Článek
Známý fotbalista a poslední dobou spíše tvář zábavných televizních pořadů různé kvality. To je Petr Švancara.
Pravdou je, že tento moravský bohém má občas trochu nevybíravý slovník a jeho humor se často točí kolem velikosti přirození (nezřídka jeho vlastního přirození), ovšem na druhou stranu většinou působí nestrojeně a upřímně, na rozdíl od mnoha jiných. Otázkou je, zda je to vždycky dobře.
V každém případě je tam jistá analogie s nedávným případem Antonína Pařízka, jenž se rovněž ocitl na pranýři za to, že si dovolil prezentovat obezitu jako problém. Asi nejde až tak o to, že oba pánové poukázali na stejnou civilizační nemoc, spíše se jedná o formu, kterou pro toto poukázání zvolili. Je ale potřeba je kvůli tomu lynčovat?
Asi je třeba si uvědomit, že většina lidí, kteří obezitou trpí, jí trpí tak trochu z vlastní vůle. Sedavé zaměstnání, nedostatek pohybu, různé herní konzole a streamovací služby, nezdravé jídlo z fastfoodů či prostě jen lenost a pohodlnost. To jsou ve většině případů hlavní důvody obezity u člověka. Malou množinu obézních lidí pak tvoří jedinci, u kterých je na vině lékařská diagnóza (například problémy se štítnou žlázou).
Doložit to lze velice jednoduše - poměrně pravidelně chodím kolem jedné provozovny rychlého občerstvení, které nabízí smažená kuřecí jídla. Letmý pohledem dovnitř přes výkladní skříň člověk zjistí, že většinu osazenstva tvoří mladí lidé do 20 let, pro které zřejmě konzumace těchto pokrmů znamená být in, byt součástí skupiny. A někteří podle toho bohužel i vypadají. Ale je to jejich volba, nikdo je nenutí do této provozovny jít a oddávat se tam konzumaci mastných a nezdravých pokrmů.
Kdo jiný má na tento problematický trend upozornit, než mediálně známé osobnosti? Má to udělat Blažena v samoobsluze v Lesní Lhotě, kde si ji vyslechne maximálně prodavačka?
Největší problém, který ve vyjádření spatřuji, je forma. Nikoliv obsah. Ano, vyjádření je tvrdé, na druhou stranu ovšem nelze z lidí dělat sněhové vločky do nekonečna. Jednou za čas je třeba podívat se pravdě do očí, i když to může být nepříjemné. Ale aby někdo končil u psychologa nebo psychiatra proto, že mu někdo jiný řekl, že „je tlustý“, to mi přijde na pováženou. Člověk v životě uslyší, uvidí a zažije mnohem horší věci.
V článku se píše, že „takové jednání musíme odsoudit“, a že je třeba k obézním lidem přistupovat s laskavým zájmem o jejich obezitu. Ne, vážený autore, nemusíme to odsoudit, můžeme si udělat každý takový názor, jaký považujeme za správný. A na ten laskavý přístup doporučuji - zkuste si zajít do některé z těch fastfood provozoven a tam adolescentům laskavě vysvětlit, že po konzumaci těchto pokrmů nejspíše budou prostorově výraznější. Nebo zkuste někomu uzmout herní konzoli a pak začít vysvětlovat. A pak nám napište článek, jak jste pochodil.
Osobně se na takové pojednání budu velice těšit.
