Článek
Jakkoliv jsou v článku, na nějž reaguji, uvedené skutečnosti smutné, bohužel s ním musím souhlasit a jsem toho názoru, že podobné důsledky nebude mít jen darování nemovitosti. Dovolím si tedy přidat jednu zkušenost ze svého okolí, která moje slova potvrzuje a se zdviženým varovným prstem říká, že ani spravedlivé rozdělení majetku 50/50 nemusí nutně vždy znamenat, že vztahy mezi sourozenci zůstanou dobré.
Žili jednou dva bratři, oba již plnoletí, každý se svým vlastním životem a rodinou. Jeden z nich si rád užíval života, peněz si stranou moc neodkládal a fungoval spíše ze dne na den, nedíval se moc před sebe. Druhý bratr také nebyl žádný svatoušek, leč v tomto směru byl přece jen o kousek zodpovědnější a nějaké finance měl odložené „pro strýčka příhodu“.
Jak už to tak bývá, tito bratři měli rodiče. Rodiče vlastnili byt nemalé hodnoty v jednom krajském městě; jenže jak rodiče stárli, stále více je napadala myšlenka, že byt přepíší pomocí darovací smlouvy na své dva syny. Dědická daň se sice již neplatí, nicméně při převodu bytu na základě dědictví se platí určité procento z hodnoty majetku notáři. Darovací smlouva nutně vyústí v poplatek 2 000 Kč za přepis vlastnického práva na katastru nemovitostí, zatímco vzhledem k hodnotě bytu dle odhadu by odměna pro notáře činila nejméně 40 000 Kč. Rozdíl tedy není tak malý, určitě ne pro někoho, kdo nemá nic našetřeno.
Stav bytu jako takového pochopitelně odpovídá jeho stáří a tomu, že v něm bydleli postarší lidé. Pokud by bratři hypoteticky později chtěli byt pronajímat, je nezbytná rekonstrukce topného systému a elektrických rozvodů, což automaticky znamená také značné opravy omítek a výmalby. Suma sumárum by určitě šlo nejméně o vyšší stovky tisíc. Naproti tomu v případě prodeje bytu by se samozřejmě utržené peníze rozdělily napůl.
Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy jeden z bratrů de facto nemá kam jít. Nemá žádný majetek, žádnou nemovitost, kam by se v případě černého scénáře (například rozpad vztahu) mohl uchýlit. Chce tedy se svojí polovinou bytu nakládat tak, aby mu „zůstala“. Druhý bratr se nebrání prodeji bytu, protože je zabezpečen jinde a případný prodej darované nemovitosti by mu pomohl vyřešit zbytek hypotéky, kterou si vzal na vlastní bydlení; ovšem může prodat pouze ideální polovinu, neboť oněch druhých 50 % jaksi není jeho. A problém je na světě.
Na byt by v případě darování samozřejmě bylo uvaleno věcné břemeno užívání rodiči, tzv. břemeno „na dožití“. Zní to velmi nehezky, ale jiný termín jsem pro toto neslyšel. To je další věc k zamyšlení - o nemovitost má ze zákona povinnost se starat majitel. Tato nemovitost by hypoteticky měla majitele 2, ale jeden z nich nemá peníze. A nikdo neví, kdy proběhnou první námluvy typu: „Však ty peníze máš“. I kdyby jedna strana ty peníze na údržbu a opravy bytu skutečně měla, ve výsledku na tom bude tratit, protože do nemovitosti investuje prostředky, čímž ji zhodnocuje, ale nárok má stále jen na 50 % z ní.
A to jsou jen základní problémy, se kterými je třeba se vypořádat - záměrně nezmiňuji takové věci jako platby do fondu oprav (u SVJ), což má správně dělat vlastník nemovitosti a další věci, kde může vzniknout mnoho třecích ploch.
Inu, důvodů k dohadům a vzájemné zášti je dosti a dosti a ne nadarmo se říká, že peníze rozbíjí vztahy. Nejen ty partnerské, ale často i rodinné…
Stalo se vám něco podobného?
