Článek
Jednu dobu děda Víťa pracoval i jako telefonní operátor na zákaznické lince obrovské nadnárodní společnosti. A jeho vyprávění je právě z této doby.
Jedna paní si od nás objednala nějaké zboží na dobírku domů, a když už byla zásilka někde v překladovém depu u kurýra, náš počítač „vyplivl“ zcela automatický e-mail o tom, že pravděpodobně zítra bude zásilka doručována. Náš hlavní počítač, kterému tu všichni důvěrně říkáme CML, ovšem píše ze stejné adresy, jakou používá i zákaznická linka, a mně tak obratem přišla na tento automatizovaný e-mail odpověď přibližně tohoto znění:
„Ve jménu Pána Boha Všemohoucího, Blahoslavené Panenky Marie i jejich syna Ježíše Krista! Zítřejší den budu od božího rána do božího večera uklízet na faře a obětovat v kostele na pomoc panu děkanovi. Nemohu tedy být současně přítomna doma a převzít si Vaše zboží. Prosím Vás o odpuštění tohoto hříchu a slibuji, že Vám zítra v hluboké pokoře věnuji svou motlitbu. Dá-li bůh, převezmu svou zásilku hned následujícího dne. V nejhlubší úctě Vaše na věky oddaná….“
Odpověděl jsem, že je to samozřejmé a že kurýr bude tedy s boží pomocí doručovat až pozítří. (Tu „boží pomoc“ jsem samozřejmě zařídil tak, že jsem o tomto požadavku dal vědět příslušnému kurýrnímu depu, i se jménem zákaznice a s číslem balíku, který se má o jeden den opozdit).
Chtěl jsem svou odpověď ještě vyšperkovat a zakončit něčím jako „až na věky, ámen“, tento pozdrav ovšem není ve schváleném žargonu firmy X, a tak jsem nakonec zbaběle napsal jen „S přátelským pozdravem…“
Věřím, že i tak měla naše zákaznice radost.
