Článek
Hmmm … blíží se konec března, a tak nám, živnostníkům, zase nastal čas daňových přiznání.
Kdysi, jako zaměstnanec, jsem takový „růžový papír“ u zaměstnavatele vyplňoval každý rok. Naštěstí jsme vždy měli hodnou mzdovou účetní, ze kterou se zašlo, a ona trpělivě ukazovala : Tady udělejte křížek, tady napište „ne“, a tady se podepište. Věřil jsem jí stoprocentně, a ten papír jsem, přiznávám, nikdy ani nečetl.
Daňová přiznání vyplňuji se stále menší a menší chutí už od roku 1999, tedy od doby, kdy mám živnostenský list. Můžu říct, že je rok od roku složitější, komplikovanější, pracnější. Dokonce si úředníci a poslanci vymýšlejí další a další obezličky, aby nějak odůvodnili svou nezbytnost, takže dnes už to vlastně není „daňové přiznání“, ale správně podle zákona „daňové tvrzení“. Je to samozřejmě hra se slovy, která ale jednoduše odůvodní nutnost existence zhruba stočlenného odboru byrokratů někde na ministerstvu financí, pochopitelně s detašovanými pracovišti na finančních ředitelstvích v krajích, který mi živnostníci (kdo si to ještě pamatujete - podle některých vyjádření našich politiků ovšem „parazité“) v podstatě ze svých daní živíme.
Protože jsem Čech, žijící na Slovensku, mám to ovšem ještě komplikovanější - menší příjmy mám stále ještě z ČR, drtivou většinu příjmů už ale generuji v SR. Takže musím vyplňovat ta daňová přiznání dvě, a ještě uvádět kolonku svých tak zvaných „celosvětových příjmů“.
Vyplňování daňových přiznání zpravidla obětuji jeden z víkendů v měsíci březnu, kdy se zavřu do pracovny, poručím si od manželky průběžné doplňování kávy a počítám a čtu a tiše nadávám. Mezi tím hledám na internetu, protože jednak musím vidět on-line své bankovní účty za minulý rok, jednak mně vždy dojme text Pokynů k vyplnění daňového přiznání.
Stačí jedna věta, namátkou ocituji třeba tuhle perlu : „Řádek 87a - Sražená daň podle §36, odst. 7 zákona. Jste-li poplatník podle §2 odst. 3 zákona, daňový rezident členského státu EU nebo EHP, uveďte částku sražené daně podle §22 odst. 1 písm. c), f) nebo g), bod 1,2,4,5,6 nebo 12 zákona.“
Divíte se mi, že po dvou hodinách čtení tohoto dokumentu posílám kamsi celou českou i slovenskou vládu v čele s Fialou i Ficem ???
Nicméně zpravidla už v sobotu večer mívám vyplněno daňové, sociální i zdravotní přiznání. Tiskopisy doporučeně (teď už dokonce umím i elektronicky) odešlu na finančák, sociální i zdravotní pojišťovnu, z internetového bankovnictví rozešlu na všechny strany příslušné povinné desátky, a tiše doufám, že už budu mít zase na rok pokoj. Večer pak obvykle požaduji lahvičku dobrého červeného vína, studený obklad na hlavu, a hlavně ticho.
Vzhledem ke svému bývalému povolání jsem viděl nefalšované, originální australské daňové přiznání (formulář nazvaný Tax form), které mi ukázal jeden Čech, trvale pracující v Austrálii, kterému jsem tady vyřizoval hypotéku na českou nemovitost, a on dokládal své ne právě nízké příjmy z Austrálie.
Celé přiznání mělo ČTYŘI stránky A4, z nichž ta první byly osobní údaje - jméno, adresa, telefon a mail poplatníka, na druhé až zhruba do poloviny třetí strany byl vlastní výpočet daně, zbylá polovina třetí strany byla prázdná, a čtvrtá strana byly jednoduchou angličtinou psané pokyny k vyplnění, kde nechyběl telefon na konzultační a informační linku finančního úřadu, na který se v případě potřeby mohlo zavolat, pochopitelně, jak jinak než zdarma. No, třeba se toho taky dočkám, až budu těsně před odchodem do důchodu vyplňovat svá poslední přiznání.
A jestli jsem už někdy přišel o peníze ? Ano, přišel. Bylo to v turbulentní době těsně po mém rozvodu, kdy jsem si pro sebe koupil levňounký domek na vesnici.
Do domku jsem investoval ze svého na nejnutnější opravy 60.000 Kč, ale to víte, dělali mi je sousedé, vesničtí řemeslníci, které jsem obvykle objevil v místní hospodě, a fakturu nikdy žádný z nich nechtěl.
Bohužel - po půl roce jsem zjistil, že v domku žít nemůžu. V té konkrétní vesnici, kde jsem bydlel, a v okolí do 60 km kolem dokola jsem si prostě neuměl sehnat práci.
A tak jsem svůj domek prodal, a to za tu samou částku, za kterou jsem ho koupil, ke které jsem si ovšem přičetl svých investovaných 60.000 Kč. Zaplatil jsem finančnímu úřadu daň z převodu nemovitostí a myslel jsem, že je vše u konce.
Nebylo, finanční úřad se mi ozval po několika letech, přesně TŘI MĚSÍCE před vypršením promlčecí lhůty. A že prý jsem nepřiznal daň z příjmu z prodeje onoho domečku. Vysvětlil jsem jim, jak to bylo, podle mně jsem z toho žádný příjem neměl, v reálu spíše naopak, ale nepomohlo.
Protože jsem prý v domku nebydlel pět let, bylo podle Finančního úřadu oněch 60.000 Kč získaných navíc mým „příjmem“, a byl jsem povinen zaplatit z nich 15 % daň. Ta ovšem za čtyři roky pěkně naskákala o penále, na které měl finanční úřad nárok.
Ptal jsem se, proč se tedy neozvali dříve, ale prý mají moc práce. Takže mně ta sranda se vším všudy nakonec stála 14.000 Kč.
