Německo se před Putinem neskloní. Na jejich stranu se přidají skoro všechny státy EU, včetně Beneluxu, Pobaltí, Rumunska a Bulharska. Tato solidarita se promění v jednotnou evropskou protiruskou sílu. Evropa oseká v ekonomice největší regulační brzdy a nabuzený zbrojní průmysl s sebou potáhne i ostatní oblasti, včetně sféry terciární. Pomalu se většina evropských zemí připojí k integrační síle Berlína a Paříže. Postupně vzniknou Spojené státy evropské, o nichž snili Winston Churchill, od nás: Tomáš Garrigue Masaryk a Panevropan – československý občan – Richard Coudenhove Kalergi.

Jaká je odpověď na otázku z titulku?

Povolební podzimní Česko se bude čím dál více podobat nesvéprávnému Slovensku. Společně s východním sousedem nevypadneme úplně z volného trhu Evropy, ale politicky a hodnotově se budeme vzdalovat jádru EU. S argumenty nebezpečí posilování hegemonie nové „německé Mitteleuropy“. Prostě se zase začnou ozývat staré protiněmecké atavismy, které z našeho podvědomí nikdy nezmizely. Nakonec se už jednou naši dědové a pradědové po roce 1945 rozhodli – buď být jednou ve svobodném soustátí s Němcem, nebo v nesvobodě s Rusem.

Ve své podstatě navážeme na celou historii moderního českého národa, který – až na varování Karla Havlíčka Borovského, Tomáše Garrigua Masaryka a Huberta Gordona Schauera – podléhal záři Ruska a Rusů, jejichž jazyku – na rozdíl od němčiny a angličtiny – přece jen trochu rozumíme… Osmašedesátý bude postupně zapomínán. Nakonec jsme se jako satelit Ruska (SSSR) – neměli v husákovském biedermeieru zase tak špatně…

Nebude to ale tak, že k nám hned zítra vyskočí z nebe – zavěšeni do provazů hedvábného padáku – „zelení mužíčci“. Proruské směřování bude pomalé, postupné. Stejně jako v Maďarsku a na Slovensku. V ekonomické oblasti bude část politiků vysvětlovat změnu orientace – jako rozprostření obchodu mezi více subjektů; vždyť jsme tak závislí na těch „skopčácích“.

Nekonečný počet ruských zbohatlíků bude u nás utrácet peníze víc než před „Ukrajinou a covidem“. Tito dlouhodobí turisté s naditými peněženkami pozvednou cestovní ruch nejen v už známých oblastech. Po pěti plzních budou omílat: Konečně se vy, slovanští Češi, vracíte z nekonečného bloudění nejistot z vandru domů. K Moskvě, ke třetímu Římu. Vzpomeňte na Vaši slovanskou svatou Ludmilu, a na Cyrila a Metoděje. Na Vašeho Edvarda Beneše, který navždycky pochopil, kdo jsou západní zrádci a kdo je k vám opravdu nejblíže…

Školáci budou chodit zadarmo do pražského Savarinu na Muchovu Slovanskou epopej, která je věčnou historicko-uměleckou výzvou „upadajícímu Západu“. Na základkách se budou dítka zase učit nazpaměť – ten posvátný předzpěv Kolárovy „Slávy Dcera“: „Raději se k velikému přichyl tomu tam se dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům…“

Zdroje:

Jedna společnost – různé světy (Patrik Eichler, Kateřina Smejkalová, Martin Buchtík) 2021, nakladatelství STEM

Anatomie lidské destruktivity (Erich Fromm) 2019, nakladatelství Portál

Lidé lži, psychologie lidského zla (M.Scott Peck), 2018, nakladatelství Portál

Lékařská péče o duši (Viktor Frankl) 2006, nakladatelství Cesta

Vývoj a zločiny panslavismu (Václav Černý) 2010, nakladatelství Knihovna Václava Havla

Přepište dějiny (Michal Stehlík, Martin Groman), 2023, nakladatel Jota

Mnichovský komplex (Jan Tesař) 2000, nakladatelství Prostor

Češi mezi pravdou a lží (Pavel Šafr), nakladatelství Free Czech Media

Tyranie dvacátého století (Timothy Snyder) 2017, nakladatelství Paseka

Střední Evropa v dějinách (Piotr S. Wandycz) 1998, nakladatelství Academia

Čtvrt století střední Evropy (Jan Křen) 2019, nakladatelství Karolinum

Dějiny sjednocené Evropy (Václav Veber) 2012, nakladatelství Lidové noviny

Svět podle Trumpa (Tomáš Klvaňa) 2024, nakladatelství Bourdon

Vladimír Putin (Thomas Röper) 2021, nakladatelství Torden

Politická elita meziválečného ČSR (František Kolář) 1998, nakladatelství Pražská edice

Úvahy o české ekonomické transformaci (Lubomír Mlčoch) 2000, nakladatelství Vyšehrad

O Evropě, 30 let polemiky (Václav Klaus) 2024, nakladatelství Institut Václava Klause

Osmašedesátý (Petr Pithart) 2019, nakladatelství Academia

Mýty v nás a kolem nás (Fedor Gál, Jan Urban) 2022, nakladatelství Anaon

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz