Článek
V noci mívám na poličce vedle postele zapnutý tablet, protože na něm holt mám budík, který mi ráno zazvoní, když mám vstávat do práce. Dnes byl nařízený na 6:30.
Svoje vlastní vnitřní hodiny ale už mám stejně seřízené tak, že se obvykle vzbudím sám od sebe tak 5 minut před tabletem, a budík tiše vypnu, aby mi svým zvoněním zbytečně nebudil mou ženu Gitku.
Dnes ale na tabletu těsně po páté hodině ráno začaly pípat smsky. První, druhá,… pátá. Kdybych ještě pracoval (jako ještě před rokem) v cestovní kanceláři, určitě bych se na zprávy podíval, protože mnohokrát se mi tam stalo, že šéf něco nutně potřeboval brzy ráno. Zákazník změnil podmínky přepravy, nečekaně jsem musel zaskočit za kolegu, který v noci odvezl manželku do špitálu, na letišti ve Vídni se objevila skupina turistů, kteří nutně potřebovali převézt domů, a tak pořád dokola. Teď už ale skoro rok řídím city tour autobus a vozím turisty po Bratislavě. A tahle práce má tu výhodu, že se v noci prostě nekoná, o pěti ráno mě určitě šéf nebude budit, abych kvůli čemukoliv honem letěl do depa.
V rozespalosti jsem si tedy šíleně zanadával na ty blbý firmy, které mají nastavený rozesílací automat tak, že posílají nevyžádané reklamy „v období slabého provozu“, tedy třeba právě v těch pět ráno. A otočil jsem se na druhý bok, a spal jsem dál.
Ráno jsem sice v požadovaných 6:30 vstal, ale na tablet jsem si ani nevzpomněl. To máte - ranní toaleta, umýt, obléct, slupnout maličkou snídani, tablety na tlak a na cukrovku, sváču do tašky a kafe do termosky, a šupito presto na ranní šalinu, abych se včas dostal k nám do garáže.
Teprve v té šalině jsem si sednul a protože na mně zbylo místo, vytáhl jsem i ten tablet, abych si pěkně v klidu pročetl ranní zprávy. U ikonky Whats Appu na mně červeně svítí číslice 5, tedy 5 nepřečtených zpráv. No jo, to byly ty noční smsky.
Rozkliknu Whats App. A prý „Milý dědečku, dnes v noci, těsně po půlnoci, se Ti narodily další dvě vnučky, Eliška a Barunka. A tak Ti posílám fotku, abych Ti je představila.“
Inu, kamarádi, hned jsem zapomněl na to, že vlastně jedu do práce, a měl jsem výbornou náladu. I když… je mi JENOM 60 let, a těch vnoučat už mám pět. První byl vnuk Marek, následovaný vnukem Tomášem, potom vnučka Meda, a teď tedy dvojčátka Eliška a Barunka.
No, nevymřeme. A tak mi dovolte se s vámi všemi o tu radost taky podělit. Tohle jsou ony, Eliška a Barunka. A šťastná máma Jana. Gratuluji.
