Článek
Každého to musí „na první dobrou“ trknout. Ač se propaganda snažila sebevíc, ač byly dobové časopisy a noviny plné fotografií těch „správných“ Němců, ač bylo slovo „árijský původ“ prohlašováno za svaté, prostě „něco“ nesedělo. Každý jeden záběr ze shromáždění vedení nacistického režimu odhaloval paradox. Téměř nikdo z nejvyššího vedení, ani ten úplně „nejvyšší“, neodpovídal představě „dokonalého Árijce“. Prostě ne. Adolf Hitler nebyl blond, nebyl ani ten „ušlechtilý týpek ostrých rysů“, ani nijak výrazně vysoký. Ostatně, stejně jako velká část tehdejších Němců. Celý ten nacistický ideál člověka severského typu byl ve skutečnosti spíše jakousi výjimkou, než běžnou podobou obyvatel Říše.
Takže ač se propaganda snažila sebevíce a pěla chvály na blonďaté modrooké Němce a Němky a všechny ostatní přeměřovala a „strkala“ do tabulek, museli si sami nacisté dopomoci fintou, aby jim to stimmovalo a tak se raději u sebe samých zaměřili na původ než vlastní vzhled. Od roku 1935 museli obyvatelé Německé říše prostřednictvím takzvaného „dokladu o árijském původu“ prokazovat, že nejméně tři generace zpět nemají mezi předky žádné Židy, Sinty a Romy, nebo kohokoliv jiného, koho úřady označily za „méněcenného“. Některé profese, například úředníci, lékaři nebo právníci, musely takové potvrzení předložit už o dva roky dříve. Získání tohoto dokumentu často znamenalo dlouhé a složité pátrání v matrikách a rodových záznamech, které následně kontroloval Říšský úřad pro výzkum rodů.
Nacisté sami sebe označovali za „nadřazenou panskou rasu“, zatímco Židy považovali za tu „méněcennou“. Židovské obyvatelstvo bylo nejprve systematicky vytlačováno ze společnosti a v pozdějších letech hromadně vražděno. Nacistická propaganda šířila představu, že Židé chtějí rozvrátit světový řád a připravit „panskou rasu“ o její moc. V propagandistických materiálech, velice aktivní byl například antisemitský časopis Der Stürmer, byli Židé zobrazováni často až v groteskních podobách. Typické byly přehnaně velké zahnuté nosy, chamtivé výrazy ve tvářích, mnohdy se používala „dehumanizace“, tedy zobrazování Židů jako například krys nebo prasat, což vše umocňovalo sílu propagandy, která se snažila ty „méněcenné“ odlidštit a tím mimo jiné odstranit jednu vlastnost u toho „správného“ obyvatelstva - soucit.
Za „árijské“ považovali nacisté také některé další národy, především obyvatele severní Evropy a Skandinávie. Pokud v okupovaných zemích, například v Polsku nebo Lotyšsku, narazili na blond a modrooké děti, neváhali je odebrat rodičům a umístit do zařízení programu Lebensborn. Tento projekt prosazoval šéf SS Heinrich Himmler, který chtěl podporovat růst takzvaně „rasově hodnotného“ obyvatelstva. Cíl byl jasný. Němci spravovaný evropský prostor, plný „árijského“ obyvatelstva. Tedy, obyvatelstva takového vzezření, kterého dosahoval málokterý nacistický potentát.
Dnešní věda přitom jednoznačně odmítá rozdělování lidí do biologických „ras“. Pro podobné dělení neexistuje žádný genetický základ, samotná představa je považována za diskriminační a vědecky neudržitelnou. Kde se tedy vzal pojem „Árijec“? Ten pojem, který se během času vlády nacistického režimu stal zaklínadlem a který dal vzniknout i dalším odvozeným slovům, které děsily a dodnes děsí svou nelidskostí?
Od slova „Árijec“ byl odvozen i pojem „arizace“ - tedy zabavování židovského majetku a převádění obchodů či firem do rukou nežidovských vlastníků.
Ačkoli byl pojem „Árijec“ v běžné řeči rozšířený, používala jej propaganda i „rasoví štváči“, samotní nacističtí rasoví teoretici dávali často přednost výrazům jako „německá krev“ nebo „příbuzná krev“. Odborníci totiž dobře věděli, že původní význam slova nijak nesouvisí s fyzickými znaky člověka, ale především s jazykem. Archeologické nálezy dokazují, že tento pojem existuje už více než dva tisíce let. Perský král Dareios I. se kolem roku 500 př. n. l. nechal v dnešním íránském Nakš-e Rostamu zvěčnit nápisem: „Jsem Dareios, velký král… Peršan, syn Peršana, Árijec árijského původu.“
Slovo se objevuje také ve starověkých indických textech psaných sanskrtem. Výraz „Arya“ původně znamenal „ušlechtilý“ nebo „ctihodný“ a používal se pro označení některých národů v oblasti dnešní Indie a Íránu. Tyto skupiny pocházely z kočovných populací, které do regionu přišly z oblastí dnešní Ukrajiny, Kazachstánu a jižního Ruska. Později začali vědci označovat jako „Árijce“ příslušníky indoevropské jazykové rodiny, když vyšly na povrch podobnosti mezi evropskými jazyky, sanskrtem a perštinou. Takže zpočátku bylo vše „árijské“ vlastně jen jazykovým pojmem.
Rasový význam získal pojem „Árijec“ až v polovině 19. století. Francouzský diplomat a spisovatel Joseph Arthur de Gobineau ve svém díle Esej o nerovnosti lidských ras rozdělil lidstvo na tři „rasy“ - bílou, žlutou a černou. Gobineau tvrdil, že „bílá árijská prarasa“ je ostatním nadřazená, má mimořádnou inteligenci a je předurčena vládnout. Zároveň varoval před míšením ras, které podle něj ohrožovalo kvalitu lidstva i samotné „árijské prarasy“. Jeho názory zpočátku příliš nezaujaly. Ale doba hrála do karet těmto teoriím čím dál více, evropská společnost se měnila a národnostní, rasové a podobné myšlenky získávaly stále větší a větší vliv. A tak na jeho myšlenky navazovali i další autoři. Tím se stávala idea Árijce čím dál více hlasitější.
Jedním z nejznámějších byl britský spisovatel Houston Stewart Chamberlain, pozdější zeť skladatele Richarda Wagnera. Ve své knize Základy 19. století z roku 1899 posunul Gobineauovy rasové teorie ještě dál. Oslavoval „germánskou rasu“ a snažil se vysvětlit, proč podle něj Němci představují výjimečný národ. Protože si uvědomoval, že většina Němců neodpovídá představě fyzicky dokonalého „Árijce“, zdůrazňoval spíše údajné charakterové vlastnosti dané „krví“ - například poctivost, věrnost nebo pracovitost. Židy stavěl jako protipól. Označoval je za jasné nebezpečí pro „germánské Árijce“. Ve svých pracích tvrdil, že jim chybí kreativita a idealismus, že jsou zaměřeni pouze materialisticky. A i když některým jednotlivým Židům přiznával určitou ušlechtilost, hlavní myšlenkou byla jejich celková údajná „méněcennost“ vůči „árijské rase“.
Chamberlainovy knihy byly v Německu velmi populární. Patřil mezi oblíbené autory císaře Viléma II., který ho opakovaně zval ke svému dvoru.V roce 1917 vstoupil Chamberlain do Německé vlastenecké strany, která byla krajně nacionalistická, antisemitská a takzvané völkisch orientovaná. O několik let později, 30. září 1923, ho navštívil Adolf Hitler. Setkání na Chamberlaina silně zapůsobilo. Krátce poté napsal svou slavnou větu: „To, že Německo v hodině nouze zrodí Hitlera, dokazuje jeho životaschopnost.“
Obdiv obou mužů byl oboustranný. Hitler ve svých rozhovorech Chamberlaina citoval a považoval ho za jednoho z hlavních inspirátorů své ideologie. Ve své knize Mein Kampf se na něj opakovaně odvolává a stejně jako Chamberlain vyzdvihuje údajnou nadřazenost „árijské rasy“. A tak si uzmuli nacisté celou terminologii „árijství“ za vlastní, aby ji nakonec zneužili jako nástroj k ospravedlnění své nelidské ideologie. A přestože byly tyto teorie dávno vědecky vyvráceny, je až s podivem, jakou sílu nacistická propaganda měla a že její dozvuky fungují v moderním světě ještě dnes. Mnohé rasisticky založené skupiny bez ohledu na zemi původu používají totiž tyto pojmy a termíny dodnes.
