Článek
Inu, to máte tak, když se člověk nepodívá do mapy. Vezl jsem jednoho letního dne autobusem skupinu sportovních rozhodčích z Bratislavy na velký atletický memoriál do Banské Bystrice. Ve 12:15 jsem je tu vyklopil u stadionu, ve 21:30 budeme odjíždět zpátky domů. Mám 9 hodin volného času, co s tím?
Rozhodl jsem se, že si tu zajdu na plovárnu a trošku si zaplavu. Co taky dělat jiného v tom nelidském vedru, které panuje venku. Jenže Banskou Bystricu pořádně neznám, vím, že je tu koupaliště, ale netuším kde. Mrkněte na mapu. Stojím autobusem na tom šedém kolečku vpravo vedle stadionu, jenže sem se normálně vjet nedá, je to dnes uzavřený prostor, kam mě pustili pořadatelé přes závoru, že tady je parkoviště autobusů.
No tak se seberu, a šlapu pěšky k té benzínové pumpě Slovnaft, kterou také vidíte na obrázku. Odtud si volám taxíka, aby mne odvezl na koupaliště.
Dukla
Taxík přijede, pán mi nic neřekne, naloží mně a jede asi pěti ulicemi, doprava, doleva, doprava, doleva… hernajs, jsem šofér autobusu, přece mám nějaký orientační smysl… zdá se mi, že se motáme kolem dokola v kruhu, tudy už jsme myslím dokonce i jeli, ale nakonec mě přece jen vyloží u pokladny plovárny a řekne si o tři eura. Platím i s tringeltem celkem 4 a jdu si zaplavat.
Když mě to na koupališti přestalo bavit, říkám si, že teď si zajdu na kešky. Jenže k tomu už musím zapnout mapu, lovit keše bez mapy nejde. A mapa mi prozradí, že právě stojím na tom šedém kolečku na Švermově ulici, a že ke svému autobusu to mám 350 metrů pěšky.
Hmmm. Taxíkem jsem najezdil odhadem asi 4 kilometry. No ale za něco si taxikář ty 3 (4) eura vydělat musel, že jo???
