Moje žena pláče bolestí. A lékařům je to fuk. Tak funguje slovenské zdravotnictví.

Mám to štěstí, že jsem v životě potkal úžasnou paní Gitku. Je to milá, hodná, příjemná, inteligentní dáma. A mám dvojnásobné štěstí, že si i ona vybrala mně, a že spolu již 14 let žijeme jako manželé.

I když je paní Gitce už 74 let, a její zdravotní stav tomu věku plus minus odpovídá (ano, má vyšší krevní tlak, cukrovku, trošku nemocné srdíčko, nosí brýle), přesto to vše je velmi dobře kompenzované léky, a pokud je užívá, nebyl nikdy s ničím žádný větší problém. Ostatně - obdobně jsem na tom se svým zdravím i já. Žijeme spolu, staráme se jeden o druhého, a je nám spolu velmi dobře.

Problém se objevil z ničeho nic před půl rokem, v listopadu 2024. Gitce prostě postupně otekly obě nohy. Ze začátku jsme se to snažili léčit jen tak sami doma, Gitka více odpočívala, snažila se nohy nezatěžovat, omývala si je a trošku masírovala, asi byste to tak začali léčit téměř všichni.

Jenže nohy oteklé zůstávaly, potom kůže začala na více místech praskat, a začala z ní vytékat v podstatě čirá tekutina, bez vůně a zápachu, vypadalo to fakt jako voda.

To už jsme se sebrali, a zašli spolu za naším obvodním lékařem, aby se na to podíval, a rozhodl, co dál. Musím podotknout, že obvodního lékaře máme opravdu skvělého - stará se o své pacienty mnohem víc, než mu stanovují jeho povinnosti, a snaží se každému vždy pomoci, úplně maximálně, jak jen to jde.

Obvoďák nám vysvětlil, že se jedná o poruchu, přesněji o přetížení a částečné ucpání lymfatického systému, ta vytékající tekutina je lymfa, a že to je práce nejspíše pro odborného lékaře - angiologa, ke kterému nám vypsal výměnný lístek.

Zdravotní stav Gitky Vám popíšu s jejím výslovným souhlasem, nejsem samozřejmě lékař (a většina z Vás čtenářů asi také ne), takže lékařské zprávy budu komentovat laicky. Prostě tak, jak to vidí běžný chlap.

Oteklé nohy s popraskanou kůží a s trvalým výtokem tekutiny začaly pochopitelně bolet, a to celkem dost.

Jasně, že jsme na cestě k angiologovi. Ale než jsme nějakého našli, prostě to samo od sebe vyšlo tak, že jsme měli několik týdnů dopředu plánovaný termín právě sem, na pravidelné vyšetření.

Léků na cukrovku bere Gitka poměrně dost, a tak jsme se diabetoložky slušně ptali, zda kombinace právě těch jejích léků (Siofor 1000, Gliclazide, Jardiance, denně injekčně podávaný inzulín) tomu stavu poškozených nohou trošičku „nepomohla“, a zda by se s tím dalo něco dělat.

Paní doktorka nohy „vyšetřila“ asi tak 5 vteřin dlouhým pohledem. Načež jednoznačně a rezolutně prohlásila, že tohle není „diabetická noha“, a že s jejími léky to nemá a nemůže mít ale vůbec nic společného. Chápu - ona je Gitka zařazená v nějakém experimentálním výzkumu na účinnost léčby cukrovky, paní doktorka spolupracuje s nějakou farmaceutickou společností a dělá si na tom výzkumu nový titul, a cokoliv, co by jí mohlo výzkum jakkoliv ohrozit a/nebo nabourat, prostě není vítané.

OK, angiologa zatím nikde nemůžu sehnat, vydali jsme se na internu.

Objednává se sem přes internetový formulář. Nabídne Vám objednání na konkrétní datum a čas, na konci objednávky ale musíte kartou zaplatit poplatek 60,- eur (cca 1.500 CZK), údajně „za nadstandard - rezervaci času lékaře na konkrétní termín“. Jiná možnost objednávky ovšem není. Pan doktor uvádí na internetu ještě telefon. Dovoláte se s ním na recepci dané polikliniky, kde se sice také objednáte, ale také jen na konkrétní termín, a také musíte pro potvrzení objednávky uhradit naprosto stejnou sumu.

OK, zaplatili jsme a na konkrétní termín přišli do ambulance. Pan doktor termín dodržel na minutu přesně. Byl příjemný, Gitku prohlédl, věnoval tomu asi 15 minut. Na konci vyšetření konstatoval, že problém mohou způsobovat pravděpodobně nevhodně zvolené léky na vysoký krevní tlak, které při jejich dlouhodobém užívání mívají podobné vedlejší účinky.

A tak léky změnil - dříve Gitka brala denně 2 tabletky jediného léku, ten nyní nebere, místo toho užívá denně 4 tabletky kombinace dvou jiných léků - dvě tabletky si bere ráno a další dvě večer.

Pan doktor se autoritativně tvářil, že problém vyřešil, nebylo tomu ale tak - zdravotní komplikace neustoupily, spíše se pořád zhoršovaly.

OK, hledáme dál angiologa.

Zkoušel jsem to, jak se dalo - psal se leden 2025 a já (když jsem velmi prosil) jsem dostal pro Gitku termín k němu do ordinace až na měsíc září 2025. Inu, ten termín jsem vzal, a máme ho doposud napsaný v kalendáři - třeba se nám ještě bude hodit.

Ale… kdyby to byla VAŠE manželka, a kdybyste jí chtěli opravdu pomoci, zkusili byste i nemožné, mám pravdu? A tak jsem se metodami, které zde určitě nebudu veřejně popisovat, dostal až k soukromému, neveřejnému číslu mobilního telefonu přímo na pana doktora do kapsy. A jedno odpoledne jsem mu prostě zavolal. Byla ve mně malá dušička…

... ale měl jsem, kupodivu, úspěch. Pan doktor si vyslechl můj popis Gitčina zdravotního stavu a asi slyšel naléhavost prosby v mém hlasu. Dostal jsem termín hned zítra odpoledne k němu do ordinace - sestřičce, která ho prý bude určitě chránit, máme říct, že o nás pan doktor ví, a že si nás speciálně objednal mimo pořadník. A nesmíme se nechat odbýt.

Pan doktor nám věnoval téměř půl hodiny svého času. Nohy důkladně vyšetřil, rezolutně zakroutil hlavou nad tím, že by to mělo jakoukoliv souvislost s léky na krevní tlak, a předepsal léčbu - žádné tabletky, ani mastičky - Gitka si ale musí balit nohy do ultra extra drahých vysoce speciálních ssavých kompresních obvazů, které se vyrábějí v Německu a v našich lékárnách nejsou běžně k dostání - dají se ale na žádost objednat. Předepsat je může jen doktor určité vyšší specializace, což ale zrovna tento pan doktor naštěstí je. Na obvazy jsme dostali i recept, abychom si je nemuseli platit.

Malér je v tom, že jedna krabička (10 kusů) těchto obvazů stojí 82 eur (2.050,- CZK). A pojišťovna je ochotná proplácet na jedno rodné číslo přesně jednu krabičku měsíčně. Vzhledem k tomu, že Gitce ty nohy opravdu moc tečou, vydrží nám jedna krabička cca na 4 dny. Potom se musí vyhodit, jejich speciální vnitřek je nasáklý lymfou a nedá se to znovu vyprat a vyčistit.

Pan doktor dělá, co může - vždy 1× za dva měsíce nám opakovaně předepisuje 2 krabičky obvazů. To nám pokryje 8 dní. Chybí nám zbylých 53 dní. Abychom měli pokrytý i ten zbytek času, musel bych každý měsíc jen za tyto obvazy doplácet cca 533 eur (13.325,- CZK). Vzhledem k tomu, že Gitka užívá opakovaně i dost jiných léků které si také musí doplácet, je tato suma už mimo naše finanční možnosti.

Dále nám pan doktor pro jistotu doporučil i vyšetření na specializované kožní ambulanci.

Používáme tedy to, co hradí zdravotní pojišťovna, a hledáme dále.

Co se týká možnosti objednání - je to ta stejná poliklinika, jako v kroku 2. Tedy - objednám se přes internetový formulář za cenu 60,- Eur (1.500,-CZK). Termín objednání je za tři dny.

Paní doktorka nás přijme přesně na čas. Je příjemná, milá, usměvavá. To jsme si asi zaplatili. Vyšetření trvá asi 10 minut. Závěr : Nejprve musí angiolog nebo cévní chirurg spravit lymfy, potom teprve může kožní lékařka započít s obnovováním kůže. Předepíše nám regenerační kožní mastičku, která se ale i bez receptu dá normálně koupit v každé lékárně. Gitka si s ní má potírat nohy, mast ale nesmí přijít do ran (což už je více než 50% povrchu nohou od kolen po kotníky).

Kdykoliv můžeme přijít na další vyšetření podle potřeby. Ale za každé vyšetření musíme platit dalších 60 eur. (Zdůvodnění paní doktorky : „To víte, my jsme soukromé zdravotní zařízení. A když si to nevybereme od pacientů, už za dva měsíce tu nebudeme. Máte tu ale hezké prostředí, podívejte - mám třeba v ordinaci i obrazy, je tu teplo a objednáváme vás přesně na čas.“)

Není to lékař, ale chlap, který do hloubky studoval alternativní medicínu a má na to nějaké diplomy a certifikáty. Řekněme, že oboru hodně a do hloubky rozumí, a že má za sebou zřetelné výsledky.

A hlavně - doporučila mi ho moje maminka, kterou dal za pomoci svých preparátů kompletně dohromady. Bohužel - bydlí až v Praze. Konzultovali jsme tedy spolu přes telefon a WhatsApp, poslal jsem mu všechny lékařské zprávy Gitky a detailní fotografie současného stavu.

Po dlouhé a důkladné konzultaci mi doporučil kombinaci čtyř různých kapiček určených speciálně na úpravu cévního a lymfatického systému. Naprosto detailně rozepsal jejich dávkování. Kolik - kdy - jak užívat. K tomu v žádném případě nevysazovat stávající léky. A nohy bandážovat alespoň do běžného elastického obvazu, když už nemáme dostatek těch ultra drahých kompresí.

Za svou práci nechtěl vůbec nic - rád poradil zdarma, účtoval nám pouze cenu těch léčivých kapek a jejich poštovní dopravu na Slovensko. Dohromady 2.000 CZK.

V této nemocnici jsem se byl ještě před jejím otevřením se zájmem podívat na dni otevřených dveří, článek o tom jsem vám napsal zde.

Gitka už se mi doma třese a plače bolestí. Naznali jsme společně, že její stav (podle laického posouzení) JE na hospitalizaci. A tak se Gitka sbalila na cestu do špitálu, a vyrazili jsme na emergency - urgentní příjem.

Nejdřív musíte uhradit 10,- eur poplatku za využití pohotovosti, jinak je nezajímá ani jméno pacienta, natožpak jeho zdravotní stav. OK, uhradili jsme požadovaných 10 eur a Gitka se dostala na tzv. „triáž“, což je školená sestřička, která rozhodne, jak moc akutní péči daný pacient potřebuje, tedy jak moc musí páni doktoři „kmitat“.

Jen pro info - ta triáž má 5 stupňů, nejvyšší stupeň je akutní ohrožení života (např. "pacient nedýchá"), a potom se logicky musí kmitat okamžitě ihned. Pak to postupuje dolů, poslední pátý stupeň je v podstatě „pacient nyní nepotřebuje akutní lékařskou péči“, a takový člověk je odsouzený k sezení v čekárně klidně i mnoho hodin, prostě „až doktoři uznají, že mají čas“.

Moji, bolestí plačící a třesoucí se Gitku, s masivním výtokem lymfy z obou nohou, zařadila sestřička do 4. stupně, to je ten druhý nejmenší. Do nemocnice jsme přišli ve 14:22, do ordinace k doktorovi se dostala v 18:40, jakkoliv urychlit se to přes mou maximální snahu nedalo. Celou tu dobu proseděla na vozíku v čekárně, vybavené naštěstí alespoň automatem na kávu. Výtoky jsme sice průběžně otírali papírovými utěrkami, i tak ale po nás na zemi v čekárně zbylo nejmíň jedno deci „vody“.

Mladý pan doktor si zavolal ke konzultaci samotného pana primáře oddělení urgentního příjmu, ale společně rozhodli, že na hospitalizaci u nich to není, především proto, že Gitka potřebuje akutní péči kožního lékaře, a v úžasné nejmodernější nemocnici na Slovensku jaksi není samostatné kožní oddělení. A tak nám na emergency předepsali dvoje silné tabletky na bolest, které jsem si tedy vyzdvihl v pohotovostní lékárně.

Dostali jsme ovšem lékařskou zprávu, kde je nám doporučeno vyšetření a případná hospitalizace na kožním oddělení Univerzitní nemocnice v centru Bratislavy.

Na přání Gitky jsme večer z nemocnice odjeli domů, na další hodiny čekání někde se prostě necítila. Další dva dny jsme to zkoušeli zase léčit doma, s důslednou aplikací úplně všeho, co má Gitka užívat (aktuálně se jedná o více než 25 tablet léků denně, 1 injekce a 2× 4× 10 kapek, tedy celkem 80 kapek něčeho za den).

Nepomohlo, v neděli ráno už Gitka nebyla schopna přejít sama na toaletu a v podstatě jsem ji tam musel odnést na zádech.

Zkusil jsem tedy pokorně vytočit nouzovou 155 a zavolat nám sanitku na převoz z našeho bytu do té univerzitní nemocnice (což je cca 10 kilometrů). Operátor se mě zeptal na pár otázek, z nichž ta pravděpodobně nejdůležitější byla, zda máme vlastní auto (ano, mám auto) a poté na dálku odborně naznal, že to na sanitku není, ale že tam mám Gitku odvézt vlastním autem.

No nic, nepřišli jsme hodnotit technický stav pavilónů. Ukecáme staršího dědu - pana vrátného, že vezu opravdu nechodící pacientku, a on nás nechá zaparkovat až uvnitř, vlastně přímo před vchodem na oddělení. V nemocnici si od sestřičky půjčím vozík, a vezu Gitku k vyšetření.

No, dokázali jsme to, s maximálním vypětím všech sil. V téhle nemocnici v podstatě není pohotovost, ale je tam non stop službu sloužící doktorka na kožním oddělení, která nás tedy vzala okamžitě, protože jsme aktuálně byli jediný pacient, který od ní něco chtěl.

Paní doktorka si ochotně Gitku prohlídla, přečetla si všechny zprávy, které k zdravotnímu stavu máme od různých doktorů za posledního půl roku, a poté rozhodla, že na hospitalizaci u nich to není, protože „oni jsou jen malé oddělení specializující se na akutní stavy, a Gitka prý není akutní, ale chronický pacient“.

Zkusil jsem paní doktorku přesvědčit, zda by nám Gitku nepřijala alespoň na dva, tři dny - prostě jen s tím, že jí položí do klidu na postel, dají jí nějakou uspávací kapačku a umožní jí si několik dní v klidu odpočinout a pořádně se vyspat (doma Gitka v noci plače a nespí). Ne, to není správný postup léčby chronické nemoci, to bohužel nejde. Ale může si prý doma vzít prášek na spaní (to občas dělá, ty nám předepsal už náš obvodní doktor).

Předepsala nám TY SAMÉ léky na bolest, co už předepsali doktoři na urgentním příjmu na Borech, a nechala sestřičku, ať Gitce potře nohy silnou vrstvou tmavofialové desinfekce, a velmi pečlivě obalí do utažených elastických obvazů, které si prý Gitka pokud možno nemá sundávat. A do zprávy nezapomněla připsat větu, že „pacientka má ihned další pracovní den vyhledat péči spádového kožního lékaře“. Samozřejmě ještě musím uhradit poplateček 10 eur za pohotovostní vyšetření. Je to prý nutné a stanovuje to zákon.

A ještě nám paní doktorka poradila, že by se to tak sice dělat nemělo, ale že když neseženeme příslušného doktora, můžeme do nemocnic na emergency pohotovost chodit zásadně mimo běžnou ordinační dobu vždy znovu a znovu, vždycky nás to sice bude stát povinných 10,- eur, ale službu konající pan doktor je v podstatě povinnen nás na tom emergency vyšetřit, když už jsme tam přišli, nic jiného mu nezbývá.

Inu, volám na zdravotní pojišťovnu, a zjišťuji, zda vůbec máme něco jako obvodního kožního lékaře. Kupodivu máme, dostávám jméno, adresu a telefon. A číslo a paragraf příslušného zákona, podle kterého nás spádový, obvodní kožní lékař MUSÍ přijmout a vyšetřit.

Volám tam ještě ten den. Paní doktorka ale rezolutně řekla, že nás nevezme, protože má ve správě už teď o několik set pacientů víc, než kolik jí povoluje zdravotní pojišťovna podle smlouvy, a že už tedy naprosto žádné pacienty definitivně nepřijímá. Můžeme si prý klidně stěžovat třeba i na ministerstvu, ona je kapacitně úplně vyčerpaná a odůvodní si to.

Volám zpátky na zdravotní pojišťovnu. Operátorka s povzdechem konstatovala, že to je reálný obrázek slovenského zdravotnictví, ale že paní doktorku bude kontaktovat ona sama, a že tam mám znovu volat o něco později.

Na druhý telefonát na mně sestra zavrčí, že jsme si to tedy „vyřvali na zdravotní pojišťovně“. Píše se květen 2025, dostáváme termín vyšetření na konec října 2025. Ne, dříve to prý není možné. Berte nebo nechte být. Klap. Zavěsila telefon.

Telefonuji si se svou dcerkou, která žije v ČR a bavíme se i o naší situaci. Její sousedka prý má sestru, která má lékařský titul MUDr. a žije na Slovensku. Zkusí se zeptat.

Ještě ten den večer mi telefonuje paní doktorka. Je ale z Trenčína (my jsme z Bratislavy), a navíc absolutně nemá tu specializaci, kterou potřebujeme. I tak si nechá poslat všechny dostupné lékařské zprávy a podrobné fotografie Gitčiných nohou.

Později zavolá ještě jednou, s tím, že tohle bohužel opravdu není případ pro ni. Nabídne zdarma nějaké vyšetření na ty ostatní Gitčiny nemoci, když prý bychom si na ně přijeli do Trenčína. Ale že se ještě zeptá svých kolegů, které zná, a dá mi vědět. Od té doby se znovu neozvala.

Volám naléhavé SOS na facebooku. Je to silná sociální síť, už několikrát mi v životě pomohla. Díky facebooku jsem se vlastně seznámil se svou Gitkou, už několikrát jsem tam našel práci, když jsem potřeboval, prodal jsem přes facebook několik našich starších a (pro nás) už nepotřebných věcí.

Na moje SOS se mi ozve jedna paní, virtuální kamarádka nás obou, která nás zná vlastně už od doby, kdy jsme spolu teprve začínali chodit. Osobně jsme se ale nikdy neviděli. Je to Slovenka, před mnoha a mnoha lety ale trvale emigrovala do Chile. Tam se vdala, vystudovala tamní lékařskou fakultu, na které dnes dokonce vyučuje nové mediky. Je to doktorka medicíny, jen z opačné strany zeměkoule. A její titul formálně není uznávaný u nás na Slovensku.

Přes aplikaci WhatsApp spolu s ní a s Gitkou několik hodin konzultujeme Gitčin zdravotní stav, posíláme nejaktuálnější fotky. Paní doktorka velmi chválí ty kapičky, které nám poslal lidový léčitel. Zná je, jsou prý účinné, předepisuje je občas i ona sama, jenom jim bude trvat dlouho (řádově několik měsíců), než zaberou.

Radí nám ohledně životosprávy - co Gitka má a nemá jíst (například : striktní a absolutní zákaz čehokoliv z bílé mouky), co má dodržovat a co dělat. Zařazujeme tyhle vzácné rady do seznamu aktuálně prováděných věcí, a snažíme se je co nejvíce dodržovat.

Sestra odebere krev pro laboratoř, přítomná paní primářka hematologie osobně prohlíží Gitce nohy. Říká, že by to rozhodně měl vidět kožní doktor. Ten nejbližší specialista sedí přímo tady na chodbě, pár metrů odsud. Zajděte k němu teď hned, že vás tam posílám. A dá nám do ruky zprávu.

OK, jdeme za kožním lékařem. Právě mu začínají ambulantní hodiny, čekárna úplně prázdná, nikde nikdo. Nesměle zaklepu na ordinaci - otevře mi zdravotní sestra Jana Hološková.

„Co chcete?“ Vysvětlit situaci si ani nenechá, očima během tří sekund přelétne zprávu od hematologičky. Paní, vy jste ale z Dúbravky, to k nám nepatříte. Musíte za doktorkou tou a tou, do Karlové Vsi. A zabouchne nám dveře přímo před nosem. Na další klepání už neotvírá.

Paní doktorka z Karlovky je ta naše obvodní kožní lékařka, viz krok 8). K ní už jsme se dokázali objednat - na konec října 2025, jestli si vzpomínáte.

Všechny dopisy jsem ještě ten samý den odeslal z pošty. Ve všech žádám adresáta o písemnou odpověď. Ale je to jen pár dní, co jsem je odeslal - odpověď zatím nemám žádnou, čekám.

Ne, nepopsal jsem vám všechny doktory, které jsme kvůli tomu kontaktovali. Byli jsme i u dalšího angiologa, u cévního chirurga, u dalšího internisty - všude, kam jsme se dostali a kde se byl někdo ochoten na Gitku podívat. Za poslední tři měsíce jsme za návštěvy lékařů a za řešení jejího zdravotního stavu utratili více než 1.800 eur (cca 45.000 CZK). Je to tak maximum, co jsme do toho dát mohli. Výsledkem je, že její stav je den ode dne horší a horší.

Vyrobil jsem si excelovskou tabulku, kde hlídám kdy a jaké léky má Gitka užívat. Kdy a kam máme jít na lékařskou kontrolu. Co může a co nesmí jíst. Strávil jsem snad 200 hodin na internetu a společně s umělou inteligencí jsme hledali všechno, co se o této nemoci dalo nastudovat.

Gitka mi leží doma v posteli pod práškem na spaní a pod účinným lékem proti bolesti. Když se občas probudí, třese se bolestí a plače. Má křeče v nohou a teď už i v rukou. Na toaletu ji musím vodit a podpírat oběma rukama, aby cestou nespadla.

Dopoledne mi volala diabetologická paní doktorka, kde byla Gitka včera na kontrole. Má velmi špatné výsledky krve a měla by jít ihned na hospitalizaci na interní oddělení do nemocnice. Poslala mi k tomu e-mailem i podrobnou, čtyřstránkovou zprávu. Zvýraznila tam červenou tužkou některé hodnoty v krvi, které jsou opravdu hodně mimo normu.

Poslední věta té zprávy : „S ohledem na progresi … parametrů a na stav otoků předkolení, s ohledem na stav anemizacie a veliký vzestup lipáze doporučuji okamžitou hospitalizaci na interním oddělení. Dále doporučuji provést nefrologické, dermatologické a algeziologické vyšetření. Děkuji za převzetí do péče.“

Volal jsem opět do nemocnice Penty na Borech. Škoda, že jsem si ten telefonní hovor nenahrál. Měl jsem dojem, že mluvím s porouchaným a zaseklým automatem, nikoliv s živou telefonní operátorkou.

Bohužel, oni jsou nemocnice „vyššího typu“. Bohužel, nemohou provést nefrologické vyšetření, protože momentálně mají zcela naplněnou kapacitu. Bohužel, nemohou provést algeziologické vyšetření, protože ordinace algeziologa je momentálně neobsazená - intenzivně hledají náhradu za pana doktora, který jim odešel. Bohužel, bez doporučení JEJICH lékaře nemohou pacientku hospitalizovat na interně z kapacitních důvodů. Doporučení jiného lékaře není pro ně relevantní. Nezajímá je, že je to lékař „vyššího typu“, není to lékař JEJICH. Mám zkusit jiného poskytovatele zdravotní péče. Ne, nemohou mi žádného doporučit. Ne, nemohu se aktuálně objednat k žádnému jejich lékaři. Samozřejmě mohu zkusit dovézt pacientku na jejich urgentní příjem. Když rozhodne JEJICH lékař na urgentu, pacientku mi hospitalizují. Litují, že mi nemohou dát příznivější odpovědi.

Konzultoval jsem situaci i s Gitkou, bohužel teď necítí dost síly na to, aby mi došla do auta. A už vůbec ne na to, aby seděla hodiny a hodiny v čekárně na urgentu kterékoliv nemocnice.

Věřte mi, že v této situaci sám nejsem daleko od infarktu. Do práce chodit musím, když ale nejsem v práci, nedělám nic jiného než to, že se starám o Gitku. Chci jí věnovat maximum péče a až se jednou podívám do zrcadla, chci tam vidět chlapa, který VÍ, že více už opravdu udělat nemohl. V noci moc nespím, protože vím, že Gitce není dobře. Zdřímnu si někdy přes den, v čase, kdy spí i ona. A ráno pak šoféruji dodávku. Fakt mám často strach, že vyčerpáním usnu za volantem.

Ale dnes večer asi zavolám záchranku, a řeknu, že Gitka mi doma omdlela a nedýchá. Divíte se mi? Doufám a prosím Boha, aby alespoň v tomto případě ta rychlá opravdu přijela. Jinak už fakt nevím, co mám dělat.

Další články téhož autora o slovenském zdravotnictví tady na Seznamu : například zde (kritika) a zde (umím i pochvalu).