Článek
Na konci léta roku 1941 se Sovětský svaz ocital na pokraji propasti. Po katastrofálních porážkách postupoval Wehrmacht hluboko do nitra země. Rudá armáda stála před existenční hrozbou. Morálka klesala, ústup se stával pravidlem a nepřítel zajímal celé jednotky. Chaos požíral celou frontu. V této kritické situaci vydal sovětský diktátor Josif Stalin, v roli Lidového komisaře obrany, 16. srpna 1941 rozkaz č. 270. O necelý rok později následoval druhý, č. 227 z 28. července 1942, který se do historie zapsal pod drtivým heslem „Ni šagu nazad!“ – „Ani krok zpátky!“. Oba rozkazy dopomohly k zastavení německých jednotek a obratu ve válce.
poštovní známka se sloganem Ani krok zpět!
Tyto rozkazy nebyly jen klasické vojenské směrnice. Byly to vlastně výkřiky zoufalství a zároveň ultimáta. Poslední možností v hlavě bezcitného diktátora, jak zvrátit situaci za každou cenu, bez ohledu na lidské životy. Stalin otevřeně popsal zoufalou situaci: „Nepřítel vrhá na frontu stále více sil a bez ohledu na své těžké ztráty proniká dále, žene se do hlubin Sovětského svazu, uchvacuje nová území, pustoší a ničí naše města a vesnice, znásilňuje, okrádá a zabíjí sovětské obyvatelstvo.“ Přiznával, že země ztratila obrovská území, zdroje a miliony obyvatel. „Nyní již nemáme nad Němci převahu ani v lidských rezervách, ani v zásobách obilí. Další útěk znamená zničit sebe a zničit naši vlast.“
Realita rozkazů 270 a 227 byla brutální. Stalin jimi zakazoval jakýkoli nepovolený ústup z bojových pozic a vyhrožoval nejpřísnějšími tresty. Každý důstojník, který by si dovolil ustoupit bez rozkazu, měl být postaven před vojenský soud. Tím se drasticky zvýšila odpovědnost velitelů za udržení linie. Co však bylo nejvíce zarážející a nelidské, bylo zavedení tzv. uzavíracích oddílů (rozkazem 227). Tyto jednotky, tvořené příslušníky NKVD nebo speciálně vyčleněnými vojáky, byly rozmístěny za hlavními bojovými liniemi s jediným úkolem - střílet na každého, kdo by se pokusil o neoprávněný ústup nebo dokonce panický útěk z bojiště. Rozkaz 270 byl ještě brutálnější - popravoval vojáky rovnou, bez soudu.
Rozkaz č. 270 (16. srpen 1941) - Přikazuje se:
- Velitele a politické pracovníky, kteří během boje ze sebe strhli označení hodnosti a dezertovali do týla nebo se vzdali nepříteli, považovat za nenapravitelné dezertéry, jejichž rodiny budou zatčeny jako rodiny dezertérů, kteří porušili přísahu a zaprodali svou Vlast. Pověřit všechny vyšší velitele a komisaře, aby podobné dezertéry z velitelského sboru zastřelili na místě.
- Jednotkám a oddílům, které se dostaly do obklíčení nepřítelem, samostatně bojovat do poslední možnosti, brát s sebou materiální vybavení a probíjet se ke svým přes tato nepřátelská vojska, porážejíc fašistické psy. bojovat do poslední možnosti, aby se jednotka probila ke svým. Pokud velitel nebo jednotka vojáků namísto organizace odporu upřednostní zajetí - zlikvidovat je všemi způsoby, jak pozemními tak i leteckými a rodiny vojáků, kteří se vzdali, zbavit státní podpory i pomoci.
- Pověřit velitele a komisaře divizí odvolat z postů velitelů praporů a pluků ty, kteří se během boje skrývají v zákopech a bojí se velet jednotkám během bitvy na bojišti, degradovat je jako samozvance, přeřadit k mužstvu a v případě nutnosti zastřelit na místě a nahradit je odvážnými a udatnými lidmi z řad nižšího velitelského sboru nebo schopnými vojáky.
Rozkaz přečíst ve všech rotách, eskadrách, bateriích, perutích, oddílech a štábech.
Praktická implementace rozkazu číslo 270 znamenala, že se sovětští vojáci rázem ocitli mezi dvěma mlýnskými kameny. Před sebou měli smrtící německý útok a za zády namířené zbraně vlastních spolubojovníků. Mnozí historici se shodují, že cílem rozkazů bylo vytvořit situaci, kdy se sovětský voják bude bát více vlastního velení než nepřítele a tím se raději vrhat bezhlavě do útoku než riskovat zastřelení a tresty pro své nejbližší. Zákaz stažení a ústupu do obrany byl ovšem z hlediska velení vojenských operací kontraproduktivní. Tím, že se držely pozice za každou cenu, tak ve chvíli, kdy motorizované německé jednotky prorazily první linie Sovětů, byly obránci odříznuti od týla a nakonec zajati nebo pobiti. Do prosince 1941 tak přišel Stalin o více než 2,6 miliónu vojáků. Mezi nimi i o svého syna, jehož rodina pak byla v souladu s rozkazem zadržena.
Nakonec si Stalin uvědomil, že dodržováním tohoto nařízení přichází o lidské zdroje. Ústup v nejnutnějších případech a jako součást taktiky začal být praktikován. I německá neporazitelnost už nebyla ve hře. Pořád ale měly jednotky agresora navrch. A tak přišel veřejnosti známější rozkaz - ten s číslem 227.
Rozkaz č. 227 (28. červenec 1942) - Nařizuje se:
Vojenským radám frontů a zejména velitelům frontů:
a) bezpodmínečně likvidovat poraženecké nálady v jednotkách a železnou rukou zamezit šíření řečí o tom, že můžeme a že bychom snad měli ustoupit dále na východ, že takovým ústupem nevznikne újma;
b) bezpodmínečně odvolat z funkce a odeslat ke Hlavnímu stanu vrchního velení k pohnání před vojenský soud ty velitele armád, kteří dopustili svévolný ústup vojsk z jejich postavení bez rozkazu velení frontu;
c) v rámci frontu vytvořit jeden až tři (v závislosti na situaci) trestné prapory (každý po 800 lidech), kam odeslat střední a vyšší velitele a příslušné politické pracovníky všech druhů vojsk, kteří se provinili zbabělostí nebo malomyslností, umístit je na obtížnější úseky frontu a dát jim možnost odčinit jejich zločiny proti vlasti krví.
Vojenským radám armád a především velitelům armád:
a) bezpodmínečně odvolat z funkcí ty velitele a komisaře sborů a divizí, kteří připustili svévolný ústup vojsk z jejich postavení bez rozkazu velení armády, a odeslat je vojenské radě frontu k pohnání před vojenský soud;
b) utvářet v rámci armády 3-5 dobře vyzbrojených zadržovacích oddílů (v každém po 200 příslušnících), umístit je bezprostředně do týlu kolísavých divizí a nařídit jim v případě paniky a neuspořádaného ústupu útvarů divize na místě zastřelit panikáře a zbabělce a tak pomáhat čestným vojákům divize v plnění jejich povinností vůči vlasti;
c) vytvořit v rámci armády od pěti do deseti (v závislosti na situaci) trestných rot (každá od 150 do 200 příslušníků), kam odeslat řadové vojáky a nižší velitele, kteří se provinili porušením kázně zbabělostí nebo malomyslností, umístit je na obtížné úseky armády a dát jim možnost odčinit jejich zločiny proti vlasti krví.
Velitelům a komisařům sborů a divizí:
a) bezpodmínečně odvolat z funkcí ty velitele a komisaře pluků a praporů, kteří dopustili svévolný ústup jednotek bez rozkazu velitele sboru nebo divize, odebrat jim řády a medaile a odeslat je vojenské radě frontu k pohnání před vojenský soud;
b) poskytovat veškerou pomoc a podporu zadržovacím oddílům armády při posilování řádu a kázně v jednotkách.
Rozkaz přečíst ve všech rotách, eskadrách, bateriích, letkách, veleních, štábech.
Je evidentní, že Stalin měl prostě s ustupováním problém. A tak zřídil uzavírací oddíly, trestné prapory a roty. Trestné jednotky byly nasazovány na nejnebezpečnější úseky fronty, kde měly „vykoupit“ svou vinu vlastní krví. Přežití v těchto jednotkách bylo minimální.
Navzdory své brutalitě jsou Stalinovy rozkazy č. 270 a 227 vnímány jako jeden z faktorů, který přispěl k obratu na východní frontě. Psychologický tlak a absolutní zákaz ústupu přinutily sovětské jednotky k urputnějšímu odporu. Zejména v bitvě o Stalingrad, která následovala nedlouho po vydání druhého z rozkazů, se důsledky projevily naplno. Heslo „Ani krok zpátky!“ se stalo mottem celé obrany Stalingradu a Rudá armáda, byť za cenu obrovských ztrát, dokázala zastavit německý postup.
Stalin, Roosevelt a Churchill během Teheránské konference (1943)
Dění na bojištích po Stalingradu už dávno nebylo tak jednoznačné. Navíc stejně jako první, tak i druhý rozkaz plýtval lidskými zdroji a někteří velitelé začali praktiku „bratr střílí bratra“ v tichosti opouštět. Nakonec byly Stalinovým rozkazem č. 349 z 29. října 1944 zadržovací jednotky rozpuštěny úplně. Rozkazy č. 227 a 270 jsou nezpochybnitelnou součástí tragické, ale zároveň heroické kapitoly Velké vlastenecké války, která ukazuje extrémní metody, k nimž se sovětské vedení uchýlilo ve snaze zachránit svou zemi před nacistickou invazí.
