Heydrich nebyl jediný: 80. výročí brněnského atentátu na Augusta Gölzera

Dnes je to přesně 80 let od atentátu na SS-Hauptsturmführera Augusta Gölzera. Ten byl proveden 7. února 1945. Německá okupační správa se případ snažila co nejvíce tutlat před veřejností z obavy, že by zpráva o úspěšném atentátu našla své obdivovatele a následovníky. Šlo po atentátu na Reinharda Heydricha o zabití druhého nejvýše postaveného esesáka v zemi, v celé Evropě o čtvrtého. Úspěch komunistických odbojářů ale neoslavoval ani režim v dalším období Československa. Zde hrála roli hlavně zrada jednoho ze členů odbojové skupiny, na kterou nechtěla strana poukazovat. Odbojáři tak byli oslavováni jen v krátkém období po válce a větší pozornosti se jejich akce dočkala až s příchodem demokracie.

Akce přitom měla podle původního plánu vypadat úplně jinak. Vladimír Blažka a Alois Bauer. Dva bratranci z Olešnice na Moravě. Společně začátkem února 1945 vstoupili do odbojové skupiny Předvoj pod krycími jmény Poruba a Sochor. Přijímal je Vladimír Tišnovský, který byl vůdčí osobností Předvoje. O tom bude ještě řeč. Oba mladí muži chtěli provést něco „velkého“ a tak jim dal Tišnovský volnou ruku. Všichni cítili, že se blíží konec války a nějaká akce, která by vyburcovala obyvatelstvo a ukázala okupantům, že už ani v prozatím klidném Protektorátu nejsou v bezpečí, by se hodila. Chtělo by to dostat nějakou bestii, usmysleli si muži a zaměřili se na brněnské Gestapo.

To vedl po odchodu svého šéfa k jednotkám Einsatzgruppen Otto Koslowski. Tento kriminální rada byl proslulý brutálními výslechy, které vedl osobně. Když bylo vyhlášeno stanné právo, předsedal stanným soudům, které posílaly Čechoslováky na smrt. Nejlepší možný cíl pro dva mladé odhodlané odbojáře. Ti strávili u budovy Gestapa mnoho hodin, aby získali přehled o pohybu Němců. Paradoxně to ale nebyl Koslowski, koho Blažka s Bauerem nakonec sledovali.

7. února 1945 vyšel z budovy Gestapa muž. Čekala na něj jeho žena. Manželé se pozdravili a vydali se domů. Když procházeli kolem kina Art, všimla si žena dvou mužů, kteří jdou za nimi. A zůstali za nimi celou cestu až k domovním dveřím. Když chtěli manželé vstoupit, zakřičel na ně Vladimír Blažka „Ruce vzhůru!“ a hned začal střílet. Vypálil čtyřikrát. Trefil se ale jen jednou. Poslední ranou. Postřelený muž se zhroutil a Blažka s Bauerem se dali na útěk. Zena dostala postřeleného manžela do bytu a zalarmovala Gestapo i lékaře. Ten prohlásil, že je nutné postřeleného okamžitě převézt do nemocnice a operovat. Sanitka si ale dala na čas a teprve po dvou hodinách se dostal muž na sál. I přes okamžitý zákrok a krevní transfuze už bylo pozdě. Muž na následky svých zranění zemřel.

Zda došlo k mýlce nebo atentátníci změnili spontánně plán, se s jistotou neví a historikové se o tom mohou jen přít. Nicméně zastřeleným nebyl Koslowski, nýbrž SS-Hauptsturmführer August Gölzer, personalista a účetní brněnské pobočky německé tajné státní policie. I tak to ale nebyla žádná malá ryba. Šlo o druhou nejvyšší šarži SS, na níž byl na území protektorátu spáchán úspěšný atentát a v Evropě dokonce čtvrtou nejvyšší. A to samozřejmě gestapáky dohánělo k zuřivosti. Okamžitě se spustilo pátrání.

Úspěch ale měli Němci až v březnu. Tehdy zatkli Tišnovského, původně ve spojitosti s úplně jiným případem. Jenže Tišnovský nebyl žádný hrdina, a tak nabídl Němcům, že jim prozradí vše o odbojové skupině a pokud jej ušetří, pomůže jim dokonce chytit i vrahy zabitého gestapáka z února. Policisté zpozorněli. Přistoupili Tišnovskému na prosbu, že dopadeným odbojářům nabídnou spravedlivý proces a ten tak začal prozrazovat kontakty i jména. První byl zatčen Bauer, poté Blažka.

Samozřejmě se žádný spravedlivý proces nekonal. Dokonce byla zvažována varianta, že se pachatelé dovlečou na místo činu a tam se za přítomnosti SS provede demonstrativní veřejná poprava. Z nápadu nakonec sešlo. Oba muži byli popraveni na dvoře Kounicových kolejí - 14. dubna 1945. Tím, kdo držel pistoli a muže střelou do týlu zavraždil, nebyl nikdo jiný než Otto Koslowski. Nešlo o žádnou zlomyslnou hříčku náhody. Blažka gestapákům při výslechu vyzradil, že právě Koslowski měl být tím, koho chtěli odpravit. Ironií osudu tak to byl právě on, jehož rukou pak oba vlastenci zemřeli. Jen o pár dní později, 26. dubna, bylo město Brno osvobozeno od nacistické nadvlády Rudou armádou.

Gestapo drželo celý případ v tajnosti, jak to jen šlo. Rok po válce byli oba Čechoslováci vyznamenáni Československým válečným křížem in memoriam. Za komunistického režimu se opět rozjely snahy odbojářský úspěch vymazat z paměti národa. Partaj by tak musela přiznávat i zradu Tišnovského, a to se jim do obrázku hrdinského komunistického odboje prostě nehodilo. Až s příchodem demokracie a volnou rukou pro historiky a badatele se příběh brněnských odbojářů opět dostával na povrch. Blažka v roce 2015 získal vyznamenání Záslužný kříž ministra obrany České republiky III. stupně in memoriam. Oba muži mají v Brně i památku v podobě Kamenů zmizelých.

Vladimír Blažka - Profil osobnosti — Alois Bauer - Profil osobnosti — Kámen zmizelého: uctění památky oběti okupace - A. Bauer - Profil objektu — Proč se mělo na brněnský atentát na nacistického pohlavára zapomenout? | Plus — Osvobození Brna 1945 | Válečné hroby — August Gölzer – Wikipedie — Otto Koslowski – Wikipedie