Článek
Existuje více než jedna verze příběhu o Adamovi a Evě
První lidé nejsou výhradně biblickým motivem – podobné stvořitelské příběhy se objevují také v jiných kulturách a náboženstvích. Člověk vždy hledal odpovědi na otázky, kde se tu vzal. A tak si většina společností našla tu svou. V řecké mytologii je stvoření lidstva připisováno Prométheovi. Ve starém Egyptě je nejznámější verzí zrození ze slz boha Rea, ale také z hrnčířského kruhu boha Chnuma nebo skrze myšlenku a slova boha jménem Ptah.
Původ biblického příběhu
Příběh má určité paralely s babylonským stvořitelským mýtem Enuma Eliš i s mezopotamským hrdinským eposem o Gilgamešovi. V prvním případě jsou lidé vytvořeni z prachu a krve, aby bohům sloužili a stavěli jim chrámy. Ve druhém pošlou bohové chrámovou kněžku Samchat, aby se vyspala s Enkidem, který do té doby žije v souladu s přírodou. Po jejich několikadenních intimnostech je Enkidu polidštěn a zvířata se od něj odvracejí, ztrácí svou přirozenost, ale získává rozum a moudrost. Gilgameš s Enkidem se stanou společníky, v příběhu se objeví i motiv lstivého hada a nakonec se objevuje žena bohyně, která naruší soužití obou mužů, což vede ve finále ke smrti jednoho z nich. Podobnost motivů s biblickým vyprávěním je zjevná.
Adam měl dvě manželky
Podle židovské mytologie měl Adam původně manželku jménem Lilith. Ta má své kořeny už ve starověké mezopotamské mytologii. Podle židovského folklóru byla stvořena stejně jako Adam ze země, nikoliv z části Adamova těla a tak odmítala být svému muži podřízenou. Dokonce i při sexu odmítala ležet pod mužem. Když zjistila, že nikdy nebude rovnoprávnou, uprchla z ráje a stala se démonickou bytostí. Podle Kabaly začala zabíjet lidské novorozence (alespoň si tak lidé začali vysvětlovat Syndrom náhlého úmrtí kojenců), zjevuje se spícím mužům jako succubus (démon, který souloží s muži ve snu a bere jim životní sílu) a bývá také spojována s tím hadem, který nabídl Evě zakázané jablko. Lilith ale není jen negativní postavou - v moderní době je symbolem ženské nezávislosti, síly a emancipace a též protikladem k poslušné a submisivní Evě. Také je známá jako ta, co naučila Adama, jak to chodí.
Stvoření Evy
Teprve po tom, co to Adamovi s Lilith nevyšlo, byla prvnímu muži stvořena druhá žena – Eva. Aby se neopakovala stejná chyba, vzešla z části jeho těla. Většina lidí věří, že šlo o žebro, avšak hebrejské slovo tsela používané v originálním textu neoznačuje výhradně tuto kost, ale obecně „stranu“ či „boční část těla“. Je tedy možné, že Eva byla vytvořena z jiné kosti, než si obecně myslíme. Některé teorie spekulují, že šlo o Adamovo baculum. Baculum je penilní kost, o které se můžete více dočíst zde a kterou lidé – na rozdíl od mnoha jiných savců – nemají. Podle této myšlenky byla Eva stvořena právě z něj a to je právě ten důvod, proč o něj lidští samci přišli. Byť to zní tak trošku kontroverzně, ženy jsou podle této teorie kostmi z penisu muže.
Měli Adam a Eva pupík?
Otázka možná působí neobvykle, ale zkuste se zamyslet. Pokud byli prvními lidmi, jak by jej mohli mít? Mezi některými fundamentalistickými křesťany je rozšířen názor, že Adam ani Eva pupík neměli. A bylo by to logické. Mnoho umělců však tuto představu opomíjí (nebo možná zcela záměrně ignoruje), protože většina uměleckých zobrazení Adama a Evy je ukazuje s pupíky. Takže se naskýtá jednoduchá otázka - co si myslíte vy - měli, nebo neměli?
Anketa
Svedl Evu ďábel?
V rané židovské teologii Satan nehrál významnou roli, původní příběh z Genesis s ďáblem přímo nesouvisel. Až později začal být had vnímán jako jeho symbol. V islámu se ale příběh liší - Alláh stvořil Adama a přikázal andělům, aby se mu klaněli. Iblís (Šajtan) to odmítl s tím, že on - stvořen z ohně - se nebude klanět někomu, kdo je stvořen z hlíny. Za tuto neposlušnost byl Iblís vyhnán z nebes a tehdy se zapřísahal, že svede lidstvo z Alláhovy přímé cesty. Byl to přímo on, nikoliv had, kdo našeptával dvojici, aby jedla ovoce ze zakázaného stromu a tím se stali nesmrtelnými anděli. Had se v Islámu ukazuje až později a to právě jako Iblísův pomocník, v některých příbězích má zase Šajtan hadí masku. I proto je tedy had v Koránu ztělesněním zla.
Co bylo zakázaným ovocem?
Většina lidí si myslí, že Eva ze Stromu poznání utrhla jablko. Tato představa je v západní civilizaci zažitá. Ale reálně - ono to tak úplně neplatí. Bible totiž nikde výslovně neříká, že šlo o jablko. Hebrejský výraz peri označuje různé druhy plodů – fíky, hrozny či dokonce pšenici – takže interpretací může existovat více. V knize Genesis v kapitole dvě a tři jsou použita jen obecná slova pro ovoce nebo plod. Jablko se do toho zamíchalo až později. Ve čtvrtém století našeho letopočtu přeložil svatý Jeroným bibli do latiny a pro ovoce ze zakázaného stromu použil vyraz malum. A zde je kámen úrazu a zároveň krásná slovní hříčka. Malum s krátkým a je výraz pro zlo nebo špatnost, s dlouhým značí právě jablko nebo jakýkoliv kulatý plod. V západní kultuře se pak vše spojilo do jablka, které svádí ke zlu a hříchu.
Reálně by ale dané ovoce, které Adam s Evou ochutnali, mohli být spíše fíky. Genesis 3:7 říká, že se po ochutnání plodu přikryli fíkovými listy (z jabloně asi nepadaly a ani se nedá předpokládat, že ochutnali a pak se vydali někam daleko shánět fíkovník), v některých židovských lidových tradicích se zase mluví o hroznech a vinné révě. Jablko je tedy spíše symbolickou, lingvistickou a uměleckou tradicí. Ostatně - většina děl právě jablko zobrazuje. Tuto interpretaci později upevnil básník John Milton, který ve svém díle Ztracený ráj jablko použil též.
Porodní bolesti a jejich původ
V Genesis 3:16 Bůh říká: „…v bolestech budeš rodit děti.“ Tento verš po staletí komplikoval vývoj metod zmírňujících porodní bolesti. Prostě - Bůh takto rozhodl, přes to nejede vlak. Ale dost možná ženy trpěly mnohá léta zbytečně. I zde totiž může být problém pouze v překladu – hebrejské slovo etzev se všude jinde v Bibli překládá jako „práce, námaha či úsilí“, což si lze s porodem rozhodně spojit a nijak by to neodporovalo možnostem ženám při porodech od bolesti trošku ulehčit. Jenže i přes tento fakt, že slovo je ve všech jiných částech překládáno výše zmíněnými výrazy, zrovna v tomto - ve spojitosti s porody - se rovnou použil překlad v kontextu „bolest a utrpení“. A bylo hotovo.
Islámská verze příběhu
Příběh Adama a Evy se objevuje také v Koránu. Významným rozdílem je, že pokušení podlehli oba společně. Islám navíc neuznává prvotní hřích – trest tak dopadl pouze na ně, nikoli na celé lidstvo. Po vyhnání z ráje žili Adam a Eva 200 let odděleně, ale nakonec se znovu setkali. Stali se rodiči dvou synů, Qábíla a Hábíla, z nichž jeden druhého tragicky zabil. Což se zase podobá biblickému příběhu o Kainovi a Ábelovi. Podle islámské tradice měli Adam a Eva mnoho dalších dětí – Eva údajně porodila dvacet párů dvojčat.
Preadamitická teorie
Myšlenka, pocházející z roku 1655 tvrdí, že lidé existovali na Zemi ještě před Adamem a Evou. Ti tak tedy nebyli žádnými prvními lidmi, alespoň ne všemi. Přívrženci této teorie totiž rozdělovali lidstvo na skupiny. Na „hodné“ lidi a „nehodné“ lidi. Pozor - neplést s hodností ve smyslu být hodný, miloučký, chovati se slušně. Zde jde o hodnost ve smyslu být hoden něčeho. Být hodnotný. A jsme u třídění lidí a kastování. Lidé, kteří tu byli před Adamem a nepocházejí z jeho linie, jsou podle této teorie bráni jako „méně významní“ či „méně bílí“, čímž se pak krásně dalo ospravedlňovat otroctví a myšlenka, že „někteří lidé jsou více lidé než jiní“.
Kde se nacházel rajský Eden?
Přesné umístění Edenu zůstává neznámé. Podle Bible z Edenu vytékal jeden proud, který se následně dělil na čtyři řeky: Píšon, Gíchon, Chidekel (Tigris) a Perat (Eufrat). Tím kniha Genesis poodhaluje skutečné geografické místo. Objevení opravdového Edenu láká badatele dodnes. Jde o jednu z největších archeologických záhad. Spekuluje se, že Eden mohl ležet v Mezopotámii (dnešní Irák a Kuvajt) nebo na území Turecka či Arménie. Dodnes však nebyl nalezen. Některé teologické a badatelské teorie jdou ještě dál. Tigris a Eufrat jako dodnes známé řeky nechávají tam, kde jsou, Gíchon pak spojují s Nilem a Píšon s indickou Gangou. Teorie však nevysvětlují, jak by natolik vzdálené řeky mohly mít společný pramen. Samozřejmě existuje i možnost, že Eden jako takový, nikdy neexistoval.
Adam a Eva z pohledu genetiky
Z pohledu moderní genetiky a evoluční biologie nebyli Adam a Eva jedinými zakladateli lidstva. Genetické studie ukazují, že lidská populace nikdy neklesla na pouhé dva jedince, ani z nich nevzešla - populace, z níž vzešlo lidstvo, čítala tisíce jedinců. Ačkoliv genetici používají termíny Mitrochondriální Eva, což je společný předek v mateřské linii a Y-chromozomální Adam, společný předek v otcovské linii, tito dva předci žili v různých časových obdobích před 120 až 200 tisíci lety a netvořili pár. Jde tedy o genetické společné předky dnešních lidí, ne ale o první lidské bytosti a dokonce ani partnery žijící ve stejném období.
zdroje: Adam a Eva – Wikipedie, kniha Genesis, Bible, Kde se nacházel biblický ráj? Vědci hledají zahradu Eden již celá staletí | Zajímavá Evropa a svět, Adam im Islam – Wikipedia, Před Evou měl Adam jinou ženu. Démonická kráska Lilith se ale církvi nelíbila – Dotyk.cz, Důsledek hříchu - ČT edu - Česká televize, Příběh Adama a Evy | Křesťanská mytologie vysvětlena, Evoluce: Proč muži přišli o kost v penisu - Médium.cz
