Článek
Zatímco většina firem se třese před tržní konkurencí a ekonomickými krizemi, parlamentní strany si užívají garantovaný tok financí. Jejich „produktem“ jsou hlasy, a za každý z nich inkasují od státu tučnou odměnu.
Výplata příspěvků politickým stranám a hnutím ze státního rozpočtu se děje ze dvou hlavních důvodů. Ty souvisejí s fungováním demokracie a politického systému. V prvé řadě má sloužit k zajištění nezávislosti a transparentnosti. Hlavním cílem je snížit závislost stran na velkých soukromých sponzorech, podnikatelských skupinách nebo zájmových lobbistech. Pokud by strany spoléhaly jen na soukromé dary, hrozilo by riziko korupce, neprůhledného financování a ovlivňování politiky ve prospěch dárců. Veřejné financování je spojeno s přísnějšími pravidly pro hospodaření a kontrolu, například ze strany Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, což zvyšuje transparentnost jejich financí.
Druhým důvodem je podpora politické soutěže. Příspěvky pomáhají novým nebo menším stranám a hnutím, aby se mohly aktivně voleb účastnit a konkurovat zavedeným subjektům, které mívají užší vazby na velké dárce nebo podnikatelské skupiny. Politické strany a hnutí potřebují finance na svou běžnou činnost, provoz kanceláří, mzdy zaměstnanců, expertní práci, vzdělávání členů a samozřejmě na nákladné volební kampaně. Státní příspěvky slouží k částečné úhradě volebních nákladů a k financování celoroční činnosti. Strany také platí za každý kraj, v němž chtějí kandidovat, kauci. Ta dělá 15 tisíc Kč. Pokud tedy strana kandiduje na území celé republiky, musí složit 210 tisíc. Ale o své peníze se bát nemusí. Pokud strana překoná hranici 1,5 procenta, kauce se vrací.
Uspět ve volbách tak není jen vstupenkou do Poslanecké sněmovny, ale především do „Státního klubu finanční nezávislosti“. Státní podpora politickým stranám a hnutím se dělí na několik typů, které se vyplácejí na základě výsledků voleb.
Příspěvek na úhradu volebních nákladů (tzv. "příspěvek za hlas")
Jedná se o jednorázovou platbu po volbách, která má stranám kompenzovat náklady na kampaň. Ten se rozlišuje u jednotlivých typů voleb. U voleb do Poslanecké sněmovny strana, která získá alespoň 1,5 % platných hlasů, dostane 100 Kč za každý platný hlas. U voleb do Evropského parlamentu pak strana s minimálně 1 % platných hlasů 30 Kč za každý platný hlas. Tento příspěvek se nevyplácí za volby do Senátu, krajských a obecních zastupitelstev a není ani u prezidentské volby. Za letošní parlamentní volby stát podle zprávy ČTK vydá 545 milionů korun.
Příspěvek na činnost
Zde jde o pravidelné, každoroční příspěvky, které slouží k celoročnímu provozu stran. Dělí se na Stálý příspěvek - nárok vzniká, pokud strana získá ve volbách do Poslanecké sněmovny alespoň 3 % hlasů, základ je 6 milionů Kč ročně a za každé další započaté 0,1 % hlasů nad 3 % se roční příspěvek navýší o 200 000 Kč, maximálně však do 10 milionů Kč (při zisku 5 % a více hlasů), dále na Příspěvek na mandát - vyplácí se za každého zvoleného poslance nebo senátora (900 000 Kč ročně) nebo za každého krajského zastupitele a zastupitele hlavního města Prahy (250 000 Kč ročně) a do třetice Příspěvek na podporu činnosti politického institutu (think-tanku), který se vyplácí stranám, které splní zákonné podmínky ve výši 10 % z celkové výše jejich příspěvků na činnost.
Díky Stálému příspěvku tak strany a hnutí čerpají ročně desítky milionů korun, které jdou na nájem, zaměstnance aparátu, tiskoviny. Tyto peníze plynou bez ohledu na to, zda se straně zrovna daří v průzkumech, stačí jednou uspět ve volbách. A díky Příspěvkům za mandát je každý poslanec pro svoji stranu tak trošku chodící bankomat. 900 000 Kč ročně za jedno křeslo? To už se vyplatí investovat do kampaně. A to nemluvíme o krajských a senátních mandátech, které přidávají další milióny do kasy. Zde se můžete podívat na to, kolik bylo vyplaceno politickým stranám za minulý rok.
Tento systém vytváří nulové tržní riziko. Bankrot? Jen tehdy, pokud se strana nedokáže udržet nad vodou ve dvou po sobě jdoucích volbách. Úspěšní hráči, jako ty největší parlamentní subjekty, si tak mohou dovolit hospodařit s přebytky v řádu desítek milionů, které následně využijí na luxusní kampaně.
Skutečnou prémií, kterou politika nabízí, ale nejsou ani tak státní příspěvky, jako spíše vliv. Úspěch ve volbách je přímou vstupenkou k obsazování klíčových funkcí s obrovskou mocí. A to zase láká soukromé subjekty, které štědře sponzorují politiky dary - sice limitovanými, ale stále významnými. Zde je samozřejmě otázkou, nakolik jde o ideovou shodu, nebo o promyšlený tah a jednání ve svých vlastních zájmech – od veřejných zakázek, přes legislativní změny, až po dosazování „svých lidí“ do státních podniků.
Politická strana je v tomto případě více než sofistikovaný prostředník. Sbírá peníze od státu i od sponzorů, aby zajistila pohodlnou existenci svého aparátu a elit. Na oplátku pak tyto elity získávají vysoké platy, prestiž a především rozhodovací pravomoc – komoditu, která je v ekonomice k nezaplacení. Dá se tedy klidně říct, že politická strana je takový unikátní veřejnoprávní byznys. Úspěšná strana sice legálně nepodniká, ale efektivně generuje stabilní příjem a moc pro své lídry a členy. A to je pro mnohé aktéry zřejmě ten nejvýhodnější „byznys“ vůbec.
