Co jste nevěděli o lenochodech

Když někdo řekne „lenochod“, okamžitě se mi vybaví buď plyšák s dlouhýma rukama a milým úsměvem a nebo záběr z animovaného filmu Zootropolis: Město zvířat, kde sedí lenochodi jako úředníci za přepážkou, jejich práce jim jde vážně raketově a výraz jednoho z nich poté, co slyší vtip, je prostě nezapomenutelný. Ukázka je zde. Ale přiznám, že pokud se více zamyslím, vlastně toho o opravdových lenochodech tolik nevím. A tak jsem chvilku pročítal různé články a sledoval videa o jejich životě, o jejich návycích a o nich samotných. Jste na tom jako já? To si můžete zkusit v tomto testu. Schválně, kolik toho opravdu víte a co je pro vás novinkou? Pojďme na to…

Druhy a jak je to s těmi prsty

Lenochodi se dělí do dvou čeledí. Na lenochody dvouprsté a lenochody tříprsté. Ty mají každá po jednom rodu. U nás se paradoxně nazývají stejně, prostě lenochod, rozdíl je patrný v latině. Ti dvouprstí jsou Cholopeus, tříprstí Bradypodidae. Tříprsťáky rozeznáváme 4. Jde o lenochody tříprsté, černopásé, hnědokrké a trpasličí. Dvouprsťáci jsou 2 - dvouprstý a krátkokrký. Takže správná odpověď na úvodní otaku je jasná už podle taxonomie - lenochodi mají buď 2 nebo 3 srostlé prsty na předních a všechny druhy bez rozdílu vždy tři na zadních končetinách.

Věčný spáč

Lenochodi jsou vyhlášení svým líným způsobem života. Jejich pohyb je velmi pomalý, za den se přemístí tak kolem 36 metrů a jejich neoblíbenější činnosti jsou jídlo a spánek. K tomu jídlu, lenochodi mají nejpomalejší trávení ze všech savců na celém světě. Jeden list tráví klidně až 30 dní. Jejich extrémně pomalý metabolismus je i jedním z důvodů jejich celkové pomalosti. A též k velké potřebě spánku. Kvůli všem těmto faktorům dokáže lenochod prospat 15 až dvacet hodin každý den.

Hlavou dolů - no problemo

Lenochod nepatří mezi žádné atlety. Jeho přesuny jsou pomalé, většinu času je zavěšený v korunách stromů. A to hlavou dolů. Údajně tak stráví až 90 procent svého života. Člověk by to nedal. Ale lenochod se neudusí - jeho tělo je k tomu uzpůsobené. Jeho vnitřní orgány, včetně žaludku, jater, ledvin a dokonce i střev a močového měchýře jsou připevněny k hrudnímu koši. To zabraňuje orgánům tlačit na bránici a tedy - snadněji se jim dýchá.

Toaletní zvláštnost

Lenochodovi se moc na pevnou půdu nechce. Aby ne - při svém způsobu života jsou na zemi nesmírně zranitelní a slézání dolů je tedy vůbec to nejvíce nebezpečné, co mohou podstupovat. Ale jsou chvíle, kdy prostě musí. A to, když potřebují vyměšovat. Aby riziko podstupovali co nejméně, lezou na zem tak jednou za týden. Celou dobu vše drží v sobě. Až když už je to jak se říká na krajíčku, tak prostě jdou. Během vyprazdňování mohou ztratit dokonce až třetinu své hmotnosti. To už je pěkná hromada, ne? Mimochodem, lenochodi jsou zdatnými plavci, což se málo ví. Ve vodě jsou díky svým silným pažím až třikrát rychlejší, než na souši a pod vodou dokáží díky pomalému metabolismu vydržet až 40 minut.

Příbuzní

Lenochodi možná někomu mohou připomínat opice nebo medvědy, ale nejbližšími příbuznými jsou pásovci a mravenečníci. Všechny tři druhy jsou zvířata s „paralelními klouby“, tedy s fyzickými vlastnostmi, jako jsou dlouhé zakřivené drápy a silné přední končetiny přizpůsobené k hrabání. Což se výtečně hodí i pro lezení po stromech. „Kloubová“ zvířata mají také pomalejší metabolismus oproti jiným savcům. Lenochodi mají svého předka z dávných dob. Byla to „obluda“ velikosti dnešního slona s velkými drápy a zuby. Tito pozemní lenochodi, Megatherium, vyhynuli asi před 10 tisíci lety. Ačkoli vypadali divoce, nebyli to masožravci.

Tišší a frigidní?

Lenochodi jsou samotáři. O tom žádná. Nic je nebaví víc, než někde jen tak viset a spát, nebo si žvýkat listy. Až na jednu výjimku. Páření. Pak se mohou přetrhnout. Vážně. Běžně se stává, že se několik samců přetahuje o samici, která dává najevo, že je připravena. Jak? Křikem. Samice vydává skřeky podobné pláči, aby samce přilákala. Pískavé zvuky vydávají i mláďata, aby je matka lépe našla, když se vzdálí. Ta je totiž lehce přehlédne. Lenochodi trpí tyčinkovou monochromazií - v očích nemají čípky. Vidí pouze černobíle a celkově špatně. Což jde trošku do kontrastu s jejich schopností otáčet hlavou až o 270 stupňů a mít tak krásný panoramatický výhled na své okolí.

Stále happy

Lenochodi působí jako věční optimisté. Díky zbarvení a struktuře obličeje to vypadá, že se stále usmívají. Proto my lidé tak milujeme ty jejich čumáčky a proto si kupujeme lenochodí plyšáky. Ovšem zdání klame. Úsměv budou mít lenochodi z našeho pohledu ve svých tvářích i ve chvílích strachu nebo prožívání bolesti. Usmívali by se, i kdyby vás zrovna chtěli kousnout a byli fakt naštvaní. Neumí totiž měnit svůj výraz, jako to dokáží například psi nebo opice.

Tak trošku Wolverine

Drápy lenochodů jsou jedna z prvních věcí, která člověka zaujme. Tyhle impozantní nástroje jsou ve skutečnosti kosti prstů, které vyčnívají z končetin a které jsou pokryté keratinem - tedy stejnou látkou, ze které my máme nehty a vlasy. Dlouhé mohou být i 10 centimetrů. Drápy jim pomáhají držet se na stromech děj se co děj. Během jídla, během spánku, na stromech jsou prostě pořád. Ve výškách probíhá i páření, stejně jako porod mláďat, která se pak prvních devět měsíců drží své matky jako malá klíšťata. Někteří lenochodi se zůstanou držet větví stromu i po své smrti. Občas se samozřejmě stane, že nějaký ten nešika spadne ze stromu dolů. Jsou ale odolní. Dokáží přežít i pády z velkých výšek, pokud jim tedy v cestě nestojí větev nebo nedopadnou na tvrdý předmět.

Mistři maskování

Srst lenochoda se skládá ze dvou vrstev - krátké jemné vnitřní, která udržuje zvíře v teple a hrubé vnější, která mu poskytuje dokonalé maskování. A to i díky jiným organismům, které žijí s lenochodem v symbióze. V srsti rostou různé řasy i houby. Vědci dokonce některé z těchto organismů zkoumají. Když chrání lenochody, mohly by i nás a tak se zkoumá, zda by nebyly užiteční v boji proti parazitům, bakteriím, ale i rakovině u lidí. Zájem o lenochody je ale spíše moderní záležitostí. Dříve byli doslova hanobeni za svůj zjev a způsob života. Například francouzský přírodovědec Georges Buffon v roce 1749 označil lenochody za nejnižší formu existence pro jejich údajnou pomalost, hloupost i vzhled a stavbu těla. A přitom právě díky těmto vlastnostem, tedy pomalosti a zbarvení, dokáží regulovat svůj metabolismus na minimum a stávat se neviditelnými pro predátory.

Dlouhověkost

Ve volné přírodě se lenochodi dožívají dvaceti až třiceti let, ale v zajetí mohou žít ještě déle. V roce 2017 se australská zoologická zahrada v Adelaide rozhodla uspat lenochoda dvouprstého, známého jako Miss C, ve věku 43 let, protože se kvalita jeho života „zhoršila v důsledku zdravotních problémů souvisejících s věkem“. A to už je pěkná řádka let.

čerpáno z: Lenochodi – Wikipedie, 5 zajímavostí, které možná nevíte o lenochodech: V zajetí prospí až 20 hodin denně - Prima Zoom, Lenochod sleze ze stromu jen z jediného důvodu. Vědci nechápou, proč se tak děje, Lenochod není líný! Nejpodivnější savec světa | Ábíčko.cz, World's Oldest Known Sloth Dies of Old Age, Zmatky s lenochody: Evoluce vzhůru nohama | Ábíčko.cz