Článek
ADHD je v současnosti dosti aktuální a omílané (není myšleno v negativním smyslu) téma. Faktem je, že mám občas dojem, jako by se s těmito diagnózami poslední dobou roztrhl pytel, to ale nutně neznamená, že jsou diagnózy nesprávné. Naopak, je celkem možné, že tato diagnóza je mezi námi už dlouho a je celkem běžná, jen se v dřívějších dobách tak důsledně nesledovala.
Upřímně řečeno si nejsem úplně jistý, jestli je vhodné živé děti s ADHD srovnávat s loutkou, jejímž primárním účelem je pobavit diváka a scénář je tomu samozřejmě uzpůsoben. Situace záměrně hnané ad absurdum nemají se skutečným životem a realitou moc společného; a pokud by se náhodou objevila podobnost, pak zcela jistě neslouží k pobavení diváka a není nijak humorná.
Sám jsem měl možnost s několika dětmi s diagnostikovaným ADHD setkat. Bez zajímavosti není, že se obvykle jednalo o poměrně inteligentní jedince, kteří byli schopni vnímat, logicky uvažovat, dobrat se k cíli (často i zajímavými a alternativními cestami). Co ovšem tyto děti spojovalo, byla jakási překotnost jednání, snaha získat to, co chtějí, se sníženým ohledem na okolí a ostatní.
Na druhou stranu, když už se takové dítě do něčeho zabere, není moc radno jej vyrušovat. Přijde mi, jako by mělo svoji vlastní bublinu a do té se schovalo před okolním světem. Ve chvíli, kdy řeší problém a hledá si svoji cestu k jeho úspěšnému překonání, je naprosto zbytečné to dítě otravovat s „banalitami“ typu oběd, hra, a podobně. Při vyrušení z hlubokého zadumání většinou následuje intenzivní negativní reakce a dítě pak již nebývá schopno se na danou věc začít koncentrovat znovu.
Dítě s ADHD nemusí nutně být omezeno inteligencí. Proto se nedomnívám, že v případě přítomnosti těchto dětí v „normální“ třídě se jedná o klasickou inkluzi, alespoň tedy pokud se jedná o lehčí formu daného syndromu. Faktem ovšem je, že je dobré v takovém případě mít k dispozici proškoleného pedagoga, či asistenta pedagoga, který přesně ví, jak nakládat s emocemi dítěte v konkrétních situacích.
Stres moderní doby
Závěrem si položme otázku, co stojí za vzestupem ADHD v poslední době. Nemyslím si totiž, že je to jen lepší diagnostika. Osobně jsem se setkal s případem, kdy dítě s diagnózou ADHD bylo potomkem konzumentky omamných a psychotropních látek. Tam je, bohužel, příčina nasnadě - a ADHD může teoreticky být jedním z těch méně závažných důsledků nezodpovědnosti matky. Prosím nezlehčovat, ale opravdu existují i horší věci.
Osobně ovšem větší podíl přisuzuji celkově hektické době, ve které žijeme. Každodenní stres, často existenční starosti, pospíchání z bodu A do bodu B a někdy do bodu C, narušené sociální vztahy, to vše určitě nastávajícím matkám během těhotenství na klidu nepřidá. A stres i nervové vypětí matky cítí i plod, jen si to často neuvědomujeme…
