Článek
Většina z nás vyrostla na příběhu o „té jediné pravé polovičce“. Společnost nám vštěpuje, že jeden člověk musí být naším nejlepším přítelem, vášnivým milencem, stabilním ekonomickým partnerem i trpělivým terapeutem a v ideálním případě po celý život. Je to ale vůbec v lidských silách? Vyznavači trendu ENM (Etická nemonogamie) to vidí jinak. Netvrdí, že je monogamie od základu špatně. Ale upozorňují, že nemusí být nutně tou jedinou správnou cestou k naplněnému životu.
Když je upřímnost víc než věrnost
Tvrdí zastánci „labutího života“ tento moderní způsob odsuzují s tím, že jde o zhýralost, nebo o touhu podvádět, užívat si jinde a nevyzrálost jedince. Základním kamenem ENM ale podle jejich vyznavačů není mít sex s jinými lidmi, ale radikální upřímnost. Na rozdíl od nevěry, která stojí na lži a zradě, je etická nemonogamie založena na informovaném souhlasu všech zúčastněných. Všichni vědí, co se děje, nikdo není podváděn a pravidla hry jsou jasně nastavena.
Vezměme si příklad Jany a Petra. Po deseti letech manželství zjistili, že se stále milují, ale jejich sexuální potřeby se začaly rozcházet. Místo rozvodu nebo tajných pletek se rozhodli pro otevřený vztah. Domluvili se, že jejich domov a rodina jsou prioritou, ale oba mají svobodu prožívat sexuální dobrodružství jinde. Pro Janu to znamenalo úlevu od tlaku, pro Petra prostor k objevování. Tajemství úspěchu? Každý den spolu sedí u kávy, otevřeně mluví o tom, jak se v tomto nastavení cítí, jsou spolu a šťastní.
Barevná paleta vztahů
Svět nemonogamie není jednotvárný. Každý si může namíchat vlastní koktejl podle toho, co mu vyhovuje. Často se setkáme s polyamorií, která je o schopnosti milovat více lidí najednou. Polyamorní lidé navazují plnohodnotné romantické vztahy. Není neobvyklé, že takový člověk má například dva stabilní partnery, kteří o sobě vědí, občas dokonce tráví čas všichni společně jako jedna velká „poly-rodina“ a nikdo nedělá nikomu nic za zády. Všichni se respektují a tolerují za jasně nastavených podmínek.
Pak je tu swingers, což je pro mnohé nejznámější forma. Zde jde primárně o rekreační sex a sociální aspekt, často v rámci párů. Je to o hravosti a společném zážitku, kde emoce k třetím osobám obvykle nehrají hlavní roli. Právě tento způsob je asi nejvíce proti všem zásadám monogamie, a proto je brán většinově jako nejvíce odsuzující. Pravdou je, že je nejvíce o libidu a nemá co dělat s pocity lásky, a tak je i samotnými ENMáky brán jako ten „nejnižší“ stupeň a někteří jej dokonce mezi etickou nemonogamii ani nepočítají.
Stále populárnější je takzvaný vztahový anarchismus. Ti, kteří ho praktikují, odmítají jakoukoli hierarchii. Neplatí žádné hlavní vztah, vedlejší vztah, romantika nebo sex. Nerozlišují mezi „pouhým kamarádem“ a „partnerem“ na základě toho, jestli s ním spí. Každý vztah je pro ně unikátní jednotkou, kterou si definují pouze lidé v něm, bez ohledu na to, co si o tom myslí stát, společnost nebo církev.
Není to procházka růžovým sadem
Z hlediska přírody, kde monogamie není úplně obvyklá, se zdá ENM jako ta přirozenější cesta, než společností a církvemi staletí preferovaná monogamie (a nebudeme teď řešit důvody proč, jako jsou majetky nebo morálka). Bylo by ale naivní tvrdit, že ENM je snadná cesta. Ve skutečnosti vyžaduje mnohem více práce než běžná monogamie. Člověk se musí naučit pracovat se žárlivostí. Ne ji potlačovat, ale pochopit, odkud pramení. Musí se stát mistry v komunikaci a plánování. Sladit kalendáře tří a více lidí a postarat se, aby se nikdo necítil odstrčený, je někdy výkon hodný manažera nadnárodní firmy.
Člověk v eticky nemonogamním vztahu musí mít také „hroší“ kůži. Společnost stále vnímá cokoli jiného než monogamii jako projev nezralosti nebo promiskuitu. Vysvětlovat rodičům nebo kolegům v práci, že váš „další přítel“ není žádný úlet, ale důležitá součást vašeho života, vyžaduje odvahu, trpělivost a schopnost unést i nějaké to odsouzení.
Volba místo automatismu
Cílem etické nemonogamie není zničit tradiční rodinu. Dík této volbě naopak mnoho nových vznikne a těch nefunkčních nezanikne. ENM přináší svobodu a spokojenost lidem, kteří nesouzní s tím, že musí být celý život s jedním partnerem a ostatní lidé pro něj musí přestat existovat, neboť „je to tak normální“ a společnost si to žádá. ENM je svobodná volba. A samozřejmě, není pro každého. Je také zkouškou tolerance pro většinovou společnost a pokládá jasnou otázku: Chci být monogamní proto, že je to moje přirozenost a opravdu to tak cítím, nebo proto, že mě nikdy nenapadlo, že to jde i jinak a spíše se bojím opaku a reakcí?“
Pokud se rozhodnete pro monogamii, je to krásná a silná volba. Vyžaduje překonání mnohých životních překážek a nabízí život po boku životního partnera v dobrém i ve zlém. Pokud ale cítíte, že vás taková tradiční „škatulka“ spíše vězní, existuje svět, kde jsou hranice definovány dohodou, nikoliv zákazem. Jde o svět, kde láska není omezený zdroj, kterým musíme šetřit pro jednoho člověka, ale energie, která může růst s každým novým vztahem.
Ať už si vyberete jakoukoli cestu, nejdůležitější je, aby byla vaše vlastní a aby v ní všem bylo dobře. O tom totiž celá ta „etika“ v nemonogamii je.
Anketa
Související k tématu:
