Článek
Na začátku musím ocenit humor, se kterým autorka k tématu přistoupila. Ono udělat si tak trochu legraci ze sebe sama není vždycky jednoduché; člověk se občas může cítit pod psa a má na to samozřejmě právo. O to víc potěšující je vidět, že v dnešní době přecejen není každý sněhová vločka. Za to palec nahoru.
Jakožto muž si dovolím k tématu připojit vlastní názor. Nedokáži se samozřejmě zcela přesně vcítit do pocitu ženy, kterou irituje kdejaký záhyb její kůže, nicméně dovedu si představit, že některé věci mohou být poměrně frustrující. Vždycky si vzpomenu na svoji babičku, která mi vždycky říkala, že po 60. roku života už to jde s člověkem z kopce. Dlužno říci, že u ní ten kopec byl relativně dlouhý, v poměrně slušném zdraví se dožila věku 93 let. Ale to jen tak na okraj.
Domnívám se, že u žen, a vlastně nejen u nich, je extrémně důležité, jak tyto „projevy stárnutí“ uchopí a pracují s nimi. Samozřejmě, nikdo nemládne, metabolismus se zpomaluje, smysly se mohou zhoršit, svaly ochabnou, kůže začne být povislá. Ale všechny tyto procesy se dají ovlivnit a dá se jim čelit pomocí alespoň trochu zdravého životního stylu, pohybem, odbouráváním stresu.
Sám jsem se nějakou dobu pohyboval v IT prostředí a musím za naprosto děsivé označit to, čeho jsem byl svědkem například během pandemie COVID-19. Lidé se nesměli setkávat, spousta z nich tedy jen pasivně seděla doma, a když pak třeba po 2 letech zavítali mezi kolegy do kanceláře, byli téměř dvojnásobní. Samozřejmě do šířky. A nebyli to jen muži. Pak se nemůžeme divit, že třeba pan Pařízek se na toto (byť poněkud nešťastným způsobem) snaží upozornit.
Ale zpět k problému - stárnutí je nevyhnutelný proces, který se bohužel týká každého z nás. A je také na každém z nás, jak se s ním popereme. Můžeme buď stárnout s grácii, přijímat věci tak, jak jsou, a dělat něco pro to, abychom i ve vyšším věku vypadali přirozeně svěže (tedy zejména je nutné být aktivní), nebo můžeme na všechno rezignovat a vypadat třeba jakou soudeček bez obrouček, no a nebo ve třetím případě se pokusit stárnutí čelit různými kosmetickými úpravami, silikonem, barvením vlasů atd. Bohužel ovšem musím podotknout, že výsledkem těchto umělých zásahů jsou často podivuhodné, až strašidelné kreatury, které traumatizují nejedno malé dítě…
Nedělejme ze sebe děsivé kreatury. Naučme se stárnout s noblesou, přijmout se takoví, jací jsme, a buďme aktivní, abychom neodešli příliš brzy.
A v neposlední řadě - krása není jen tělesná schránka, ale také ta osobnost, která se ukrývá v ní. A tam je často mnohem víc o co stát, než na upraveném zevnějšku.
