Článek
Letní radovánky u vody patří k nejoblíbenějším aktivitám. A právě počasí, které teď přichází, k tomu svádí. Horko láká do bazénu, i když je voda ještě proklatě studená. S tím jde ale ruku v ruce nebezpečný jev, který lidé dost často podceňují a někteří o něm dokonce ani neví. A ve studené vodě se navíc násobí, jelikož lidské tělo reaguje na ledovou vodu lapáním po dechu.
Každý rodič či dozor u bazénu dobře ví, že má být v neustálé ostražitosti. Ta by ale v některých případech neměla končit odchodem z pláže nebo opuštěním bazénu. Existuje totiž fenomén známý jako sekundární tonutí, který převrací naruby běžnou představu o tom, že nebezpečí končí ve chvíli, kdy má člověk pevnou půdu pod nohama. A je o to zrádnější, že se rozvíjí v naprostém klidu, často v pohodlí domova nebo dokonce během spánku a k jeho spuštění stačí jen jedna malinká nešťastná chvilka ve vodě.
K sekundárnímu tonutí dochází v situacích, kdy se do dýchacích cest dostane i velmi malé množství vody. Stačí spadnout do bazénu, vdechnout vlnu nebo si při divoké hře jak se říká „loknout“. Většinou se nestane nic závažnějšího, postižený bezprostředně po incidentu obvykle vodu vykašle. A hraje se dál. Jenže ne vždy to přejde takhle lehce. A to i přes to, že člověk necítí, že by byla situace kritická, nebo natolik v nepořádku, aby jí věnoval větší pozornost. Podle Modrého koníka spadá pod ta „suchá“ utonutí něco mezi deseti až patnácti procenty všech případů.
Vyvarujte se například házení někoho jiného do studeného bazénu. I když jde na první pohled o takový neškodný dětský rozmar, právě to je okamžik, kdy se ze zábavného žertíku může stát reálné ohrožení, neboť se zde sčítá studená voda s potřebou nádechu, šok a nečekanost okamžiku a jednoduché „napití se“.
Někdy se totiž stává, že i přes prudké kašlání některé kapky proniknou hluboko do plicních sklípků. Zde v tu chvíli začíná nebezpečný biologický proces. Cizí tekutina v jemné plicní tkáni vyvolá podráždění a zánětlivou reakci, která naruší ochrannou vrstvu plic udržující sklípky rozepjaté. Tělo na tento stav reaguje paradoxně tím, že do plic začne z krevního oběhu vylučovat vlastní tekutinu. V plicích se tak začne hromadit další „voda“, nikoliv už příčinou „nehody“, ale kvůli vlastnímu obrannému systému organismu.
Tento proces vede k postupnému vzniku plicního edému. To je otok, který jako čím dál více neprostupná bariéra začne bránit okysličování krve. Srdce a mozek začínají trpět nedostatkem kyslíku, což se navenek projevuje příznaky, které nezkušený člověk snadno zamění za běžnou únavu po náročném dni na slunci. Právě zde je to největší riziko! Postižený, často dítě, bývá po dni u vody přirozeně vyčerpaný. Jenže v případě sekundárního tonutí není tato spavost výsledkem zdravé únavy, ale prvním signálem, že mozek přestává být dostatečně okysličován. Spolu s tím se objevuje zrychlené a namáhavé dýchání, neustávající dráždivý kašel nebo neobvyklá změna nálady, jako je apatie, neklid či podrážděnost.
Kritické okno pro rozvoj těchto potíží se pohybuje v rozmezí jedné až čtyřiadvaceti hodin po tom, co postižený vylezl, nebo byl vytažen, z vody (některé zdroje zmiňují sledování příznaků až po dobu 72 hodin). Je naprosto zásadní, aby po jakémkoliv incidentu, kdy se člověk prokazatelně „nalokal“ nebo se dokonce pod hladinou reálně dusil, následoval přísný čtyřiadvacetihodinový dohled. Pokud si všimnete, že je dýchání slyšitelné, namáhavé, nebo se u rtů a nehtů objevuje namodralý nádech, je nutné okamžitě jednat a vyhledat lékařskou pomoc!
Není se čeho bát. Lékař jen jednoduchou metodou zjistí, zda okysličování krve funguje jak má, poslechne si dýchání, v případě podezření na probíhající otok udělá RTG. V nemocničním prostředí lze tento stav po sekundárním tonutí relativně jednoduše zvrátit podáním kyslíku a odbornou péčí. Pokud je ale pomoc vyhledána pozdě, může dojít k nevratnému poškození orgánů nebo dokonce až k úplné zástavě dechu. Proto tento stav nikdy nepodceňujte mávnutím ruky: Však se na pár loků neumírá. Opak je pravdou!
Po vdechnutí vody je důležité sledovat, zda se neobjeví dušnost či zhoršené dýchání, kašel (hlavně pokud je vlhký nebo se zhoršuje), bolest na hrudi, únava, ospalost, zmatenost, pískání při dýchání. Při jakémkoliv podezření okamžitě vyhledejte lékařskou pohotovost nebo volejte 155. Nezapomínejte, že se stav může zhoršovat i několik hodin po samotném incidentu. Vždy je lepší strávit pár „zbytečných chvil“ u lékaře a vyloučit komplikace typu zánětlivé reakce v plicích, plicní edémy a zhoršení okysličení krve, než riskovat své zdraví i život.
Prevence nespočívá pouze v dohledu u bazénu, ale i v informovanosti o tom, co se reálně může stát a co vše hrozí. Sekundární jev je něco, co ne každý zná a co se velmi často bagatelizuje a podceňuje. A přitom může vést k opravdové katastrofě. Nikdy proto nepodceňujte silný kašel po vdechnutí vody s tím, že to přejde. Je stokrát lepší absolvovat jedno krátké preventivní vyšetření a kontrolu okysličení krve než pak čelit následkům stavu, který se v lékařských kruzích právem označuje jako tiché či suché tonutí. Že je člověk reálně v pořádku totiž přichází až ve chvíli, kdy si může být jist, že plíce neotékají, jsou čisté a tělo funguje bez sebemenšího omezení.
https://www.modrykonik.cz/blog/evapple/article/suche-tonuti-utonuti-i-nekolik-hodin-po-ptgo4k/
