Jak při nákupu správně ošálit důchodce

Zrovna nedávno jsem se v jednom obchodě nebývale dopálil. Nebylo tomu tak ale kvůli tomu, že by neměli něco, co jsem si chtěl zakoupit, zásoby byly toho dne slušné. Dokonce mě ani nevytočil řádný neumětel na samoobslužné pokladně, jak bývá zvykem. Znáte to, takový ten člověk, který tam jde s pár položkami a stráví tam půl hodiny, protože si nepamatuje, jaké pečivo si vzal a ve finále si tam namarkuje něco úplně jiného. A pak následuje takové to klasické kolečko storno, „Pane, ale vy tam máte něco úplně jiného!“ a finální namarkování správného artiklu.

Moje příhoda souvisí trochu s něčím jiným, s něčím, co mi připadá jako dobře promyšlená a ve své podstatě vlastně dosti nechutná past na zranitelné lidi. Ostatně – posuďte sami. Vyrazil jsem toho dne do obchodu jen pro nějakou svačinu do zaměstnání, to obvykle znamená nějaké to pečivo, jogurt a balený nápoj. No ano, občas i něco sladkého, ale netvrďte mi, že vy si to nekupujete. Pokud tedy nemáte nějaké zdravotní omezení.

Měl jsem již svůj nákup všechen v košíku a mířil jsem k pokladně, když mne zastavila nějaká starší žena, jestli bych jí nemohl s něčím pomoci. Mohlo jí být určitě kolem sedmdesáti let, možná více. Zjevně důchodkyně, pomyslel jsem si tedy, že bude potřebovat třeba něco přečíst (neměla brýle). Prošli jsme jednou z uliček v obchodě a zastavili jsme se u regálu s kávou. Úkol byl nakonec ještě o něco jednodušší – paní byla drobného vzrůstu a velmi zdvořile mě požádala, zda bych jí nepodal jednu z káv, které se nacházely v horní části regálu. Zřejmě si mě vybrala záměrně, neboť jsem vysoký.

Vzal jsem tedy jedno balení kávy a podával jej seniorce, která jej s díky přijala. Při detailnějším prozkoumání cenovky mne ovšem zarazila jedna věc; ačkoliv měla být daná káva akčním zbožím, cenovka tomu jaksi neodpovídala. Na cenovce byla velkým písmem napsaná „akční cena“, k tomu lákavé procento slevy a údajná původní cena přeškrtnutým písmem. Velmi líbivé, ovšem jen na první pohled. Pod tím vším totiž, docela malinkým písmem, byla ještě jedna položka – Nejvýhodnější cena za posledních 30 dnů. A světe div se, proti této nejvýhodnější ceně byla ta akční drahá… vypadalo to podobně, jako na ilustračním obrázku. Vezměte, prosím, na vědomí, že vyobrazená cenovka není ta, kterou jsem se seniorkou řešil, tehdy mne to nenapadlo vyfotit.

Jsem člověk poměrně zvídavý, takže mi to nedalo a paní jsem se zeptal, proč si kupuje zrovna tuto kávu. Jak asi většina z vás správně tuší, odpověď byla, že „je přece v akci“. Na to jsem se ještě dozvěděl, že toto velké balení paní vydrží poměrně dlouho a ona tak bude mít na dlouho pokoj od nákupu této položky.

Jak už jsem zmínil, paní byla vyššího věku. Nerad bych ji podcenil, ale hned jsem si pomyslel, že bez brýlí pravděpodobně těžko přečte ten poslední řádek, který říká, že ta káva vlastně v akci není. S vyšším věkem, ať chceme, nebo ne, se zrak citelně zhoršuje a pokud člověk zrovna nemá po ruce brýle, mohou mu některé důležité detaily utéct. A to se stalo i zde.

Jal jsem se tedy zákaznici celou situaci vysvětlit, protože mi toto přijde jako velmi pochybná obchodní praktika a působí to na mě dojmem, že je to narafičené právě na podobně indisponované lidi, kteří prostě nemají šanci ta malá písmenka přečíst. Zavání to zkrátka hyenismem.

Paní trpělivě naslouchala, pokyvovala hlavou a nakonec pravila, že „je to teda pěkná sprosťárna na ty starý lidi“. A podle mě má v téhle věci pravdu. Proč se z nás obchodníci neustále snaží dělat pitomce různými „výhodnými“ akcemi, když ve většině z nich si stačí přečíst údaj o nevýhodnější ceně za posledních 30 dní k tomu, abychom zjistili, že se vlastně o žádnou akci nejedná? A proč to obchodníkům neustále prochází? Pokud se nemýlím, proti podobnému chování již byly zavedeny a dokonce i několikrát uplatněny sankce, jak je tedy možné, že se takové chování stále vyplatí? A proč si to vlastně vůbec necháváme líbit?

Ona seniorka nakonec kávu přece jen koupila. Dozvěděl jsem se, že jí doma tento nápoj již došel, je to její oblíbená značka, a ona se sem (do většího obchodu) zase nějakou dobu nedostane. Byla ale velmi milá a poděkovala mi za to, že jsem ji o té nepěkné taktice daného obchodu informoval. Rozešli jsme se s úsměvem.

Přesto jsem však ještě nějakou dobu přemýšlel nad tím, proč se prodejci k zákazníkům musejí chovat tímto způsobem. Jistě, jde o marketingový tah velmi pochybné kvality, účelem je přimět lidi utratit více peněz za něco, co má údajně být cenově zvýhodněno. Jenže není, a to je podle mě problém. Označil bych to za cynické.

Tak snad dostanou lidé, kteří o tomto marketingu rozhodují, někdy ochutnat trochu vlastní medicíny a někdo je někde také ošálí tak, aby něco řádně přeplatili.