Článek
Není tomu tak dávno, si jeden ze starších členů mojí rodiny postěžoval a povzdechl, že zlaté časy televizní zábavy už jsou na dobro pryč. „Velikáni“ tohoto oboru (tak je nazval dotyčný) jako Vladimír Menšík, Vladimír Šimek nebo Felix Holzmann prý nenalezlo důstojného nástupce.
Jelikož jsem u toho prohlášení byl přítomen osobně, jen jsem se pousmál a říkal jsem si, že je holt daný člen rodiny ze staré školy, a i kdyby se objevil někdo desetkrát zábavnější, stejně si pojede svoje. Ale ouha, jak jsem měl možnost se sám přesvědčit, možná ten výrok není zase tak daleko od pravdy…
Současná zábava
Jakožto člověk přirozeně zvídavý jsem se jal zjistit si něco o současných formách TV zábavy, a jelikož mám rád vědomostní soutěže, kteréhosi dne jsem si pustil soutěž „Na Lovu“. Formát jako takový považuji z dobrý nápad (i když je samozřejmě jako většin těchto moderních věcí okopírovaný ze zahraničí), co mě ale zarazilo, byl přístup moderátora soutěže. Jak asi většina z vás bude vědět, pořadem provází právě v článku zmíněný Ondřej Sokol.
Jakkoliv tomuto člověku asi nelze upřít jistý komediální talent a dar výřečnosti, nějak jsem nepochopil jeho neustálé navážení se do „lovců“. Ti lidé jsou pravděpodobně chytřejší a vzdělanější než on, nerozumím tedy tomu, proč má pořád potřebu se o ně otírat. Jistě, jedna možnost je, že mu to takto velí scénář, ovšem leckdy jsem z jeho poznámek měl pocit, že to až tak nucené není, a i na lovcích bylo vidět, že jim ty kecy prostě nejsou příjemné.
Pokud role moderátora v tomto pořadu je být na straně soutěžících a lovce nějak vykolejit, pak možná tato strategie funguje, ale za mě jsou některé komentáře přes čáru a k inteligentnímu člověku prostě tak nějak nepatří.
Jak jsem následně zjistil, Ondřej Sokol se zřejmě opravdu umí zachovat hrubě a neurvale. Za všechny výroky pana Sokola se asi sluší připomenout zejména ten, který zazněl na galavečeru Českého Slavíka a týkal se Bohuše Matuše a jeho manželky Lucie:
„Zpěvák Bohuš Matuš nám daroval svatební dary, se kterými si jeho manželka už nehraje.“
Pomineme-li fakt, že je to dosti trapné, je třeba si uvědomit, že sám Sokol má doma partnerku, která je o více, než 20 let mladší, než on sám. Nabízí se tak otázka, zda si třeba se šaty nyní nehraje ona… Zkrátka dobře, Sokol má takových faux pas více a bohužel je to častěji trapné, než vtipné.
Co se Aleše Hámy týká, bavil mě jako řidič taxíku, bavil mě jako dabér Big Bang Theory, ale ve chvíli, kdy se spojí s výše uvedeným jedincem, je to jako kdyby mu totálně přepnulo a byl to někdo docela jiný. Je to škoda. A dovolím si podotknout, že třeba stylu a eleganci Jana Rosáka, do nějž se mezi jinými Háma se Sokolem také strefovali, nesahá ani jeden z pánů výše, než po kotníky.
Poměrně specifickými baviči moderní doby jsou například Štěpán Kozub a Petr Švancara. Zatímco Kozub je na „bavičské scéně“ již delší dobu, Petr Švancara je takovou kometou posledních měsíců, jeho čas na televizní obrazovce a různých společenských akcích se výrazně zvýšil od jeho účinkování v „reality show“ Survivor.
Humor Štěpána Kozuba mi není příliš blízký - za mě používá zbytečně mnoho vulgarismů. Nejsem žádný puritán, ale nemyslím si, že je třeba za každou cenu všude cpát co nejsprostší slovíčka ve snaze zaujmout. Nicméně evidentně své publikum má, tak mu to tedy přejme.
A Petr Švancara? Na jednu stranu je to „upřímné borec z Brna, keré si na nic nehraje“, na stranu druhou je ovšem škoda, že většina jeho vystoupení se dříve či později stočí k vyprávění o velikosti jeho přirození, případně k vyprávění o velikosti přirození „těch okolo“ a jiným oplzlostem . Osobně si myslím, že by mohl mít i na víc.
Co říci závěrem? Asi jen to, že dokud budou podobné pořady a podobní lidé mít publikum, tak tu s námi prostě budou. Kde je publikum, jsou i herci. A vzhledem k tomu, že se vždycky najde někdo, kdo podobný styl humoru ocení, asi tu ten humor s námi ještě nějakou dobu bude…
